Čo je nové, mačička?

Kombinace Sellers, O'Toole, Allen, je smrtící. Co je nového, kočičko? je zářným příkladem crazy '60s komedie, která příliš nedbá na dějovost, nýbrž na sebe kupí kvanta legračních scén. Zprvu těch, u kterých se blbě uculujete komediálnímu talentu hereckého ansáblu, abyste do sebe v závěru dostali nebezpečnou dávku humoru natlačeného do krychličky o objemu dvaceti minut. Smrtící! (08.08.2010)

Tak tohle bylo moc ujeté a bláznivé i na mě. Těšil jsem se na Sellerse, bohužel skoro pořád byl v záběru kamery O'Toole. Opravdu vtipné scény a absurdní momenty, vyvolávající v divákovi nezadržitelný smích, bohužel přebíjely situace, které byly nudné, lehce naivní a docela trapné. Možná kdyby dostali více prostoru Sellers s Allenem, mohlo to být víc poutavější a vtipnější. Asi se na to ještě někdy podívám, třeba mě to chytne víc stejně jako jiné uživatele, každopádně teď jsou to bohužel jen lepší 3*."Buď zticha, když na mě křičíš!"; "Lascivní cizoložník je muž, který lascivně cizoloží."; "A pak doktore, když mi bylo 15, musela jsem říct rodičům, že jsou adoptováni." (19.08.2008)

Veľmi zvláštny guláš rôznorodých vtipov a situácií, ktorý hlavne ku koncu, začína pôsobiť absurdne a preplácane v tom najhoršom možnom slova zmysle. Prvý Allenov scenár pretranformovaný do filmu nesie niekoľko jeho typických znakov, prítomných hlavne v dialógoch, ktoré sršia vtipom a neurotizmom. Hlavnú dvojicu hrdinov tvoria legendy: Peter O´Toole, na ktorého eskapádach sa dokážete s chuti zasmiať, a Peter Sellers, ktorý je zase v príbehu dominantný ako postava z najčudnejším výzorom vôbec. Allenova postava je zatlačená do úzadia a zo všetkých prítomných má najviac svetlých miest, čo je podľa môjho názoru škoda. Prvá polovica filmu má skvelo načasované vtipy, skvelo dotvorené situácie a celkovo v rámci príbehu funguje skoro bez chyby. Smejeme sa na ľúbostných omyloch a túžbach hlavnej dvojice a aby toho nebolo málo, každú chvíľu sa tam objaví nová - veľmi pekná slečna. Koniec, ktorý mal tvoriť akési vyvrcholenie je ale neucelený a tým pádom stráca svoje čaro, aj keď nemôžem neopomenúť značnú podobnosť poslednej scény v hotelovej izbe so scénou v kajute vo filme bratov Marxovcov Noc v opere. Film, ktorý sa dá užiť a na ktorom sa dá zasmiať a ktorého chybou nie čas, ktorý ho delí od prítomnosti, ale vo filme všadeprítomný súboj tvorivých zložiek, ktoré sa očividne nedohodli. Slušný priemer. (04.12.2011)

Už v této první komedii podle scénáře Woodyho Allena jsou poznat některé jeho bezvadné hlody (,,Milování ve výtahu je prima, pokud milenci nepřesahují váhu 650 kg...") i nápadité scény (klasické balkónové vyznání lásky je narušeno obyvateli jiných bytů, co koukají z oken a říkají věci jako ,,Kdo že je hvězdou vašeho srdce? Já?" ,,Nene, ta paní vlevo nahoře, nad vámi!"), ale je poznat, že tu ještě neměl hlavní slovo, protože tempo je vražedně pomalé. Dočkáme se zhruba jednoho opravdu dobrého vtipu na čtvrt hodiny. Když si to pak Woody začal dělat všechno sám, byla kadence jinačí. Příběh zde moc negraduje. Peter O´Toole má rád mladé kočičky a dostává se do různých šlamastyk (samozřejmě nesmí chybět rodiče snoubenky ani schovávání milenců do skříně), zatímco lidé kolem něj mu závidí. Je to jako fraška od Feydeaua - což o to, proti tomu nic nemám, on je psal geniálně - jenže zde to prostě není tak vtipné, ale spíš unylé. Ještě kdyby film skončil po zhruba 70 minutách, kde na to byla vhodná scéna (požádání o ruku), asi bych přidal čtvrtou hvězdu, ale bohužel - snaha tvůrců ještě dodat nějaké bláznivé vyústění vede jen k dalším zbytečným 40 minutám bláznivé honičky, co jsme viděli stokrát a lépe. Přes všechnu tu špínu, co jsem vytáhl ale vlastně nelituju, že jsem film zhlédl. Když se na nábřeží potká Woody slavící osaměle narozeniny a Peter Sellers, co se chystá spáchat sebevraždu, je to takové setkání dvou legend a taková síla, že se to podle mě rovná momentu, když spolu v Nelítostném souboji zajdou na kávu Al Pacino s Robertem De Niro. (28.01.2013)

Sledování tohoto filmu je jako dvouhodinová návštěva blázince. Některým bláznům jsem se zlomyslně smál pro jejich zaostalost, jiných jsem litoval a u malé skupinky mi nebylo jasné, co dělají na takovém místě, jelikož navenek vystupovali jako velice inteligentní a vtipní lidé. Procházení všemi patry bylo trošičku zdlouhavé, má zvědavost mi však nedovolila některé z nich vynechat, nevědě, co čekat za dalšími dveřmi. K vidění byl jeden náruživý chlípník, jeden cizoložnící psychoanalytik, jeden, jak bych to napsal, muž, který obléká striptérky a okolo nich spousta nymfomanek. Sexy, moc sexy. Při procházení předposledním patrem, pomohla psychická vyšinunost prostředí mému mozku vyprodukovat pár ujetých teorií „jak to jako mysleli, tohleto“ (doporučuji si tuto větu přečíst ještě jednou). Co když byl blázen Allen alter egem blázna Sellerse? Co když to celé byla alegorie a důmyslná, leč otřesně chaotická pocta pánům Jungovi a Freudovi? Co když se mi to celé jenom zdálo? Poslední patro bylo určeno těm nejtěžším případům. Dozorci v něm zcela rezignovali na hlídání svěřenců. Poslední patro je moje oblíbené. Všechno v něm bylo takové rychlé, uvolněné, odpoutané od země. Hašiš? Tráva? Už ani nevím. Většina cvoků mi za dobu strávenou v jejich přítomnosti přirostla k srdci. Návrat nevylučuji, zároveň před ním mám respekt, neboť psychický zdravý jedinec by po opakované návštěvě podobného místa již nutně nemusel být psychicky zdravým jedincem. 70% Zajímavý komentář: Oskar (14.07.2008)