kareen

Já na postapo zas tak moc nejsem, protože většinou je to buď o zombies, nebo o neskutečně otravných pubertálních dívkách, z young adult knížek. Tohle je taky z knížek, ale vypadá to víc na zajímavou scifi detektivku a taky tam hraje Rebecca Fergusson, tak jsem do toho šla. A nelituji ani chvilku. Rebecca mi tady jen potvrzuje, proč jsem si ji dala do herecké topky, její Julia je silná hrdinka, co toho zas tak moc nenamluví, ale o to víc jedná. Skvěle ji doplňuje Tim Robbins a Common, kterého znám víc jako rappera ze spolupráce s The Roots, než jako herce. Premisa příběhu je jednoduchá. Lidé žijí v mnohaposchoďovém silu, které udržuje v chodu velký generátor. Spojení s vnějším světem zajišťují neprodyšná skla, za kterými je jen vyprahlá post-nukleární pustina. Uvnitř sila se lidé řídí zákony, o jejichž dodržování se stará instituce s názvem soudní oddělení. Pokud někdo poruší  nějaký zákon a dostane nejvyšší trest, dostane ochranný oblek a vypustí ho ven. Nebo o to může požádat sám. Když o to pak požádá člověk, u kterého by to nikdo nečekal a oddělení šerifa začne prošetřovat podezřelá úmrtí, je jasné, že tu něco smrdí. Seriál se odehrává v podstatě jen na různých poschodích a kabinkách v silu, takže asi rozpočet nebyl tak velký a pokud se někomu nelíbila třeba Duna nebo Problém tří těles, z důvodu, že jim to přišlo nudné, tak se bude v některých fázích asi nudit i tady. Pro ostatní, kterým víc záleží na atmosféře a budování příběhu, to bude v pohodě. To ale neznamená, že by seriál neměl své napínavé chvíle. To tedy má a Bože, jaké. Např. vykouzlit z pouhé opravy generátoru tak nervydrásající adrenalinovou záležitost, to je svého druhu umění. Navíc jak seriál pokračuje, člověk se seznamuje s celým panoptikem lidí v silu, odkrývají se další otázky a sílí nebezpečí, byla jsem do seriálu vtahována čím dál víc. Vzhledem k tomu, že první série skončila dalšími otázkami, tak mám nutkání vrhnou se na dvojku knihy, ale zase si nechci pokazit pokračování seriálu, ach jo, je to dilema.

Mám k Bodu obnovy respekt. Opravdu. Už mám dost neustálého přehrabování se v poválečné nebo v komunistické minulosti u seriózních českých filmů, o lidových komediích, ala komerční tv nemluvě. A žánrovek je tu také jako jehel v kupě sena. Když se potom objeví takový sci-fi film, který může vážně konkurovat ostatním světovým filmům, je to malé zjevení a člověk má tendenci trochu nadsadit hodnocení. Ale právě proto, že mám k snímku respekt, neudělám to. Takže, technická a vizuální stránka fakt paráda, zvláště na naše poměry. Tvůrci sice nejsou vždy důslední, např. hlavní postava má doma všechny virtuální vymoženosti, pouhým hlasem si nechá přistavit samořídící auto apod., ale pak přijde k šéfovi, který má dřevěné dveře s klikou, na stole malý monitor k stolnímu počítači, ona pak překupníkovi platí papírovými bankovkami apod. Jenže jim to ráda odpustím, protože to ostatní vypadá fakt dobře a např. ty budovy ve městě, to jsem fakt čuměla. Trochu horší to bylo se scénářem. Nebyl úplně marný, jen mi přišlo, že si občas scénáristi vypomohli oslím můstkem, aby se dostali, tam kam chtěli, a jako detektivka to taky nebylo dvakrát originální. Jenže to dnes nejsou mnohdy ani hollywoodské filmy, s o mnoho větším rozpočtem. Takže, o co jde, že?

To dobré je, že u Baze Luhrmanna nelze očekávat žádný životopisný snímek ve stylu „když jste viděli tento, jako byste viděli všecny“. Takže minimálně v první části snímku je to to, co u Baze známe. Opulentní, křiklavé, zábavné, se zběsilými záběry kamery. A se spoustou muziky. Zrovna k Elvisovi se mi tento přístup velmi hodí, protože kdo už jiný, že? Problém je, když Luhrmann později zvolní, protože zvolní až moc a ta stopáž je zkrátka moc přepálená, navíc si myslím, že scénáristům, více než o Elvisův životopis, šlo o jakési drama Elvis-Parker, ale zůstali někde napůl cesty. Austin Butler se tady Elvisovi zas tak moc nepodobá, ale výkon podal skvělý(i ten fyzický) a tu nominaci na Oscara si zasloužil oprávněně. Austin je navíc fakt fešák se sexy barytonem, tak jsem si ho užila. Na druhou stranu Toma Hankse nejspíš nenamaskovali maskéři moc dobře, nebo se nelíbil kameramanovi, protože jsem měla pocit, že mu ani jednou nevidím pořádně do tváře.

Na extratřídu, typu Fargo, tomu ještě něco málo chybí, ale jinak je to slušný kousek a já prostě tyhle černohumorné krimošky, z amerického zapadákova, můžu. Už jen za ten super westernový závěr a za Steve Zahna jako losera, v převleku rádoby soukromého očka, to stojí za zhlédnutí.

