nonick1

Tento film si vysoké hodnocení právem zaslouží. Viděn hned dvakrát – dva dny po sobě - a v mém TOP 10 má své místo jisté. Nejsem žádný fanoušek F1 – a myslím, že to je v tomto případě určitá výhoda, neboť se nemusím dohadovat, jestli na konci závodu v Japonsku ještě pršelo nebo už nepršelo :-), ale mohu si vychutnávat tuto nefalšovanou poctu filmovému umění. Každý záběr je dokonalý, film diváka bez problémů vtáhne do děje a postaví před neřešitelné dilema: Hunt nebo Lauda? Ve filmu jsou jako oheň a voda - dva živly, každý na opačném pólu životních postojů. Mimochodem, pokud jde o hlavní představitele, když jsem si po zhlédnutí filmu vygooglil Nikiho a Marlene ze 70. let minulého století, nevěřil jsem vlastním očím…! Dokonalé!

Pořádně přeceněný snímek (alespoň tedy na CSFD). Jeden z těch filmů, které nějak nemáte proč následující den s někým rozebírat. Spíše než film – hraný dokument…? Samoúčelné občasné dělení obrazu na tři části ničemu nepomáhá a po filmové stránce pro mě byl snímek opravdovým zklamáním. Je zajímavé, že po tom, čeho všeho byl Aron schopen pro svou záchranu, vám na konci filmu není o nic bližší, než na jeho začátku…jakoby film nechtěně předznamenával jeho nedávné zatčení za domácí násilí…

Také tento snímek Larse von Triera hodnotím s odstupem několika let, i když odhodlání prolomit vlny trvalo déle… Opět jde o Mistrovsky zvládnutý opus. Filmové podobenství o trpkém údělu Ježíše Krista, jenž po svém příchodu mezi lidi na sebe bere jejich hříchy, je tak dokonalé, jak jen může být – jak neotřelou formou, tak hlubokým obsahem. Jeho (její!) utrpení se zdá být nezměrné a nekonečné, avšak jednoho dne přece skončí – a nenapravitelným důsledkům vlastních (pře)činů neunikne nikdo - přesně v duchu starozákonního (a věčně platícího): oko za oko, zub za zub...Modlitba na plátně, zdánlivě nezfilmovatelný Otčenáš, staví diváka před karmickou ozvěnu jeho vlastních skutků…Je mi proto poněkud líto těch, kteří se u tohoto filmu nudili(?) – inu: mají oči a nevidí, mají uši a neslyší... Standing ovation pro Nicole Kidman...!

Ke komentáři k tomuto filmu jsem se odhodlal až po mnoha letech. I to samo o sobě svědčí o působivé síle díla Larse von Triera, do kterého se mu snad podařilo zaklít nějaké šamanské kouzlo. Film přes veškerou svou syrovost a zdánlivou prostotu vás téměř uhrane a svým vyzněním má pro vnímavého diváka doslova sílu očistce... se všemi jeho důsledky. Partička užvaněných teenagerů, se kterou jsem byl nucen tento film v kině sdílet, na jeho konci ani nedutala – bylo slyšet jenom hlasité smrkání do kapesníků… Tenhle snímek si doma asi moc často pouštět nebudete - ale silnější dojem ve vás už zřejmě žádný jiný film nezanechá…

Pro mě jednoznačný finalista na (CZ) komedii století…! Tenhle film jsem viděl už tolikrát, že ho znám takřka nazpamět. Důvodem, proč tenhle film člověka neomrzí, jsou herecké výkony zejména excelujícího Vladimíra Menšíka a Jaroslava Marvana, kterým zdatně sekundují Bohuš Záhorský, Květa Fialová a Josef Abrhám. Kriminálka o prvorepublikové mordpartě rady Vacátka? Asi ano – já jsem si toho skrze téměř neutuchající výbuchy smíchu skoro nestačil povšimnout…

Co dodat k tomuto filmu, který přesvědčivě „zabírá“ i v černobílém provedení a nepotřebuje k tomu ani 3D nebo 50´´ plazmu…? Téměř vše už tu bylo řečeno, takže pět hvězdiček za ten bránici ohrožující a nadčasový vynikající herecký koncert všech tří hlavních protagonistů: „Tohle postav na rádio - a budete se smát od rána do večera!“ :-)

Politicko-korektní přeslazená multikulti agitka, vykalkulovaná a navrch ještě moralizující - ovšem přiznávám, před lety jsem jí málem skočil na špek i já… Dnes to stačí s bídou na jednu hvězdu, kam hodnocení dotlačil Bill Nighy…Snad největším přešlapem je (po doslova tragickém pákistánském grafikovi Kárlovi:-) obsazení Martina Freemana s jeho hobití vizáží do role pornoherce…(?) Actually-zace prosinec 2023: nelze jinak - po deseti letech musím tuto kýčovitou "jedinečnou romantickou komedii" poslat do odpadu.

Pět chválu na tento snímek, který patří ve svém žánru k vrcholům, by bylo jen nošením dříví do lesa. A to nejen díky 3D zážitku z něj. Tak jen pro jistotu – za pět.

Vzhledem k tomu, jak silným filmovým zážitkem je „Rodinná oslava“, musí být pro režiséra opravdu těžké onu vlastnoručně tak vysoko nasazenou laťku překonat. A nepodařilo se to ani v tomto případě, byť „Hon“ bude zřejmě patřit mezi ty filmy, které jen tak nezapadnou. Avšak ani vynikající Mads Mikkelsen coby Lucas se svým následováníhodným postojem nezachrání scénáristické lapsy - těžko uvěřitelná reakce ředitelky mateřské školy či jednání, spojené s vyobcováním jedince, zcela bez následků v tak politicky korektní a otevřené společnosti jako je současné Dánsko (na rozdíl od uzavřené komunity na osamoceném ostrově, kde se prolamovaly vlny). Závěrečné varování ale znejistí znovupřijatého (?) Lucase i diváka a spolu s hereckým výkonem Madse Mikkelsena to na poctivé čtyři hvězdy stačí.

Dlouho už jsem nezažil, aby z filmu doslova trčel tak vykalkulovaný scénář. Nepříliš logické jednání téměř všech postav (zejména ale novomanžela) občas dokonce vyvolá i nevěřícné zakroucení hlavou… Nehledě k tomu, že v závěru už režisérka začíná až příliš tlačit na pilu tam, kde by stačil obyčejný kapesní nožík. V tomhle snímku natočeném v duchu hnutí Dogma 95 je Mads Mikkelsen sázkou na jistotu, ale málo platné, na více než na tři hvězdy to tentokrát nevidím.