Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenzie (146)

plagát

Komando (1985) 

Generační záležitost - šestnáctá kopie videokazety, dabované jediným voice-overem, nesla v druhé polovině chutě dalekého světa. "Komando" znělo stejně dobře jako "džíny z Německa". A že je to jinak naprostá chujovina? Tím lépe. Ve své chujnosti je to totiž opravdu dokonalé.

plagát

Rambo III (1988) 

Geniální. Ale něco málo tomu ještě chybí. Bez Ronalda R. to nemá na pět hvězdiček nárok.

plagát

Mocná Afrodité (1995) 

Slušný allenovský film - nejvipnější a nejvydařenější je na něm patrně nápad s řeckým chŕome, komentujícím celý děj. Nicméně - i lepší kousky ten chlapík už natočil...

plagát

Tron (1982) 

Čistá nostalgie. Dokonalá konzerva technologické nálady počátku osmdesátých let. Doporočuji shlédnout na jeden zátah s WarGames – a před spaním si pustit raného George Michaela. A předčíst si Kyberpunk Bruce Bethkeho. Slzám se neubráníte.

plagát

Horem pádem (2004) 

Svatou pravdu má ten Jaroš, dramaturgie si tu šlape na ocas, což je škoda. Jinak ovšem výkon Emílie Vášáryové je fantastický...

plagát

Tajomná vražda na Manhattane (1993) 

Ano, je to pomalé, je to "nudné" - ale to je jeden z důvodů, proč je toi naprosto dokonalé. Neskutečné herecké výkony, skvěle napsaný scénář - a důkladně zachycená atmosféra Manhattanu. Paráda...

plagát

Červený trpaslík (1988) (seriál) 

Geniální. Jednoduše - geniální. Udělal jsem na tom dvoje státnice. Přežil tři rozpadlé vztahy. A nezbláznil jsem se. Dík tomu.

plagát

Ja, robot (2004) 

Čtyři hvězdičky - a to za velmi dobře odvedené řemeslo a velmi dobře napsaný dialogový scénář (inteligentního konverzačního humoru se člověk ve filmové scifi dočká jen velmi zřídka - a Smithova kombinace Shreka a Oslíka do jedné figury je rozhodně fajn). Nicméně - příběh samotný (a v tom je nutno souhlasit s Tetsuem) je vážně problém. V tomto ohledu film nepřináší nic nového - revival asimovovského technologického humanismu by měl vážné argumentační problémy už v osmdesátých letech (a to nejen dík zmíněnému Blade Runnerovi, který svému mladšímu sourozenci nakopává v tomto směru řiť, ale proměnu celého vyprávění o identitě, které odstartovala proměna Teorie dvacet let předtím...). Já, robot, je zkrátka vizuálně moc hezký kousek, který je ovšem co do inspirativnosti stejně mrtvý, jako Asimovova představa logaritického pravítka na vesmírné lodi.

plagát

Kto sa bojí Virginie Woolfovej? (1966) 

Po Kočce na rozpálené plechové střeše druhý z Taylorovic majstrštyků - až se jeden ptá, nakolik do toho s Burtonem vrazili svůj vlastní vztah...