Myshkin

Pěkný kraj, pěkných pár slavných herců, hromádka citátů slavných myslitelů... ale propána, celé by to stačilo sestříhat do půl hodiny a i tak by to byla nuda. Přišlo mi to jako mrhání talenty. Po lahvi šampaňského se to dá možná spokojeně přežít, ale jinak ztráta času.

Po o trochu starším jordánském netflixovém seriálu Džinn, který taky mířil na mladé diváky a odehrával se v amerikanizovaném středoškolském prostředí pro děcka z bohatých rodin, je to zajímavý posun. K lepšímu, což ale není těžké, protože Džinn byl strašně slabý. Linie scénáře zaměřená na šikanu (s jejími psychologickými důsledky na životy všech postav) byla mnohem více propracovaná než ta druhá, v níž se scénáristky zabývaly jordánskou společností a jejími tradicemi a pořádky, které do pastelkově růžového světa seriálu vnášely pořádnou temnotu. Náctileté hrdinky se světem krutých tradic zápasí, jsou to ale mladé křehké děvenky, takže se jim to moc nedaří. Taky kvůli scénáři, protože se někdy chovají dost nevěrohodně (a někdy na pár facek). Ale druhá řada může ještě leccos zachránit.

Těžko se mi přiznává, že mě to vlastně ukrutně baví. Když člověk přijme fakt, že z historie se nic nového nedozví, že nic ruského neuvidí ani neuslyší, a že humor je to opravdu ulítlý, může si vychutnat dobrou konverzační i situační komedii, kde vzletné ideály dopadají na hubu a všichni si dělají srandu ze všech. Škoda jen, že humoru je podřízeno úplně všechno a spousta vývojových linií je nedotažených nebo přímo odfláklých.