Túžba

Film se stal po svém uvedení kultovním. A asi vím proč, i když pro mě se kultovním asi nestane. Je to jeden z těch snímků, u nichž všechno, co nechápete svedete na štítek "mysteriózní" uvedeném u popisku filmu. Banální komentář by zněl asi takto: "Kterak si manželé spolu nedokázali zasouložit, protože on ze strachu z ženského těla a blízkosti raději každý den čistil sprchu (perfekcionista jeden) a ona si nedokázala říct, co chce a tak si představovala, jak chodí po městě v minisukni. Až se na to nemohl dívat jeden nemocný pomatenec a tak si řekl, že jim k sexu pomůže a donutil ji k věcem tak perverzním, že ji to osvobodilo." Čekala jsem explicitní scény podobně jako ve Studu, a ani mi nikterak nevadily, že jedinou explicitní scénou byla obnažená ženská prsa. Každopádně černobílé ladění snímku, depresivní disharmonická hudba, skvělá kamera zachytávající ve tváři frustraci hrdinů působí, tak skličujícím dojmem, že se na film nedoporučuji dívat povahám se sebevražednými sklony. Hodnocení filmu je jen moje subjektivní a vůbec nepopírám, že jde o vysoce kvalitní snímek a nedivím se, že někdo by mu dal i 200%. (15.09.2012)

Treba Voyerov aby nám zachraňovali vzťahy. Cukamotov najupršanejší film. Dážď je tu prvkom čisto vizuálnym. Postavy sa nachádzajú vďaka nemu v zvláštnom odťažitom svete. Ako keby dážď odkazoval na niečo skryté v nás. Budovy sú chladné, čiernobiela farba neprepúšťa žiadnu emóciu. Pritom je to o sexe. O manipulácií. O pozorovaní a ukájaní sa. Naplnenie základných telesných túžob a snaha vstúpiť na samé dno našej psyché, len aby sme si našli cestu k sebe. Expresívny štýl, elektronický penis - ako by z oka vypadol tomu s Tetsua a zaujímavo poňatá téma. Sono to Strange circusom a Love exposure potiahol na novú úroveň, Cukamoto je verný typicky artovej až undergroundovej forme. Veľmi zvláštne a zapamätateľné. Poetikou bližšie k Bullet Ballet a predsa o niečom inom. (28.01.2016)

A já se zase přidávám na stranu May : „Neuvěřitelně podivný film, perverzní, úchylný“ Žena, kterou voyaer donutil vydíráním k experimentování s vlastním tělem, s vlastní sexualitou. Přinejmenším dost zvláštně zvolený způsob jak někomu otevřít cestu k rozkoši, k rozkoši na jejímž počátku je znásilnění vlastním vibrátorem, který, ale ovládá někdo jiný. Opravdu bizarní milostný trojúhelník v hodně neobvyklém a deštivém filmu. (19.04.2006)

Nebudu v tom hledat jak ve spoustě filmů skryté význami a obdivovat skvělého Shinya, když se mi tenhle film prostě nelíbil. Někdo může říct, že je film složitý, někdo zas že jednoduchý. Tohle závisý pouze na pohledu člověka. Očividně jde vidět, že Tsukamoto točí filmy o proměnách jak fyzických tak psychických. Tady jde o psychickou, zachytil to pět velmi skvělé. Bohužel film byl vemi depresivní asi jak ledová káva po ránu. Jinak chvílemi docela perverzní a nějak mi to připomělo starou Lynchovskou tvorbu ala "Eraserhead". (04.09.2011)

Jak už jsem kdesi psal, černobílá Tsukamotovi sedí a i v Rokugatsu no hebi to potvrzuje. Tentokrát však vsadil na pomalejší tempo a psychlogičtější drama a to se zdá nebylo to pravé ořechové. Pár zajímavých pasáží nestačilo k dosažení obvyklého nadšení a jsou z toho jen slabé tři hvězdy za oněch několik zmíněných momentů, ve kterých je režisérův podpis dovře čitelný, kameru a Tsukamotu i jako herce. Ani hudba tentokrát nijak více neupoutala pozornost. Závěr naprosto vyšuměl a nic nezanechal. (15.02.2010)