To byla tedy divočina. Tahle bláznivá taškařice má už nějaký ten pátek za sebou a na zastaralosti a občas i infantilnosti humoru je to zkrátka znát. Na starší Leopardí ženu, od stejného režiséra, se to nechytá ani náhodou, Cary Grant se tu docela rozjel a ani Ginger Rogers není špatná, ale na okouzlující Katherine Hepburn to nestačí. Marilyn Monroe to v roli naivní husičky sekne, ale více než výstavní čtyřky tady moc nepředvádí. Myslím, že tohle nenáročné dílko se mi z hlavy vypaří dřív, než skončí velikonoce..

Problém tří těles jsem kdysi začala číst, začátek kolem čínské kulturní revoluce dobrý, ale pak mě odradilo to kvantum různých vojenských a politických postav s čínskými jmény, tak jsem to odložila, že se k tomu někdy vrátím. Zatím nevrátila, proto jsem ráda za seriál. Potěšilo mě, že tady se jde rovnou na věc, postav je tak akorát, abych se v nich v pohodě vyznala a pár si jich i oblíbila. Příběh je rozhodně dostatečně zajímavý a já se ani chvilku nenudila. Je tu tajemství, konspirace, záhadná úmrtí, spousta fyziky a taky zajímavé výlety do herního světa. A nehraje se o nic menšího, než o osud lidstva. Už aby tu byla druhá série.

Tohle mi moc nesedělo, nějak jsem nepochopila smysl toho všeho. Jasnovidec – podvodník si v chudé čtvrti v Paříži hledí svého byznysu, ale zaplete se s dětským gangem. Na jednu stranu se film tváří jako tvrdá realita, ale přitom se některé postavy změní obratem ruky k lepšímu, protože mají v podstatě dobré srdce a kdyby neměly těžký život… bla bla bla. Vždyť to znáte.

O Sandmanovi jsem měla povědomí už dříve a připadal mi vždy zajímavý, protože se zdá, že jde o jedinečné, mnohorstevné dílo. Bohužel, komiksy nejsou moje parketa a tak jsem to nechala být. Pak udělali seriálového Lucifera, ale pochopila jsem, že ten nemá s předlohou společného téměř nic, navíc je to jen nenáročná kriminální blbinka, i když občas docela zábavná. No a teď je tu seriálový Sandman. Měla jsem zrovna zálusk na hezké temné fantasy a to jsem jako neznalec předlohy dostala. A líbilo se mi to tak, že bych tomu střelila plnou palbu, kdyby to skončilo po šestém dílu. Do té doby to bylo opravdu fajn. Charismatický, nekompromisní a přesto sympatický Morfeus a jeho knihovnice, cool Korinťan, Jenna Coleman jako slečna Constantine, příjemně nejednoznačný záporák v podání Davida Thewlise, bráchové Kain a Ábel, s roztomilým chrličem, a byla jsem spokojená i s Luciferem. Vizuálně i trikově taky povedené a hlavně se mi líbily příběhy jednotlivých epizod, ať už se odehrávaly v Londýně, v baru nebo v pekle. Bohužel, kvalita šla trochu dolů od sedmé do desáté epizody, když se tam začal(a) řešit snový vír. Není to žádný průšvih, ale děj se začal trochu táhnout a kdyby to zhustili do jednoho dvou dílů, prospělo by to lepšímu zážitku. Bonusová jedenáctá epizoda už byla zase docela v cajku, překvapily mě ty animované kočky. Každopádně, určitě se těším na pokračování, i když to vypadá, že si budu muset ještě tak rok počkat.

Divnofilm, ale z mého pohledu, ne zrovna v dobrém smyslu slova. Paní Ingrid Hrubaničová, která napsala scénář a zahrála si i hlavní roli, je podle všeho autorkou tří dokumentů, z toho dvou krátkometrážních. A u nich měla taky zůstat. V tomto dramatu si zjevně chtěla vzít na paškál téma problémových sousedů a bezzubost městských orgánů, v řešení těchto konfliktů. Bohužel v tomto směru nepřináší nic zajímavého a podnětného, spíš jen tak klouže po povrchu. Její postava je vystavena sousedskému teroru od psychicky nemocné sousedky, ale já jsem měla pocit, že ani ona není tak úplně normální. Její představitelce je navíc přes šedesát a je to na ní znát, takže tu malou dceru musela mít její postava asi tak v padesáti. Scénář j tedy taky „lahůdka“. Hlavní hrdinka ve filmu říká zhrzenému muži, že už jí funguje jen mozek. To se ale mýlí, protože SPOILER když si jde stěžovat na bytový úřad, úřednice ji nevybíravě vypoklonkuje, že se měla před koupí bytu poptat na sousedy. Milá paní tedy jako poslední záchranu prodá byt a co udělá? Ano, koupí nový, udělá stejnou chybu, nic si nezjistí a skončí pod bytem, který majitel pronajímá bezdomovcům. Což mi taky nepřijde moc reálné. Pak se v poslední třetině téma opustí a řeší se, že hrdinka už nemá zájem o sex (což se v jejím věku není co divit), aby pak vzápětí v bistru aktivně sbalila pilota. A ten bizárovej konec jsem už nepobrala vůbec.

Christine je asi tak čtyřicetiletá ženská, která je sebestředná, nepořádná, líná, prolhaná, pokrytecká, ne moc vzdělaná, zlomyslná a spousta dalších, ne moc lichotivých -ová. A mě moc baví. Stejně jako její sympatický bratr, exmanžel, který je vždy po ruce, exmanželova nová mladá naivní přítelkyně, Christiina rázná černá kamarádka (jak vždy Christine neprozřetelně ujede) Barbie a plejáda různorodých nápadníků, kteří se seriálem mihnou, než se objeví ten pravý. Dokonce i malý syn, který je natolik roztomilý a má jen minimum času na to, aby mi začal jít na nervy. Taková milá, nenáročná oddechovka.