kareen

Jako zábavná, trochu netradiční jednohubka na jedno odpoledne, proč ne? Je to barevné, hezky se na to kouká, Margot Robbie je sympatická (taky vám vzhledově připomíná Borhyovou?) a Gosling si krade scény pro sebe. Ale inovace, prestižní filmové ceny a všechen ten hype kolem toho? To si fakt nemyslím.

Jako velký fanoušek knižní série bych uvítala všechny intriky, vedlejší linie a komplexnost světa Duny, ale jak nám ukázala už Lynchova adaptace, není to prostě reálné přání. Proto se Villeneuve rozumně rozhodl osekat příběh na základní kostru, vynechat všechny vnitřní monology postav, a zákonitosti světa Duny odbyl několika krátkými větami, vsunutými do děje. Je otázkou, kolik toho pochytil i nečtenář, ale vzhledem ke slušnému úspěchu filmu, to asi bylo ok. Jako pro fanouška, pro mě asi nebude žádná adaptace dost dokonalá, ale film se mi přesto líbil. Nejdříve ke kladům. Film má svižný děj, herecké výkony jsou top, jak členů vévodovy typově přesné suity (dokonce i Momoa tady válí, přinejmenším jako sympaťák), tak i všech ostatních (už se těším na větší prostor pro Bardema a Skarsgarda ve dvojce). Chalametův Paul je skvělý, ale největší dojem na mě udělala Rebecca Ferguson jako lady Jessica. Dalším velkým kladem je hudba Hanse Zimmera, který tady zároveň zastupuje atmosféru snímku a tak přecházím k prvnímu záporu a tím jsou snové sekvence a vize. Nevím jak to nejlépe vyjádřit, ale pro mě to prostě není dost mysteriózní, nesálala ke mně mystika Duny. Také by se v každé vizi nemusela objevovat Zendaya (nic proti ní). Pak je tu samotný Villeneuve. Samozřejmě jeho vizuální a estetické mistrovství je fenomenální a některé scény jsou prostě úžasné (scéna s gom džabárem a skříňkou je ikonická, miluji, jak Denis natočil okamžik, kdy si sestra Mohiamová s hrůzou uvědomí, že se jim Kwisatz Haderach vymknul z rukou). Villeneuveho estetika je však dvousečná zbraň. To, co mě uchvacuje u monumentálních záběrů lodí a pouště, mi trochu vadí u Fremenů, kteří jsou na můj vkus moc vycídění a čistí, chybí mi tu trochu víc „masa“. Na druhou stranu, pokud si tady někdo stěžuje na chladnější postavy, tak vězte, že to není chyba režiséra, Dunu miluji, ale Herbert je v knize často popisuje spíš jako figurky na šachovnici a myslím, že je Villeneuve i trochu polidštil. I přes některé výhrady jsem celkem nadšená a nehorázně se těším na druhý díl.

Tohle je přesně ten případ, kdy seriál poráží žebříčky sledovanosti, všichni o něm mluví jen v superlativech a já si říkám, co na tom všichni vidí? Jasně, Tim Burton a všechno to okolo, co k tomu patří, včetně základní premisy podivína s dobrým srdcem, kterou Tim opakuje stále dokola. To všechno beru (i když jednou za čas to bohatě stačí), Addamsonovu rodinku mám ráda a Jenna Ortega sarkastickou Wednesday hraje opravdu dobře (i když vynucený úsměv Christiny Ricci stále patří k mým ikonickým scénám světového filmu). Ale proč, proč, proč, to má scénář jak z nějaké průměrné young adultovky? Já se snažila do toho dostat, ale děj mi přišel tak fádní a nepřekvapivý, že jsem se nudila čím dál víc a byla jsem ráda, že jsem dala první řadu. Dál už koukat nehodlám. On i ten sarkasmus hlavní postavy se časem okouká, když k tomu seriál nenabízí žádnou další hodnotu, která by mě k němu připoutala. Davám tři hvězdy a to jsem hodná.

Takže zvěsti nelhaly, Emma je tu skutečně fenomenální. Její počáteční neobratnost, bezprostřednost a dychtivá touha poznat svět, byla tak fascinující, že mi bylo skoro líto, když přešla do „normálnějšího“ módu. Ale milovala jsem i to, jaká žena se z ní nakonec stala. Williem Dafoe a Mark Ruffalo byli také skvělí. Celý film je velmi zábavný a plný nápadů, ale nejvíc mě bavilo, jak Bella dováděla, zpočátku sebejistého, šovinistického proutníka Wedderburna k šílenství. Líbila se mi i černobílá část zobrazující Bellino pozvolné probouzení v domě plném bizarností, právě tak jako zářivě barevná cesta ke svobodě a novým zážitkům. Lisabon i Alexandrie, to byla vizuální pastva pro oči a bylo zajímavé, jaké alternativní devatenácté (předpokládám) století si tady tvůrci vykouzlili. Tohle byl opravdový filmový zážitek a těch 141 minut mi uteklo jako voda.

