Othello

Nejimpresivnější běh s nahými zadky v dějinách filmu, chlapci. Problém Aurory je ten, že svoji nepřístupnosti a formálním pojetím (často velké celky; objekty v centru záběru, narozdíl od lidí) vytváří iluzi komplexního a obecně aplikovatelného filmu, leč v zásadě jde jen o intimní výpověď autorky, odvážnou zejména v tom jak se snaží vizuálně vystavět mužské podvědomí. Čím více v tom kdo bude hledat, tím hůře mu bude.

Expendables na poli romantické komedie s neuvěřitelně odporným klonem Huga Weavinga v roli hlavního představitele. Scéna francouzského finále je čistá motion elegance jak na poli filmařském, tak hereckém.

Strašidelně debilní a klasicky český tendokument, který v rukou drží opravdu zlatý námět, který si o zpracování vyloženě říkal. Leč místo faktografického a v rámci možností objektivního zmonitorování úchylných názorů Karla Vaše tu máme tabloidní mýtus absolutního zla zaobaleného v étosu dredaté středoškolačky, která si je vědoma, že kdyby to bylo všechno na ní, tak jsou všechny problémy světa vyřešeny. Ale na to děvče nemá bohužel čas, protože musí dělat ách u Davida Kollera a óch u Davida Černého. Otřesně trapné ironické komentáře, šíleně stupidní hrané pasáže a démonizace protagonisty smrdí jasným zaměřením na školní výlety. Tedy na to, aby si ty nebohé hlavinky apdejtovaly svoje FB statusy, protože jim někdo řekl, že je něco špatné. Namísto toho, aby se nechaly mluvit strany konfliktu a umožnili tvorbu vlastního názoru. Ovšem nápad posadit každého hosta před knihovnu, byť v ní dominuje kompletní trilogie Eragon je veskrze zábavná a nosná sama o sobě :D

Whoa. Lasse Hallström je taková moje nemesis a s timhle na něj už fakt seru. Tahle jupícká sračka může být užitná jen pro ty, pro které je vzrušujícím vrcholem měsíce slevová akce v kauflandu a budou ronit slzy dojetí v objetí supermodela se supermodelkou a jejich harantů ve stínu zlého policisty, který jako jediná postava ve filmu má alespoň nějaký rozměr. Tedy jeden. Genuine evil a s Hostem zatím největší kýbl hoven roku.

Broken City je film význačný tím, že i recenze zaobírající se převážně jeho nudností jsou povážlivě nudné. Přitom pod hladinou tendenčního neo-noiru, jehož zásadním problémem je to, že si až příliš obíbil svého hrdinu se kryje čistá žánrovka s několika příjemnými stylistystickými hříčkami a vynikající výstavbou většiny scén (třeba setkání se starostou po sedmi letech je formálně bravurní). Problémem je jejich provázanost, hrozná hromada načrtnutých konfliktů a snaha vyjádřit se snad ke všemu. Na druhou stranu výmluvou budiž, že původně nejspíš mělo hlavní úlohu hrát zejména samo město, ale jak už jsem psal, někdo tu měl zkrátka protagonistu až moc rád.

Jau! Škoda, že polovinu rozpočtu zchroustla dermatologická klinika, starající se o réžisérovu/scénáristovu předkožku, která po dokončení scénáře byla ve skutečně podroušeném stavu a tím pádem se musí po zbytek filmu postavy převést do pouště, kde už si prakticky jenom povídaj, jak v nějakym francouzskym filmu. Miluju tvůrce, kteří se mě pokouší celou dobu převědčit, že jsou lepší než všichni ostatní a dát McDonaghovi americký peníze na další film může zahájit nějakou tu válku. Meta-meta-meta-metadon.

