L_O_U_S

Viděl jsem to už kdysi, bavilo mě to. Napjaté scény, kde hraje roli sekunda, jsou pořád dobré, při širším ohledání ale člověk shledá, že zápletka je vlastně jeden velký blábol. (1 077.)

Pasoliniho filmová verze je vlastně nepříliš invenčním přenesením Sadova románu do fašistické Itálie, navíc notně zředěným (závěrečné pasáže knihy by byly příliš i na takový film, jakým je Salò). Zůstává vlastně festival hoven, který je nejen nechutný, ale i nudný. Vyčnívají jen čtyři odporní pánové, z nichž je nejlepším kandidátem na úchyla století jednoznačně prezident s krysím ksichtem. (1 076.)

Vangelisova hudba se mi líbí už od dětství, ten správný impuls jsem ale dostal někdy v roce 2004, kdy spolužák donesl do školy album Voices. Od té doby se můj hudební vkus ubírá kromě vážné hudby právě elektronickým směrem, byť by někdo mohl namítat, že Vangelis je prominentem elektronického kýče a komerčnosti. Vděčím mu však za spoustu chvil s nádhernou hudbou. Dokument vyčerpávajícím způsobem shrnuje jeho největší úspěchy zejména na poli filmové hudby. (1 075.)

Pohádky jsou v podstatě pozůstatkem tradiční společnosti, ve které měl každý člověk své místo a kde mu tradice pomáhaly orientovat se ve světě. Krom toho právě kvůli příběhům věděl (nebo věřil), že konání dobra bude odměněno a zlo bude potrestáno. V moderní (a postmoderní) společnosti tyto vzorce neplatí, ale lidi se na pohádky dívají pořád rádi. Ono to peklo bylo opravdu vymyšleno dobře. A já jsem rád, že se konečně nemusím cítit jako vyvrhel kvůli tomu, že jsem ještě neviděl S čerty nejsou žerty. (1 074.)

Přehrávání animovaných filmů je asi jedním z těch lepších způsobů, jak připravit dítě na život, jehož součástí je i smrt. Pokud bych byl o dvacet let mladší, asi by na mě Daleká cesta za domovem působila daleko silněji. Dnes mi přišla smutná jen lehce, i když krve tam bylo opravdu dost. Píseň „Bright Eyes“, kterou u nás nesmyslným způsobem pojal Jiří Korn jako baladu o Janě z Arku, by ale spíš seděla jako doprovod k závěrečným titulkům, protože uprostřed filmu působí celkem nepatřičně. (1 073.)

Člověk po čase přijde na to, že Scorseseho filmy o zločincích jsou docela na jedno kopyto – zejména pokud jde o vypravěčskou strukturu a techniky. Ale co naplat, ono to vždycky funguje. (1 072.)

Užitečná série o tom, jak fungují věci kolem nás. Jako formální záležitost bych ale doporučil ujasnit si psaní velkých písmen v názvech (přebírání anglického pravopisu je obecně hříchem českých youtuberů a já jsem na tohle docela přecitlivělý). Obsahově tomu ale není co vytknout. (1 071.)

Nesleduju českou YouTube scénu, ale na Rotovo běsnění se občas rád podívám. Podle mě jde o člověka se zdravým pohledem na svět. (1 070.)

Nedodíval jsem se. I já mám své limity. (1 069.)

Styl, který si Tarantino osvojil v Gaunerech, později bohatě zužitkoval v Pulp Fiction. Každopádně je zvláštní vidět Michaela Madsena v téhle klasice až poté, co jste ho zaznamenali ve sračce Piraňakonda. (1 068.)