MickeyStuma

´Život je zvláštní: někdy je v maličkostech jasný a jindy je celý neprůhledný.´ Florian David Fitz se zřejmě podíval na starší snímek ´Klepání na nebeskou bránu´ a řekl si, proč takový příběh nepojmout daleko citověji. Sedl si a sepsal scénář dle svých představ mající daleko blíž k realismu. A tak tu máme opět dva mladé lidi se smrtelnou diagnózou, kteří se rozhodli ještě dát svůj život krapet do pořádku pořádně si užít a své čekání na den D urychlit. Příběh skutečně daleko více cílí na city a chování různých lidí u diváka vyvolává roušku nevole, viz Bennova bývalá partnerka a její přístup po té, co se jí Benno svěří se svým neodvratitelným osudem. Samotný konec je už ale přeci jen dosti nadnesený, i když se v podstatě jedná o sen všech takto nemocných. Snímku by daleko více slušel artový styl. Tady se to nese v nadhledu a přesvědčení neukrývající humorné situace a místy i dramatizace. Jedná se tak více o zábavu než o braní osudu dvou lidí zcela vážně, což je škoda.

Popkornová verze jednoho z známějších příběhů Alexandra Dumase st. kterou rozhodně nevezmou v potaz fanoušci literární předlohy. Příběh je pro svoji volnost a nadhled značně poupraven, tudíž snímek předkládá dějství snad jen předlohou se inspirující, byť se zachováním všech postav. A tak tedy tvůrci jednoznačně vyprodukovali zcela ojedinělý zábavný dobrodružný film a to bez očekávané špetky romantismu, intrik a lstivosti. Ale nakonec, proč ne? Filmových verzí je už spousta a tak není od věci si s tím krapet pohrát. A tak se tento počin může zařadit ke snímkům ´Tři mušketýři´ z roku 1993 a ´Muž se železnou maskou´z roku 1998.

A máme tu další příběh o adoptivním dítěti, kterého snad posedl sám ďábel. Tentokrát se jedná o devítiletou dívku, kolem které se dějí věci vskutku nevídané. Alespoň v tomto příběhu. Nic naplat, takovýchto snímků je již tolik, že tento absolutně nemá čím překvapit. Budování atmosféry je příznačné, avšak pomalé, což vede k nudné táhnoucí dějové lince. Příběh sází na děsivost mající v sobě určité tajemství, ale chytne už snad jen diváka vidějícího něco takového zcela poprvé. Nasazená laťka temné stránky tempo značně zpomaluje, čímž se ztrácí živost děje. Ale je třeba uznat, že Isabelle Fuhrman zahrála svoji postavu naprosto úchvatně.

Kinematografie Jižní Koree překvapila zábavným snímkem o dvou kadetech policejní školy ve snaze zachránit unesená děvčata. Celé dějství je svižné, plné humorných situací a nějaké té akce, kdy ta vrcholná na diváky čeká na samém konci. O ryze akční film se však v žádném případě nejedná. Na začátku se odehrává nástup nových Kadetů spojené s loučením s rodiči, jejich první výuka, test a fyzický výcvik. A tak tohle všechno vřele připomene starou dobrou americkou klasiku ´Policejní akademie´ či český pokus o něco podobného ´Byl jednou jeden polda´. Když dva kadeti, kteří se přes různé patálie spřátelí, společně odejdou na vycházku, jsou později náhodně svědky únosu děvčete. Děj tak dostává zcela jiný směr. Oba chlapci se s vervou sobě vlastní okamžitě pustí do pátrání a tak poprvé zažijí policejní práci, byť nelegálně a bez vědomí policie samotné. Dostávají se do různých situací, které pobaví, anebo alespoň vyvolají lehký úsměv. Humor z děje vždy nějak vyplyne. Film osvěží, pobaví a zanechá za sebou příjemný filmový odpočinkový zážitek.

Velmi očekávaný televizní seriál začal přesně tak, jak měl. Hned na začátku je divákům předhozena ohromná bitva o Akkon, kde je snaha zachránit pověstný Svatý grál. A následují další události mající převážně za úkol představit některé hlavní postavy celého příběhu, který se veze na zcela volné dějové lince, než na věrných historických faktech. První díl tedy ukázal to nejpodstatnější a tím je zábavné televizní zaměření celého projektu. Seriál má diváka bavit a ne poučovat historií. Od toho jsou díla dokumentární. Začínají tu první intriky. A hned to odnesli židé. Toto náboženské etnikum to nemělo lehké snad v žádné době. Takže co je vidět především. Jako velkorozpočtové kinofilmy se rozhodně seriál netváří. Děj je držen v jednoduchosti vypravující příběh na pomezí legend a historických událostí. Na televizní rozpočet rozhodně dobré.

