klukluka

Dostal jsem, co jsem chtěl- totiž ... end (nebudu spoilovat). Takže jsem spokojenej! Za Madse, kterej ač dolarovej milionář, to má v životě takhle těžký. A ano, přiznávám: Nehrát tam právě on, tak bych se z toho asi posral.

Bude to znít jako protimluv, ale ačkoliv je celkem zajímavý, dostat něčí život jako na zlatým podnose na půdorysu dvou hodin, tak mě to prostě a jednoduše v tomhle podání nebavilo. Do první zmínky o drogách prakticky vůbec a konec jsem napjatě vyhlížel i později. Kapadiův Senna mi kdysi přišel strhující, tohle mě nerozparádilo. Možná mi tu chyběl nějakej Amyin Alain Prost, nějakej její Salieri, možná jsem to prostě chtěl jenom jinak. Proč třeba hodila svoji lásku Blakea přes palubu? Dal bych krk za to, že to někteří její blízcí dokážou správně pojmenovat, možná to v některém z rozhovorů zmínila i sama Amy, z jejího životopisného dokumentu se to ale divák nedozví. Tohle bylo Bravíčko. Hodně obrázků a žádný písmenka. To mi nevyhovuje.

Po letech snižuji hodnocení, mám to za 60% a to jsou u mě lepší 3 hvězdičky, nikoliv čtyři. Tváří se to syrově a dokumentárně, je to ale klasickej akční film zasazenej do poněkud nezvyklých reálií evokujících nějaký sociální přesah. Ten je tu ale jen jako, důležitý jsou ve skutečnosti naštvaní kluci s bouchačkama, kteří si přišli pro zlobivýho kamaráda. Uvařili to z trochy thrilleru, trochy milostné romance, trochy dramatu a vyšel jim z toho lehce nadprůměrnej film, žádnej klenot světové kinematografie to není.

Pro mě naprosto jasnej a nekompromisní odpad. Dlouho jsem neviděl tak špatnej film. Absolutní nevermore. Vůbec nemá smysl konkretizovat výhrady, bylo to pro mě totálně špatně myšlenkově i technicky. Aktuálních 69 procent je z mého pohledu naprosto mimo mísu, tohle patří do šedé zóny. Ani žraloci útočící na letadla by mě nemohli takhle iritovat.

Navzdory tomu, že už jsem si o VvG ledacos přečetl, a že jsem o něm viděl několik pořadů a filmů, jsem se o něm z U brány věčnosti opět dozvěděl něco nového, byť těch “objevných” informací nebylo mnoho. Pokládal jsem si například otázku, kdo byl (kým byl) otec Vincenta a Thea, že se mu mezi bratry podařilo vytvořit tak silný bratrský vztah. A na tuto otázku jsem odpověď díky filmu obdržel. Mnohé další nejasnosti (vztah k ženám, sexualita jako taková,...) ale zůstaly. Hlavní předností tohoto díla není jeho informativní, nýbrž estetická stránka. Kompozice jdou zdárně ve stopách van Goghových obrazů. Výsledkem je pastva pro oči. Další zásadní kvalitou je výběr a výkon hlavního představitele. Těžko si představit někoho lepšího. Sedmatřicet let bych ale tehdy třiašedesátiletému WD nehádal, to je pravda. Potěšil mne i part Madse Mikkelsena. Rozpačitý jsem z toho konspirativního závěru. Podle všeho ohýbá realitu. Sto třicet let se traduje, že VvG odešel ze světa vlastní rukou. Je potřeba to měnit nebo přikrášlovat? Proč?

Mám k tomu 2 výhrady: 1. Bylo to takové televizní, má to takový televizní look a kvůli tomu už to působí takovým omšelým dojmem. 2. Aspoň chvíli nás mohli nechat při tom, že je to jedna velká, sice netradiční, ale šťastná rodina. Optikou Johnsonové jsme je takhle neměli vnímat ani jednu jedinou scénu. Jinak mi to ale jako rekonstrukce skutečného případu přišlo výborně zpracované. Za šťastný považuju casting ústřední dvojice- představitelů Johnsonové i Thériaulta. Oba byli vynikající. Sledoval jsem to se zaujetím a v napětí, potěšila mě i 90ti minutová stopáž.

Podobně jsem ještě nikdy žádný film neokomentoval: Přeji si vidět remake. Vynikající nápady se utopily v podivném zpracování. Bylo tady toho nějak moc, občas jsem se v tom ztrácel. Nepobral jsem ani samotnej závěr, nevím, co tím chtěl scénarista říct. Může to být moje ostuda, titulkářova, nebo tvůrců. Každopádně to ale po bezmála dvou hodinách sledování nepotěší.

Zmiňují to i ostatní uživatelé- tahle krimi má výbornou atmosféru. Může za to i charisma a hlas představitele hlavní role pana Sandhause. O tomto herci jsem snad nikdy nikoho neslyšel mluvit, nikdy jsem o něm nic nečetl, zdá se být neviditelným a přitom je nepřehlédnutelný. Past na kachnu má bohužel zmatečné finále, ještě deset minut před koncem bych ji hodnotil lépe.

Kdyby se pachatel sám dobrovolně (nesmyslně) nepřiznal, tak ho mohli pruďas a slušňák nahánět další hodinu a půl. P.S.: Nevěřím na odezírače ze rtů.

Pro policisty patrně úsměvné, pro mě coby pro filmového diváka ovšem nesmírně zábavné. Soap opera, která mě na TV obrazovkách provází (spíš pronásleduje) už čtvrt století, jejíž jednotlivé epizody jsem už viděl opakovaně a možná dokonce nesčetněkrát, přesto nepřepínám, ani nevypínám. Maximálně od toho někdy uteču, protože nemůžu 24/7 sledovat Columba, ale když vydržím, tak se fakt dobře bavím.