Tak takto hezkou a kouzelnou novou pohádku jsem už nezažila roky. Wonka nemá vánoční příběh, ale Dickensovská atmosféra tento pocit navozuje. Optimistický příběh a černobílé postavy, budou nejvíce vyhovovat malým dětem , pro dospělé je tu plejáda britských herců a britský humor. Ten se ostatně líbil i dětem, bylo vidět, že se opravdu baví. Od Paula Kinga se asi nedala čekat postava zlomyslného Wonky, ale suverénní Chalamet mu dokázal vtisknou tolik charismatu a entusiasmu, že mi to ani nevadilo. Chalamet má jednu velkou výhodu, i přes svůj věk pokročilého dvacátníka, má stále v sobě tu první mladickou dychtivost, která je zvláště u Wonky naprosto odzbrojující.Tu nominaci na zlatý glóbus si opravdu zasloužil. Je pravda, že písničky nejsou (až na dva případy) moc zapamatovatelné, ale i tak mi příběh utekl velmi rychle a neměla jsem pocit nějaké roztříštěnosti. Možná je to tím, že jsem šla do kina s otevřenou myslí a nesnažila jsem se srovnávat s předchozími verzemi. Ostatní herci byli také skvělí, výkvět britského filmu a jedna fajn žirafa. Líbilo se mi, jak film hýřil nápady a nadějí, prostě fantasie. Jen škoda, že to mělo ( to asi není příliš velký spoiler) až příliš šťasný konec, přeci jen bych ráda viděla, alespoň náznakem, přeměnu idealistického mladíka k uzavřenému podivínovi Wonkovi. Ale třeba bude ještě druhý díl. Edit: Tak po druhém zhlédnutí beru zpět. Ty písničky jsou vlastně velmi chytlavé, takže mám další oblíbený muzikál.

Obvykle rodinné sitcomy, kde se objevují děti, moc nemusím, ale tady jsou děcka docela fajn a občas i přispějou k nějaké legraci. Je to osvěžující podívat se na USA z pohledu praštěné americko-čínské rodinky. Hlavním tahounem je tu tvrdá a nekompromisní, přesto pohledná matka, která se s ničím nepáře, nějaká politická, rasová i jiná korektnost je jí cizí, a je většinou zdrojem těch nejvtipnějších situací. Není to sice seriál, kde bych se lámala smíchy, ale vtipné je to dost.

Celkem příjemná jednohubka. Trochu Poirot a trochu Dickiensovská povídka o nebohém sirotkovi, to celé završené poněkud mravokárnou pointou. Krátká stopáž, a na televizní film velkoryse hvězdné obsazení.

Netvrdím, že mi ta závěrečná scéna u soudu nepřišla už moc přehnaná, ale tyhle vyšponované emoce, to je prostě filmová Korea a vypadá to, že si na to už přeci jen začínám pomalu zvykat. Na druhou stranu se s tím korejští tvůrci nepářou a dokáží uchopit problémy i z té reálné a někdy pořádně drsné strany. Některé momenty, hlavně z nemocnice, nebyly zrovna příjemné na koukání, a musím uznat, že ta malá herečka to zahrála parádně. Ale nejlepší byl ten citlivě pojatý vztah mezi ní a jejím obětavým tátou, to mě dojalo, jako už dlouho nic. Tak proto tentokrát za pět. A děkuji Malarkeymu za tip.

Není to tak sžíravě trefné jako Černá zmije, ale už jen kvůli těm roztomilým hrátkám s anglickým jazykem mě to bavilo. Přesně ve Shakespearově stylu.

Já tomu klidně ty čtyři hvězdičky napařím. Ale je to hodnocení od člověka, který četl knihu od Kariky, tak je možné, že bez této skutečnosti bych možná mohla mít z toho závěru tak trochu guláš. Dost mě překvapilo, jak tvůrci vystihli charaktery, dokonce i typově mi herci dost sedli na předlohu. Dovedu si představit, že by to mohlo být natočeno ještě o něco strašidelněji (scéna, kdy se rozjedou světla mě zklamala, noční návštěva blázince mohla být delší, atd.) a i z toho prostředí Tribeče by se možná dalo vyždímat trochu víc, ale při té bídě, co na poli česko-slovenských žánrovek panuje, to vůbec nebylo špatné. Vzhledem ke znalosti pointy to pro mě už nemělo samozřejmě takové napětí (při četbě navíc okořeněné skutečností, že jsem do té doby neměla tušení o slovenské lokalitě s pověstí druhého bermudského trojůhelníku), ale nenudila jsem se.