klukluka

Absurdní kočkopesdort. Rasová nerovnost a nerovnost mezi pohlavími jsou minulostí, nastává éra profesionálních, ideálně černých lupiček. Kdo chce mít ve filmu úplně, ale úplně všechno, ten by rozhodně neměl opomenout Vdovy. Žasnu, co se do nich tvůrcům podařilo nacpat (zločin, politika, rasové otázky, korupce, sociální otázky, prostituce, nevěra, invalidita, zvířátka, děti, policejní brutalita, zemřelé děti... To se pak nikdo nesmí divit, že uděláte nějakou minelu. Pobavil mě příkladně politik, který se šel vystavovat na pohřeb prvotřídního gaunera. Není to hezký, když se máme všichni rádi?

Další slušně udělanej film o ošklivých, tentokrát ale hodně ošklivých věcech (je to náhoda, ale sotva před pár dny jsem viděl podobného Krále z ostrova Bastoy). Hodnotím vlažně. Zdálo se mi to být přitažené za vlasy, přemrštěná krutost, na druhou stranu nepochopitelná loajalita a zbabělost. To je opis chování dospělých. Dětskou opatrnost, vyvolanou nekonečným bitím, mi nedělá problém pochopit. Dětské herecké výkony nebývale dobré, ani nechci vědět, jak si na nich režisér vynutil tolik slz a smutku- to by možná mohlo být taky na film. Nějak se tomu ale rozpadl konec. Časově to vůbec nesedělo, starší chlapci měli jít do týdne pryč, bráchové se stačili kompletně uzdravit a ti jejich kamarádi tady přitom pořád ještě byli, Elmerovi se proměnil charakter, najednou z něj byl malej Zorro mstitel, prostě se tomu z mého pohledu nepovedl finiš. Ale je pravda, že mi nevyhovuje ani to téma, podobných filmů jsem už viděl x a je to pořád na jedno brdo.

Střízlivě, seriózně, objektivně. Navodit dokonalou atmosféru ulice 70. let? Panečku, to už muselo něco stát..! A dál?

Pro mě ohromný zklamání... Noého Love mám v TOP 10 a tohle zběsilý cosi mělo být údajně jeho nejlepším filmem. Nebylo a není. Je to přesně to, co bych čekal, že dostanu od filmu se scénářem na 5 stran s drtivou převahou improvizace. Možná kdybych sypal, ale jak na sviňu jsem zrovna čistej. Takže skoro nic, jen negativní pocity a jistota, že tohle už znovu vidět nechci.

Na to, že je to 25 let starý, to má neskutečně aktuální look. A pochopitelně je to (vraždění) divácky atraktivní, navzdory všem těm uměleckým a rádobyuměleckým kudrlinkám. Zároveň je to řádně schizofrenni- odsuzuje to laciný násilí v televizi a přitom je to na násilí a surovosti založený. Tenhle protimluv a snaha tvářit se, že já nic, mi vlastně docela dost vadí. Až tak, že tomu právě z tohoto důvodu sundám ještě jednu pecku.

Režisérova Zátoka pro mě společně s Cowspiracy představují dvojici naprosto objevných, zásadních a nezapomenutelných dokumentů. Z těch jsem si doslova sedl na prdel a v hlavě mi rezonují už roky. Do delfinária se nechystám a z kraviček na pastvě se mi oči nemlží, spíš se mi při tom pohledu otevírá kudla v kapse. Zastavte vymírání už na mě tak silně nepůsobí. Je to více méně opakování téhož. Pozitivum vidím v tom, že je to současně i připomínka, že se nic nemění. A to vnímám jako osobní problém. Proč se mám u podobných filmů trápit, když nevedou k nápravě? Když není politická vůle tyto negativní jevy odstraňovat. Pět hvězd nedávám za famózní filmový zážitek (špatné to ale rozhodně nebylo), nýbrž proto, aby podobné filmy vidělo co nejvíc lidí- a mnozí si stejně jako já pouští filmy s vysokým bodovým hodnocením. Jsem přesvědčen o tom, že nestačí, abychom se nad sebou zamýšleli jako jednotlivci. To už je dnes málo. Někdo “tam nahoře”, hodně moc nahoře nám k tomu musí dát noty. Chce to politickou vůli největších ekonomik a nejmocnějších institucí světa. Pak mají lidstvo a někteří ohrožení živočichové možná ještě šanci.

Na to, že to vyrostlo na těch šutrech, to vlastně nakonec nebylo až tak špatný. Bylo to ale tak přitažený za vlasy, že mě z toho bolelo za ušima. Všechny ženský z Hošťálkovic dělaly psí kusy, aby se chalupníci z pravýho břehu potoka neservali s těma z levýho břehu. Ve filmu se jim to povedlo.

Vnímám to jako velkou nadsázku, příměr, metaforu, nicméně tak dobře udělanou, že tomu nemám co vytknout.

Režisér by si asi přál, abychom jeho šest (?) statečných milovali od prvního záběru. My je ale neznáme a neorientujeme se v nich, takže se nám bez rozumné dopomoci daří tápat klidně i celou první hodinu. Úplně stejně se můžete ztrácet v geopolitických souvislostech. Scénárista se v tehdejší situaci na Balkáně vyzná a totéž očekává od diváka. Výsledkem je pak totální maglajz. Jestli vám někdo bude tvrdit, že tomu po první hodině a půl bez problémů rozuměl, tak vám kecá. Teď nemyslím finální pif paf a všechny ty klišoidní a patetický srance. Ty rozklíčuje i mimino. Myslím všechny ty Srby a Albánce a Kosovský Albánce a UNPROFOR a pravoslavný statečný popy a muslimský zbabělý vrahouny... Stejně tak mě iritovaly ty závěrečné archivní záběry: Kdo byli všichni ti plačící lidé? Pro co a pro koho plakali? Jak to souviselo s naším příběhem? Vy to snad někdo víte? A jste si jistí, že to víte? Já tedy rozhodně ne. A ne jsou body mínus.

Oceňuji ochotu zakusit nepříjemná zaměstnání na vlastní kůži. Zajímavé by bylo srovnání se životy manažerů i jejich názory na situaci podřízených. Takhle to bylo po určité době monotónní. Vklad reportérky na české poměry nevídaný, vklad režisérky: NEZPOZOROVÁN.