Othello

Film, u kterého by stálo za to mít zde schopnost porovnat hodnocení dle genderu hodnotících. Hádám totiž, že syrový příběh o ženě, která si ve snaze o alespoň částečné sebezachování vezme za svého slabošského debila, u mužů nemusí zas tak silně rezonovat, protože si všichni myslíme, že nás se to samozřejmě netýká. Janžurová je zde naprosto nenahraditelná. Věříte jí jak tu neurvalost, tak i upřímnou starost. Navíc má určitou specifickou českost ve svém projevu. Je hrozně povědomá. Něco z našich matek, milenek, pošťaček, průvodčích i ženskejch na studijním bylo vždycky trochu z Janžurky.

Ve výsledku hlavně další příspěvek do Wongových příběhů o obrovských nenaplněných láskách, skromnosti a povinnosti. Jeho kouzlo, ale i problém pak ční v tom, že vypadá celý jako epilog. Působí jako takové ty pro fanoušky dělané filmy uzavírající dlouholeté seriálové série jako například Serenity. Očekává se od každého, že je seznámen s nějakým kánonem, takže přítomnost, vlastnosti a motivace všeho, co tu je, se častokrát nevysvětlují, prostě předpokládají. Tahle podivná uzavřenost je ještě akcentována tím, jak jsou obraz a celé scény pohlcené sami sebou. Minimum z nich má estabilishing shoty, pokud zde jsou celky, často jsou zastírány hustým deštěm či sněhem. Tenhle přeestetizovaný přístup je věrný nepovýšenému patosu celého filmu, ale zároveň působí uzavřeně a elitářsky. Navíc když film hrdě dává najevo, že touhle formou zkrátka není schopen vyprávět smysluplně příběh, takže většinu důležitých informací dostáváme z mezititulků. Asi největší objektivní výtku ale mám k těm postprodukčně zpomalovaným záběrům z 24 snímkového materiálu, díky čemuž se film občas vyloženě seká tak, že jsem musel kontrolovat aktualizace kodeků u přehrávače. Obevně ale je to z mého pohledu jedno z těch sympatických filmových selhání, které se je schopné postarat pouze o toho diváka, který vynakládá podobné úsilí k jeho přijetí jako sám tvůrce.

Z jedné strany sympatické oprášení fascinace podivných rituálů čestných soubojů. To se ale bohužel téměř kompletně rozloží prostřednictvím příšerně napsané postavy plakátové feministky, jež postupně znedůvěryhodní téměř vše, čeho jste si na tom filmu dosud vážili. Přitom sledovat tyhle marnivé klučičí hry s bambitkama a mečíkama ze sufražetského hlediska je docela potentní nápad, ale to by to holt nesměl psát nějaký laciný robot pracující jen s databází původní tvorby Netflixu. Choreografie a střih vynikající, ale bohužel kamera strašně spoléhá na pohodlnost digitálu, takže se často setkáváme s celky, kde ovšem pozadí je mimo focus, na což si pořád blbě zvykám. Roschdymu Zemovi ta role sedne, ale vždycky když se objevil, tak jsem si škodolibě vzpomněl na Vláčilovu hlášku "Co to je za šerednýho Avara?", když mu přitáhli na natáčení Údolí včel Petra Čepka. PS: Na profil tohohle filmu jste stejně zabloudili omylem, když jste hledali The Duellists. Ve stínu Scottovy prvotiny tohle vůbec nepotřebujete.