L_O_U_S

Strašně rád bych hodnotil výš, ale… ty vole, já nevím. Zpočátku mě to fakt bavilo. Wednesday je taková, jakou ji známe z dřívějška (myšleno z těch dvou devadesátkových filmů, původní seriál jsem zatím neviděl) – asociální a sarkastická až za hrob. Navíc Jenna Ortega se pro tuhle roli fakt hodí. A Elfmanova hudba dost padne. Jenže… Opět jsem se dost možná spálil tím, že jsem seriál sledoval s většími prostoji, takže když se vám mezi epizodami vykouří z hlavy půlka předchozího dílu, zamrzí to. Netuším, proč už seriály nemají na začátku každého dílu rekapitulaci pro nás zapomnětlivé a roztržité blbečky, ale taková je holt situace; navíc mám pocit, že tyhle seriály prostě vznikají tak, aby je člověk sjel najednou (těžko říct, jak bych si v devadesátkách vychutnal Městečko Twin Peaks, kdybych musel týden co týden čekat na nový díl). Možná je to těmi prostoji, možná je fakt scenáristický nedostatek, když Wednesday tahá Čechovovy zbraně coby detaily z předchozích dílů jako králíky z klobouku, aby se posunula k řešení ústřední záhady. Jenže Čechovovy zbraně byste si především měli všimnout, žeáno, ne že si během osmého dílu ústřední hrdinka vzpomene na náhrdelník z pátého dílu, na který si stejně divák nepamatuje, protože byl zmíněn ledabyle a lajdácky. Celé to vyvolává dojem, že tvůrci vlastně pořádně nevědí, co dělají a kam to celé má směřovat. Mrzí mě to, zvlášť, když hodnocení ostatních uživatelů jsou obecně dost pozitivní. I ta myšlenka obdivu k jinakosti, kdy se z dřívějších „vyvrhelů“ v podstatě stávají normíci (ať už se bavíme o LGBT+ či prostě jen o lidech, co nezapadají), se tak nějak vytrácí. (1 397.)

Cože? Už třetí film s plným hodnocením za sebou? Co se to děje...? Je fajn po letech vidět něco od odtažitého Finchera. Na rozdíl od řady komentujících mi přišla lepší druhá polovina, kdy Robert rozjíždí pátrání na vlastní pěst a napětí houstne. První polovina mi spíš připomíná Casino od Scorseseho, kdy děj jede a jede, postavy žvaní a žvaní, přichází jedna oběť za druhou a tiskovka za tiskovkou – byť to není na úkor přehlednosti. Ale co se celkového zážitku týče, už dlouho jsem neviděl nic tak dobrého. (1 396.)

Kdybych udělil nižší hodnocení, nikdo by se se mnou v tomhle městě už nebavil. :-) Jestli bych mohl mít jednu připomínku – doporučil bych doplnit k rozhovorům s aktéry jejich jména. Je dost blbé, když si nedokážete přiřadit k promlouvající sbormistryni jméno. Co já, o mě nejde, v Karviné jde o známé tváře, ale nezainteresovaný divák se možná nebude tvářit nadšeně. (1 395.)

Mám rád tyhle kecací filmy, ve kterých dialogy odhalují povahu člověka a posouvají děj. A tenhle se mi líbil i jako praktikujícímu ateistovi. (1 394.)

Jsem rád, že mi tahle vydařená detektivka mohla zpestřit Silvestra. Nebýt hlavní postavou Benoît Blanc ale Hercule Poirot, připadal bych si jako u regulérní christieovky. Skvěle napsané, jen právě Daniel Craig je asi nejvíc rušivým prvkem. Nechápu, z čeho jeho aura geniálního detektiva pramení. (1 393.)

Mám tak trochu pocit, jestli těm Scorseseho filmům nenapaluju vyšší hodnocení, než bych měl čistě na základě osobního prožitku. A přitom to vůbec nejsou špatné nebo nezajímavé filmy. Tenhle je jedním z prvních velkých, kde hraje Robert De Niro, tak proč ne, i když možná už nebudu mít důvod vidět ho vícekrát. (1 392.)

Byla možná chyba, že jsem seriál sledoval s tak velkými prostoji. Začal jsem s ním někdy v létě a skončil před koncem roku. Je možné, že ten guláš v ději, který jsem měl, byl způsoben právě tímhle. Na druhou stranu to beru jako důkaz, že mě nedokázal strhnout jako jiná seriálová produkce. Největší problém jsem měl asi s matrixoidní dějovou linkou kontrolorky, ve které jsem se postupně ztrácel, a závěrečný díl jsem víceméně jen přetrpěl, ať už to mám konečně z krku. Nezasáhlo mě to, nepochopil jsem to a už tomu nehodlám věnovat více času. Raději si někdy přečtu Huxleyho předlohu. (1 391.)

Hele, když už jsem ten film viděl, asi by se slušelo k němu i něco napsat… To takhle manželka s dětmi odjeli do lázní a já měl měsíc na to, abych po večerech věnoval svůj volný čas tomu, co mě zajímá ve světě filmu. Jenže… já na to hodil bobek. Pustil jsem si na Netflixu tak dva tři filmy, ale po prospaném Rozpolceném jsem to prostě vzdal. Ani nevím, proč jsem v anabázi osamělého filmového diváka nepokračoval. No, pokud jde ale o film Smrt ve tmě, můžu vyjádřit spokojenost. Sice se tu vyskytuje klišé nezničitelného záporáka (který v tomto případě není zase až takový záporák, neb je to on, jehož banda nenechavých děcek okrádá), ale zbytek byl celkem fajn. Hrůza pramenící z nejistoty z toho, co ten slepý chudák je či není schopen vnímat, má něco do sebe. (1 390.)

Já chápu, že to asi měla být pocta všemožným hororům minulosti i současnosti v nevážném hávu. Jenže já se moc nebavil, prostě ne. Ono narvat do parodického hororu všemožná digitální monstra a nechat je mydlit se s lidským osazenstvem není úplně samospasitelné. (1 389.)

Značné zklamání. Je to hrozně fádní, zkratkovité a člověk se o Miladě Horákové vlastně moc nedozví. Já vím, že asi byla blbost s takovým očekáváním k filmu usedat a nespolehnout se raději na literaturu, která by snáze doplnila mezery. Dost medvědí službu tomuhle filmu dělá i dabing, který zní v originále hodně nepatřičně a v češtině zas dost nevěrohodně. (1 388.)