Snímek je pojat na stejném konceptu, jako byl úspěšný ´Vřískot´, který se zaměřil na téma -masový vrah v masce- a který ve své zábavnosti neponechal nic náhodě. Robert Rodriquez šel stejnou cestou jako Wes Craven, avšak se pro změnu zaměřil na téma neznámého organismu parazitujícího v těle člověka. Co už takových filmů bylo. Jedno je však jednoznačné a to použití námětové šablony snímku ´Věc´. Například scéna, kde se studentíci pomocí drogy testují, jestli někdo z nich není napaden, rozhodně není náhodná. Jistě si vzpomeneme na obdobnou scénu právě v onom snímku ´Věc´. Jinak je tu mnoho odkazů i na jiné klasické filmy a pozná je jen skutečný znalec. S stejně jako ´Vřískot´je snímek pojat zábavně, místy až parodicky a žánrově zásadově. Potoky krve a useknuté údy tu rozhodně nejsou a na hrůzu se také nijak zvlášť nehraje. Takže co víc dodat? Jedná se o ucelený teenagerovský popkornový sci-fi horor a stejně tak by se měl brát. Zkrátka se jedná o čistou hororovou zábavu a nic víc.

Jak říká Bill Hicks: ´Svět je šílenej, ale jsem pyšnej, že do něj patřím.´ Velká Británie a filmová prezentace taneční hudby a klubové scény. Je víkend a jde se pařit. Víkend plný chlastu, drog, sexu a hudby. V podstatě jde o to, že přesně takto se mluví o partypeoples a tento snímek si z toho vyloženě dělá legraci. Rozhovor dvou děvčat s televizní reportérkou na téma braní drog budiž jedním příkladem za všechny. Téma tak ponechává se rozhodnout, zda to dobré převažuje nad špatným. Braní drog je prostě nesmysl. Mládež se baví a je jedno o jaký druh hudby se jedná. Snímek je dnes už i takovou filmovou vzpomínkou na 90. léta, kdy byla taneční hudba na vrcholu a kdy si to dnešní čtyřicátníci užívali. Jedná se o nejlepší filmovou výpověď tohoto druhu pohrávající si s realitou a absurdnem. Vyobrazuje britskou klubovou kulturu, tzv. generační mládeže a jejich typický komunikační problém se starší generací. K tomu grandiózní soundtrack, ohromující klubová atmosféra a prostě radost ze života. To vše v osvěžujícím realismu se smyslem pro humor. Více upřímnosti tu snad být už ani nemohlo. Mít nejlepší kamarády a jít s nimi na party je to nejlepší, co může mladého člověka v životě potkat. A o to tu jde především.

Nezávislý snímek o dvou mladých lidech, jejich snech o svobodě, toleranci a lásce. Zoufalství a beznaděj v jejich domovech je donutí k útěku, a snaží se uniknout zlu, které je provází. Nemají oporu, nemají pochopení. Je to i příběh o dospívání a rodičích nechovajících se jak by měli. A když má navíc rodič násilný charakter, hořká pachuť reality staví dějství do temné roviny. Jenomže ani takový charakter není jen tak od věci. Každý má svůj nelichotiví osud který člověka zlomí, čímž se projeví jeho tragická neohleduplnost se zlomenou duší. Dramatický thriller ve svém vyprávění pluje jako vánek a věrně si drží neklidnou náladu v atmosféře ekonomického zoufalství zároveň s nadějí mladých duší v představách o lepším životě. Pozitivní poetická konfrontace na samém konci příběhu je k zamýšlení. Je to příběh o úzkosti mládí a síly první lásky. A je to příběh hodně znepokojující.

Syrový brutální příběh o pomstě žánrově s přesahem do artu podpořen vkusnou výpravou a ohromující kamerou používající cílené filtry. Syn Pierce Brosnana Sean pojal snímek vskutku stylově. Jako režisér  překvapil. Příběh začíná typicky násilnou scénou, která osvětluje důvod pomsty. Už zde je velice drze emocionální. Osoba toužící po pomstě je hluchá. Zajímavý aspekt, se kterým si děj zase až moc nijak nepohrává. Dějství se převážně zaměřuje na osobu roznášející strach, potoky krve a smrt. Dalo by se říci, že se jedná nezvykle o artový slasher, avšak filmové vyjádření se přeci jen pohybuje na jiné úrovni. Myšlenka celého dějství je jednoznačná. Pomsta není ušlechtilá, ale lidská. A když už člověk něco takového dělá, tak to má dělat pořádně. Charaktery postav jsou jednoznačné, dějová linka jasná a souhra brutality s náboženskými motivy vyvážená. Pro svoji krutost není snímek pro slabší povahy. Příběh byť smysluplný je ve své hnusotě a krutosti jen pro určitou skupinku diváků.

Velkorozpočtový snímek je co se týče výpravy velkolepý, dějově se silnými aspekty obrazu a scenériemi v jistém smyslu přijatelný. Na filmové zpracování těžké téma a je vidět, že ne úplně se příběh povedl přenést na stříbrné plátno. Na začátku je dějově nabídnuta bojová scéna, aby se vše nakonec obrátilo v pomalejší vývoj k dalšímu konfliktu. Stopáž snímku se jeví jako zbytečně dlouhý. O dramatizaci sice nouze není, ale jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. Pod kotlem to neustále vře, ale k vrcholu ne a ne dojít. Historické souvislosti New Yorku s tímto filmem znají snad jen Američané, takže věrnost událostí je lépe ponechat na nich. Příběh o New Yorku a Americe v letech 1846 - 1862, kdy vládne bezohledné násilí, iracionální chování, korupce a hlavně neúcta k demokracii jako takové. Manipulace voleb a vzájemné napadání hraničící až se šílenstvím. Drsná podívaná o další americké nelichotivé historické éře o svém vývoji a budování Ameriky.