Ambiciozní pokus o ultimativní animák, ve kterém po celou dobu stopáže zuří nemilosrdná vnitřní válka. Válka sofistikovaného referenčního filmu, který budou kritici hladit po tváři a šeptat mu do ucha přesladká slůvka s podívanou pro děti všech kategorií, kde hrdinům padají kalhoty, hodně se křičí a gestikuluje. Už příšerný trailer je koncipovaný pro věkovou kategorii 8-, počítaje s tím, že kritická obec na film půjde již z povinnosti, čímž recenze jsou zajištěny a děti na to své rodiče uvřískají, přičemž ti budou k návštěvě svolnější než obvykle, protože Time psali, že se jim to fakt bude líbit. Jenomže hádám říct, že o Rangovi nikdo až do konce neuvažoval jako o rodinném filmu, na to jsou odkazy příliš detailní, řeč postav absolutně dospělá a zápletka až příliš depresivní. Nemluvě o tom, že v tomto animáku postavy umírají, místo toho aby se napravili či do konce filmu odpočívali. Leč i haranti ve škole si umějí říct, jak se jim který film líbil, nemluvě o tom, že značná část se pohybuje na diskuzních fórech a sociálních sítích, kde se snaží maskovat svoje první zuby přezdívkami jako LadyKilla18, případně TheMaker či LIVINGDEAD. S tím se při tvorbě samozřejmě počítalo a věřím, že u každé scény bylo ve scénáři v závorce napsáno něco jako "(a chameleon u toho udělá nějakou kravinu)", což uráží moje intelektuální ego, které je jinak dost hrdé na to, aby se ho něco dotklo. Nicméně přes veškerou anachroničnost námětu je vlastně jedna z point Ranga famozně současná: ve světě pravdy lhář je králem. Protože hlavní postava se nezmění v opravdového hrdinu, jen upraví svou hereckou kreaci tomu správnému filmu, čímž se stane hrdinou. A nemyslete se, že to dělá pro sebe, vy byste se přece taky radši koupali u pláže než odjíždět do nějakého pitomého západu slunce, kde stejně nic neni. A vůbec, co to je za kravinu vydat se na cestu večer?

Extrémní šovinistickej blábol, který svoji veskrze strašlivě debilní Almodovarovskou zápletku bahní dvě hodiny a vsouvá ji do trojobalu jugoslávské války, aby jí přiřkl nějakou hodnotu. I formálně to bolí, protože scény na sebe nenavazují, očividně se víc stříhalo než točilo, postavy jsem do jedné přál naložení do sudu z kyselinou a ke konci čím více film hrál na city, tím víc jsem přemýšlel co budu zítra snídat. Nejvíc mě asi povbavilo, že kdykoli se film necítil svůj, tak vytáhnul kozy některé z postav, aby se divák nad dalším vývojem příliš nezastavoval.

Samotné finále s motorovkou je něco, po čem se mi upřímně dost dlouho stýskalo. Přibližně od scény s cirkulárkou ve Frontieres.

Nebejt obsazení, tak tahle záležitost nezavadí o světlo světa, protože tohle překombinované kriminálně korporátní drama bez jediné instantně dramatické scény se prostě nikomu nevyplatí. Díky bohu však za hereckou krizi Gera, který si uvědomil, že pokud na závěr své kariéry bude odsouzen k romantické zoofilii v měkkých světlech (čti Hatchiko), bude mít na náhrobku dost možná něco jako "Eee... somebody" a tím pádem čechral oba jemu zaslané scénáře za posledních pět let, aby mezi nimi našel ten, ve kterym může více křičet, tedy předvést výkon.Čímž vytáhnul z domova důchodců Susan Sarandon, u níž jsem v jedný scéně prosil boha o milost, aby jí to prso nevypadlo i Tima Rotha, který přehrává, jak kdyby mu bylo pět a někdo před něj postavil kameru. Výsledně nějaký Jarecki dostal 12 mega na to, aby si zadaptoval svůj skutečně dobrý scénář, který až učebnicově dokáže prolnout několik dějových linií bez náhodných situací a s logicky a pragmaticky jednajícími postavami. Svojí špetkou do mlýna z pozice režiséra přispěl v podobě vykreslení nemocného odcizeného světa od čtyřicátého patra výše, kdy mnoho scén uvozuje chladným statickým záběrem na objekty (ale nikoli klasické stavba -> tzn že tato scéna se bude odehrávat uvnitř) a ukončuje velkými celky na samotnou postavu. Další ojedinělou věcí je vnímání hlavního hrdiny, který ačkoli je svině k pohledání, tak míra jobovek, co na něj snáší nutně buduje diváckou empatii. Hlavním záporákem tady totiž není nikdo konkrétní, ale prostředí, ve kterém se hlavní hrdina celý svůj život pohybuje.