kareen

Dát dohromady čtyřprocentní menšinu a protřelé zločince, aby spolu uzavřeli smlouvu na ochranu proti neonacistům je zajímavý nápad, ale na to jaký to mělo komediální potenciál jsem se tedy moc nezasmála, spíš mi jen sem tam uniklo nějaké to ušklíbnutí. A na to, aby to fungovalo v té vážnější rovině, tam chyběly uvěřitelné charaktery, s postavičkami spíše karikaturního rázu se dobré drama dělat nedá. Nejvíc mě zaujalo, jak tam cestovali, namačkaní v malém růžovém autě, po Balkáně a nabírali parťáky, škoda, že to trvalo asi jen čtvrthodinku. Zato ta závěrečná citová ždímačka mě zklamala na plné čáře, ta se tam vůbec nehodila.

Autentické a depresivní až do té míry, že mi bylo téměř nepříjemné to sledovat a po shlédnutí jsem se s úlevou vrátila do "své reality". Ale odvážná, starostlivá Žaneta si cestu k mému srdci přeci jen našla.

Už jsem si myslela, že kdykoliv mi filmaři naservírují temnou detektivku s takto hypnotickou atmosférou i vizuálem (zvlášť jsem si užila všechny ty odstíny žlutooranžové), krásně pomalým tempem, životem i profesně vyprahlými kriminalisty a zločinem, co je vším jiným, jen ne cool záležitostí, tak mě zaručeně dovedou na vrchol blaha. Tentokrát však ani všechny zmíněné kvality nedokázaly ubít toho plíživého červíka pochybnosti, který ve mně nahlodával, že ten děj zas až tak úžasný není. A já mu nakonec musela dát za pravdu, protože kdyby byl, tak bych se u toho zas tolik nenudila.

Katherine Hepburn jako prostořeká rebelka tradičně výborná, Cary Grant už tolik ne, ale já nelida jsem se nějak nedokázala vžít do trápení (nepochybně apokalyptických rozměrů) chudáka znuděné milionářské krasavice. Moc citových výlevů, málo humoru...asi jsem očekávala něco víc ve stylu Leopardí ženy a o to víc jsem teď zklamaná.

Nějak nechápu, že to někdo může považovat za kýč, já si naopak pochvalovala, jak se v tomto malém nezávisláku navzdory tragické zápletce nic emočně nehrotí a i ty herecké výkony jsou tak nějak utlumené, takže to na mě v konečném důsledku působilo docela uvěřitelně. To svým způsobem platí i pro Ethana. Nechat dítě v sněhové bouři, samotného v autě je sice neuvěřitelně nezodpovědná blbost, ale nikdo netvrdí, že by vzhledem k jeho mládí nebo Cyndyině alkoholismu, patřili ti dva k rodičům roku. Moje vyšší hodnocení, ale nakonec nepatří ani tak samotnému ději, jako spíš celkové melancholicky tesklivé náladě snímku, kdy mi to malé městečko, obklopené mrazivou krásou kanadské přírody, stejně jako jeho obyvatelé, docela přirostlo k srdci.

Tahle britská romantická komedie, trpí všemi neduhy svého žánru, jako jsou typově černobílé vedlejší postavy, z nichž ty kladné mají znepokojivou potřebu neustále trousit vyčpělá životní moudra nebo třeba obvyklou mírně přehnanou dávku komunikačních zkratů, které zamilované dvojici brání vyznat si konečně nehynoucí lásku a tak dále. Ale to je všechno úplně jedno, protože když mají, jako v tomto případě, oba šmrnc a mezi sebou vzájemnou přitažlivost, že by je od sebe neodtáhli ani párem koní, plus se jim do toho vloudí i nějaká ta vtipná situace, tak to já potom celá pookřeju a všechna ta klišé jim mileráda odpustím.

Pokračování této srbské fotbalové podívané má trochu jiné ladění a není to jen tím, že se děj přesunul do Jižní Ameriky. Humoru i patosu ubylo, zato je tu víc napětí a nerváků na zápasech a vůbec se to tentokrát točí mnohem víc kolem fotbalu. Co ovšem naštěstí zůstalo, to je většina bezva postav, z nichž jsem si přeci jen nejvíc oblíbila šviháka a krále srbské kopané Mošu, ale hned za ním také jeho věčně zamilovaného kámoše a zázračného hráče Tirkeho, stejně jako jejich dobráckého trenéra Boška a v neposlední řadě i vedoucího jejich výpravy, na jehož jméno si teď nevzpomínám, ale který mi oba dva díly svou vizáží až neuvěřitelně připomínal Gregory Pecka. Těm všem jsem pochopitelně přála ze všech sil vítězství a byla jsem velmi rozhořčená tou nespravedlností během semifinále s domácí Uruguayí, ale pak jsem si o tom zkusila něco málo vygooglovat a začínám mít silné podezření, že si to srbští filmaři dost přibarvili k prospěchu tehdejší jugoslávské reprezentace. Jó, jak jde o fotbal, jde všechna objektivita stranou, tak to asi bylo a bude.

Tak tohle je přesně ten druh filmu, který mě dokáže nabít hodně pozitivní energií, kdy jsem se takřka celou dobu usmívala, pokud jsem se už nerozesmála naplno, jako třeba, když se dva sousedé modlili v kostele vedle sebe, jen každý za ten svůj fotbalový klub, nebo když hoši po bitce v lochu vytáčeli do ruda policejního náčelníka apod. Tahle story o lásce, přátelství a kopané v průkopnických dobách, kdy ještě hráči nebyli ti nejbohatší lidé na stadiónu je zkrátka moc fajn a to mě normálně fotbal ani nijak zvlášť nebere. Že se to neobešlo bez nějaké té špetky patosu? Nu, i to už tak nějak k tomu fotbalu patří, takže mi to tentokrát ani nevadilo. A skvělou dvojku Moša - Tirke jsem si oblíbila natolik, že si jdu hned pustit pokračování.

Na rozdíl od Gavrana, sympaťáka a největšího dobráka od kosti (i když krásou dvakrát nevynikal), mi jeho trochu hysterická (to bude těma špekama, co si v jednom kuse zapalovala) spolucestující do oka dvakrát nepadla a nebylo to jen tím, že za 90% všech jejich problémů mohla její nevyrovnaná letora a dvakrát tolik nevymáchaná pusa. Celkově má tato road movie svou balkánskou zemitostí a vyzněním volajícím po svobodě blízko ke kusturicovým filmům a nemůžu tvrdit, že to nemělo svoje kouzlo, ale přesto mi tam k plné spokojenosti něco málo chybělo, asi jako když kuchaři schází špetka toho pravého koření, které by jeho dobře uvařenému pokrmu dodalo ten pravý říz. Ale jak se říká sto lidí, sto chutí a tahle filmová mňamka rozhodně není z nejhorších. To v žádném případě.

Princezna se přivinula princovi do náručí, políbili se a žili spolu šťastně do smrti...známe to všichni a je to všechno moc milý a hezký, ale chovat se ke mně chlap tak hulvátsky, jako v tomto případě ten mladý král (hlavně proto, že to skutečně hulvát byl), tak si o něj neotřu ani boty, natož abych se na něj sápala. Normálně, ta holka nemá žádnou sebeúctu a to ho přitom předtím v tom myším kožíšku docela dobře stírala. A nebo si spočítala, že domů už se vrátit nemůže, tak proč si neomotat kolem prstu bohatého monarchu i když je to v jádru pitomec, ono makat doživotně v kuchyni asi taky není žádný med. A co se týká té pohádky, tak ta taky za moc nestojí.