klukluka

Smarzowski je nekompromisní a nesmlouvavý. Pro církev je to tvrdý soupeř.

Komorní drama z prostředí bohaté rodiny, která sice nemá materiální nouzi, nevyhýbají se jí ale jiné problémy normálních smrtelníků. Pokud by chtěl někdo tvrdit, že je v této rodině něco nestandardního, něco mimořádně chorého nebo prohnilého, tak já tvrdím opak- dějí se jim všední věci. Přesto má Happy end jistou magii a nepostrádá napětí. Nemůže to být fádní, protože se tu umírá, i děti tu páchají sebevraždy, nad nějakým poselstvím bych se ale musel dlouze a složitě zamýšlet. Nedělalo mi problém to sledovat, nebylo pro mě těžké do dokoukat, ale je to všední, zaměnitelný a zapoměníhodný film.

Vynikající hořkosladký film plný jednoduchých, přitom ale originálních nápadů. Na železničáře Canka se upřela mediální pozornost, štěstí ani radost mu to ale nepřineslo.

V oblasti virtuální reality jsem začátečník, doposud jsem s ní přišel do styku asi dvakrát. A sice v podobě her (zdolávání velehor např.), nikoliv filmů. Zážitek z vězeňské cely pro mne byl opravdu zážitkem s velkým Z. O to silnějším, že mi VR brýle posadili na hlavu na samotce bývalé uherskohradišťské věznice. Doporučuji každému, nezapomenutelných 9 minut života.

LFŠ 2019 v Uherském Hradišti mi umožnila zhlédnout 2 filmy pro VR brýle. Ten první (6x9) pojednával o životě ve vězeňské cele (na samotce). Bylo to mnohem intenzívnější, byť zdánlivě mnohem jednodušší a syrovější, než životní příběh Rickyho Jacksona. Tohle byl standardní dokument obohacenný o dokonalé 3D zachycené 360ti stupňovou kamerou.

Nebavila mě ta výstavba- nesmyslný voice over, který nás přesvědčoval o tom, že se tady hraje podle pravidel šachu. To bylo zbytečný. Protože sám ten námět je ikonický a pokud se poprvé objevil v tomto filmu, čímž si nejsem jist, tak si žije vlastním životem v ústním podání a možná v dalších audiovizuálních a literárních dílech a já ho notoricky dobře znám. Příběh je nadstandardní, zpracování filmu není nic moc.

Debut scénáristy, režiséra i producenta. V tom případě potlesk a fanfáry. Člověk má chuť mluvit o vyzrálé prvotině. Mrzí mě, že mě to emocionálně nezasáhlo. Ale jsem okoralej, kolem mě tekly v kině proudy slz.

Češi umí udělat akční film. To je podle mě jediné poselství Prvního akčního hrdiny. Díky vtipu je to akční film po česku. Zdařilá věc.

Pár let života ve městě proměnilo Francoise v distingovaného člověka, jinak by pravděpodobně dál zůstal tupým křupanem se sklony k těžkému alkoholismu. Tvůrci v úvodu filmu děkovali občanům Sardeltu za spolupráci, výsledným dílem je ale pravděpodobně příliš nepotěšili. Příslušnost k vesnickému obyvatelstvu je tu vykreslena div ne jako vážná úchylka. Místní doktor nemůže být schopen léčit, farář je vulgární cynik, mladá dívka není schopna citu a tak dál a tak podobně. Morální rozklad má do značné míry na svědomí alkohol. Kde právě neteče, tam se alespoň povalují prázdné láhve. Neuměřeností a nezamýšlenou hloupostí je prodchnutý nejen obraz, ale jsou jich plné i dialogy. Úmysly byly dobré, ale snad proto nás přivedly až do pekla. A tím byl závěr filmu. Záběry na “opilého” Serge smýkaného po sněhu Francoisem byly moc špatné na to, abych si je dokázal vysvětlit dobou vzniku.

Vadim je provozovatel malé autodílny, jehož velkým životním štěstím je milující přítelkyně. Přesto si vytvoří závislost na internetovém sexuálním chatu. Do kopru jdou jeho úspory, plány i vztah. Film je poměrně nekompromisní artová záležitost, ztvárněním rozhodně žádný mainstream. O to víc mi vadila závěrečná berlička, která snad měla natvrdlejší diváky utvrdit v tom, že Sheena667 to s Vadimem opravdu nemyslí úplně upřímně a dobře. Do toho to typicky artově pomalé tempo a výsledkem je mých 60 procent. Nezatracuji to, ale ani nevelebím.