Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenzie (146)

plagát

Karate Kid (2010) 

Mějte mě za přecitlivělého inťu, ale za alarmující považuji, jak jemně a důsledně dokázala čínská strana do toho koprodukčního snímku zapasovat vlastní marketingovou zprávu o slastech čínského režimu. Je to tam v každém druhém záběru – od nevinných triček s hvězdou a obrazů soudruha Maa přes opěvování krás urbanistických kontrastů olympiádou zválcovaného Pekingu až po barvotiskový obrázek Číky jako mystické, náboženské země, v níž mniši v klášterech cvičí svá tajná umění (ech...). Dohromady solidní propagačka jedné moc milé a hezké země. Uznávám, že vlastně nejde nic jiného, než takovou trochu rozšířenou verzi product placementu. Jen místo džusu je tu Čínská lidově-autoritativní republika. Ale mně je z toho trochu blivno, popravdě napsáno.

plagát

Seriózny muž (2009) 

Znáte ten fór o starozákonním Židovi, kterému Hospodin potluče kroupami pole, zabije krávu, kozu, oba syny a nakonec i ženu? Na nebožákovu otázku, co že Hospodinovi udělal, že jej tak trestá, Hodpodin opáčí: Nic. Ale prostě mě nějak sereš. A přesně o tom je Coenovic Seriózní muž. Profesoru fyziky Larrymu Gopnikovi se začíná rozpadat život jak malomocná ruka. A rabíni, za kterými Larry v zoufalství vyráží, odpovídají tak rabínským stylem, že Heisenbergův princip neurčitosti dává Larrymu víc jistot, než jejich mnohoznačné nerady. Jak to může dopadnout? To je nakonec fuk. Podstatné je, že Coenové pokračují ve své filmové diagnóze Ameriky. Přičemž tentokrát se pouštějí pod povrch své vlastní, židovské komunity. A jsou stejně krutí a důkladní, jako vždycky. Ten film nemůžete mít rádi, ale Coeny lze leda buď ignorovat, nebo milovat, takže pokud pro vás platí to druhé, neváhejte ani na vteřinu.

plagát

Californication - Orgie v Kalifornii (2007) (seriál) 

Herecky a dialogově nadprůměrný seriál, který nelze dabovat bez bez nevratných škod. Velmi funkční je kontrast "vulgarity" a pečlivě, poněkud nenápadně budované emocionální linie - takhle má vypadat seriálový emocionální realismus...

plagát

Smrť čaká všade (2008) 

Ne, k dokonalosti emocionálně krutě vychlazené minisérie Generation Kill tomu cosi ještě chybí - tu je hlavní hrdina furt ještě stínem těch podivně idealizovaných válečných hrdinů klasických dob... Ale zřetelný nadprůměr to je.

plagát

Dexter (2006) (seriál) 

Výtečná první sezóna, nadprůměrná druhá a třetí sezóna a - díl před koncem - znovu výtečná čtvrtá sezóna. Dexter si unikátně drží laťku - scenáristická vynalézavost, formální hravost i (s několika výjimkami) velmi solidní herecké výkony dělají z toho seriálu jednu z nejzáludnějších drog na pokračování.

plagát

Tri sezóny v pekle (2009) 

To Tetsuo: Ale hovno. Bondy by prostředníček vytrčil tak jako tak. A že je to reklamní uměníčko? Jo, je to obrazově efektní a líbivé. Ale tím se to spláchnout nedá. Není podstatné, kým ten příběh byl inspirovaný. Funguje samonosně. Bondyho netřeba znát. A se „skutečným Bondym“ nakonec netřeba srovnávat. Podstatné je, řekl bych, že v případě tohoto filmu není nutno řešit, jestli je to technicky a herecky zvládnuté, neb to je, a že si tu můžeme dovolit na domácí poměry luxus – bavit se o tom, jestli se s tím, co a jak Mašínův debut říká, lze či nelze souhlasit. Jestli tu atmosféra tísně konce čtyřicátých let funguje, jak má, a jestli je ta proměna, kterou postava hraná Kryštofem Hádkem podstupuje, věrohodná. Osobně říkám: pro mě je to snad až příliš učesané, snad až málo syrové, ale na prostředníček to fakt není. Je to na pár piv a na hádku. A to je dobře.

plagát

Protektor (2009) 

Marek Najbrt to vlastně předznamenal už svými výbornými Mistry – kousavým, nehladivým filmem, v němž dal dobře mířeného golfáka do břicha malé české hře na velkou, nablblou národní hrdost. Tehdy Najbrt naznačil, že je nutno – řečeno sportovní terminologií – s ním počítat jako s možným kapitánem českého filmového týmu. Teď to potvrdil. Uvedl do kin svůj drůhý celovečerní film. A vymkl se jím z kloubů domácího filmaření – drama Protektor lze charakterizovat slovy, jež nám tu zněji skoro zapomenutě: sevřený, nekompromisní, promyšlený, strhující, závažný. A výborný.

plagát

Nehanební bastardi (2009) 

Slovy Karla Gregora z Metropolisu: Film jako médium obhájil svou historickou úlohu.

plagát

G.I. Joe (2009) 

Stejně jako u Transformers nelze nechat stranou první a základní účel toho snímku, díky čemuž je asi patřičnější dívat se na věc jako na promo, než jako na film. G. I. Joe je totiž opět především reklamou na hračkářské produkty, což znamená, že míří na dětského diváka, doprovázeného do kina držákem na peněženku (obvykle se mu říká „rodič“, ale otrlejší z malých konzumentů jej oslovují „kup mi“). ___________ Coby film je G. I. Joe stejně cynickou záležitostí, jako Transformers – nejde tu o nic jiného, než na pozadí superstandardního vyprávění ukázat všechny supervlastnosti, kterými superborci disponují. Děj se tak redukuje na klasicky rozloženou misi (zlí supermachři chtějí dostat svět pomocí superhejblátka, kterým jsou v tomto případě superbomby s nanoboty, a dobří supermachři jim v tom zabrání), přičemž je založen na železné logice strojově napsaného scénáře, střídajícího plkací srandascény a akční superřežby a pěkně a gradujícího k superdestruktivnímu finále. A neblbý divák si hryže prsty – film je plný nehorázných klišé a ptákovin (víte například o tom, že led klesá ke dnu...?) a nadsázka, která funguje v případě komiksu, se tu stává nechtěně parodickým elementem. ___________ Jako reklamu ten snímek nicméně hodnotím veskrze pozitivně – je to totiž geniální nápad. Konzumenti sami skrze zakoupené lístky zaplatí náklady na masáž sebe sama a svých děcek a reklama převlečená do trenek akčního celovečeráku jistě zvýší dopad konvenčních reklam, vysílaných po ránu na dětských televizních kanálech...

Ovládací panel
10 bodov