A kam pôjdeme teraz?

Všechny náboženské konflikty nebo spíš pře v té vesničce byly naprosto umělé, působily nereálně, někdy jsem ani nechápal cože je zase příčinou, že jsou chlapci opět v sobě. Na náboženství, resp. na jeho představitele mám větší pifku než na nácky či komouše, protože dokážou obrátit bratra proti bratrovi, ale tady v tom filmu jsem jen nechápavě zíral jak se mně film snaží namluvit že mezi muslimy a křestany panuje napjatá atmosféra a bitku jim tam vyřeší jedna ženská, že vletí mezi stádo chlapů a začne každýmu z nich nadávat, ale no tááák. Buď tak nebo tak, ale tenhle polotovar fakt nepříjmám. Uznávám filmu jakousi satiru v podobě snaze žen zabránit za každou cenu konfliktu, jenže v tomhle případě by na to stačil i semafor. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 11. (07.04.2015)

Musím sa prikloniť k názoru, že obyvatelia dediny v tomto sympatickom libanonskom filme sa púšťajú do konfliktov medzi sebou trochu neopodstatnene. Chvíľu sú najlepší priatelia a vzápätí stačí škaredý pohľad, alebo správa v televízii o konfliktoch medzi moslimami a kresťanmi a oheň je na streche. Tým myslím mužské osadenstvo. To ženské má samozrejme viac rozumu a menej chuti bojovať, ich snaha byť krkom hýbajúcim hlavami v krajine plnej konfliktov však nie je jednoduchá. Inak povedané filmu trochu chýba výraznejší konflikt, ktorý je nahradený symbiózou postavičiek ako v českých klasických komédiách a niekedy prepuká v takmer až muzikál bollywoodskeho razenia. 70%. (25.06.2015)

[SFF 2012, Sydney] Vlažný rozjazd sa nesie v duchu okázalo muzikálovej romance a profilovej identifikácie "nowhere" reálií. V jednom okamžiku sa to však preklopí to urputného boja za integrálny mier, za záchranu pozostalých, za nádej. Primerane okorenené desiatkami nesílene úderných vtipov/narážok, čiastočne sprevádzané neľahko popísateľnou štvoricou ukrainských tanečníc a na koniec (i keď s menším dôrazom na pedantné vykreslenie globálneho problému) podobne "s hruškou v hrdle" úsmevné ako napr. "Bacheha-Ye aseman". Sú tam síce momenty, ktoré zaváňajú kalkulom, ale nie je ich tam toĺko, aby to kazilo výsledný dojem-imho. ten je zcela obstojný. Nielen kvôli Nadine Labaki v čiernom závoji i bez neho, hašišu alebo sympatickým zachraňovacím manévrom mám/manželiek, ale hlavne pre onu jasnú obžalobu vojnových konfliktov, ktorých nezmyselnosť je tu zas raz nástojčivo a napokon aj exaktne apelovaná. Pri troche zhovievavosti vydreté 4*. (09.06.2012)

Je vidět, že Nadine Labaki je svět žen velmi blízký jak jsem měla možnost zaregistrovat už v jejím prvním celovečerním filmu Sukkar banat. Vždyť ženština je ve své podstatě jednoduchý jazyk, jen je škoda, že většina mužů se ho odmítá naučit a tak v jedné vsi v Libanonu nastane situace, která donutí ženy použít jiné prostředky pro dosažení svého záměru. I když pozadím tohoto filmu jsou tragické události, tak Nadine velmi citlivě, dojemně a hlavně vtipně s jistým nadhledem rozehrává příběh o velkém odhodlání žen předejít jakýmkoliv konfliktům a násilí. Je to krásný film s jasnou nosnou myšlenkou o nesmyslnosti náboženské nesnášenlivosti a já si myslím, že je to jeden z filmů, který stojí určitě za zhlédnutí. (15.11.2014)

Život mezi minovým polem náboženské nesnášenlivosti a předsudků...Ženy mírutvůrkyně a také ty, co nakonec musí oplakat své mrtvé...Trochu Kusturica, trochu Menzel, trochu Tornatore, ale ani jeden z nich není tak půvabný jako Nadine Labaki...Naprosto nenásilné hudebně muzikálové vložky...Lehce komediální protipól temné Pandořině skříňce dva roky starého Incendies... (01.02.2013)