Jacek

A nakonec to přece jen může být k světu... ne snad, že by byl Lucas kdovíjakým scénáristou, přinejmenším citová hnutí milého Anakina jsou přirozená jako prsa Pam Andersonové, ale konečně to funguje jako drama. A ne jako "to cosi mezi".

Velmi slabý a vdlmi tezovitý příběh je dorážen mrtvolně vyprázdněným výkonem Orlanda Blooma – kde chybí dobrý scénář a plastický hlavní hrdina nejsou (stranou ponechávám placatost a černobílost většiny vedlejších figur), tam ani skvělé výkony Ironse a Neesona nepomohou. Bohužel – jednotlivé záběry z filmu by Scott jistě uplatnil v některých ze svých nadprůměrných reklam, ale bez fungujícího pozadí jsou jen pěknými obrázky bez mozku a duše.

Constantine zvládl, co většina komiksových adaptací ne – funguje sám o sobě, nezávisle na své předloze. Je založený na dobře napsaném, funkčním příběhu a dobrém (tedy kreativním, technologicky vyspělém, ale nenabubřelém) zpracování. Největším kladem filmu je zcela jistě fantastický Peter Stormare coby sladce dekadentní a nekroticky elegantní Satan (ano, tak vypadá zlo...), největší slabinou nakonec vážně lehce neovýrazný Reeves. Vše ostatní (od scenáristické práce po vizuální hrátky) se pohybuje na suchou švandou lemované škále od „fajn“ po „sakra fajn!“.

Škola vztahů, úcty a sebeúcty na ploše 138 minut. Současně výborně literární film. Jen kdyby tu kdosi ve svém komentáři tupeě nevyžvanil celý obsah filmu všetně point(y), bylo by lépe.

Velmi sladké a vypravěčsky nepříliš konzistentní - příběh třináctiletého houslisty, který se svým "balíkovským" otcem přichází do Pekingu, aby tu našel učitele hudby a naplnil tak tatíkův sen. Výsledkem je slzavé drama o vztahu otce a synka, který nesmí být narušen touhou po kariéře... V zásadě banální snímek, balancující na hraně komedie a slzopudu.

Výtečné... trendy styl, ale neobvyklé téma, neobvyklá story, silně gradující a dramatická zápletka...

Fajn mrazivé - naprostá zhovadilost hroutícího se světa elitních vrstev Třetí říše je děsivá... jen ta hlavní hrdinka je až příliš "krásná". A krásná. Skutečná slova skutečné Traudl, rámující celý příběh, tu ženu usvědčují z jisté formy přetrvávající slepoty.

Formálně super. Ale nejde to za hranici masturbace. Tsukamotovy, hrdinčiny i divákovy.

Něžně geniální komedie, drnkající na notu hravé absirdity - některé snad nasere "rozvláčností", tedy tím, že je (záměrně ) vyprávěna jiným než bleskovým tempem, ale trpělivost divákova je poprávu odměněna...

Ambiciózní záměr předně trpí jakousi negativní schematičností. Körnerův pesimismus absurdně graduje a špatně a ještě hůř je „úplně všechno“, svět se mění v bažinu utrpení a lidé v přežívající trosky. Toho je určitě příliš. Cieslar se Körnerovu bolestivost snaží na jednu stranu opřít o technicky nedůvěryhodný „drsný realismus“ (slabost má pro mrtvá těla) a na druhou stranu vyvážit jistou deklamativností a romantičností. Nechtěně ale dosahuje absurdního ladění – nedůvěryhodná tragičnost čvachtá v nadbytečné telenovelistické zasněnosti (opravdu výborné jsou především „lyrické“ pasáže s incestním podtextem). I toho je příliš. Výsledek tak je skutečně bolavý – ale dle všeho jinak, než bylo zamýšleno. Netřeba našlapovat po špičkách a pokrytecky chválit nevydařené dílo jen pro autorskou velikost jednoho z tvůrců. Toto není dobrý film.