Othello

Ambiciozní pokus o ultimativní animák, ve kterém po celou dobu stopáže zuří nemilosrdná vnitřní válka. Válka sofistikovaného referenčního filmu, který budou kritici hladit po tváři a šeptat mu do ucha přesladká slůvka s podívanou pro děti všech kategorií, kde hrdinům padají kalhoty, hodně se křičí a gestikuluje. Už příšerný trailer je koncipovaný pro věkovou kategorii 8-, počítaje s tím, že kritická obec na film půjde již z povinnosti, čímž recenze jsou zajištěny a děti na to své rodiče uvřískají, přičemž ti budou k návštěvě svolnější než obvykle, protože Time psali, že se jim to fakt bude líbit. Jenomže hádám říct, že o Rangovi nikdo až do konce neuvažoval jako o rodinném filmu, na to jsou odkazy příliš detailní, řeč postav absolutně dospělá a zápletka až příliš depresivní. Nemluvě o tom, že v tomto animáku postavy umírají, místo toho aby se napravili či do konce filmu odpočívali. Leč i haranti ve škole si umějí říct, jak se jim který film líbil, nemluvě o tom, že značná část se pohybuje na diskuzních fórech a sociálních sítích, kde se snaží maskovat svoje první zuby přezdívkami jako LadyKilla18, případně TheMaker či LIVINGDEAD. S tím se při tvorbě samozřejmě počítalo a věřím, že u každé scény bylo ve scénáři v závorce napsáno něco jako "(a chameleon u toho udělá nějakou kravinu)", což uráží moje intelektuální ego, které je jinak dost hrdé na to, aby se ho něco dotklo. Nicméně přes veškerou anachroničnost námětu je vlastně jedna z point Ranga famozně současná: ve světě pravdy lhář je králem. Protože hlavní postava se nezmění v opravdového hrdinu, jen upraví svou hereckou kreaci tomu správnému filmu, čímž se stane hrdinou. A nemyslete se, že to dělá pro sebe, vy byste se přece taky radši koupali u pláže než odjíždět do nějakého pitomého západu slunce, kde stejně nic neni. A vůbec, co to je za kravinu vydat se na cestu večer?

Extrémní šovinistickej blábol, který svoji veskrze strašlivě debilní Almodovarovskou zápletku bahní dvě hodiny a vsouvá ji do trojobalu jugoslávské války, aby jí přiřkl nějakou hodnotu. I formálně to bolí, protože scény na sebe nenavazují, očividně se víc stříhalo než točilo, postavy jsem do jedné přál naložení do sudu z kyselinou a ke konci čím více film hrál na city, tím víc jsem přemýšlel co budu zítra snídat. Nejvíc mě asi povbavilo, že kdykoli se film necítil svůj, tak vytáhnul kozy některé z postav, aby se divák nad dalším vývojem příliš nezastavoval.

Samotné finále s motorovkou je něco, po čem se mi upřímně dost dlouho stýskalo. Přibližně od scény s cirkulárkou ve Frontieres.

Nebejt obsazení, tak tahle záležitost nezavadí o světlo světa, protože tohle překombinované kriminálně korporátní drama bez jediné instantně dramatické scény se prostě nikomu nevyplatí. Díky bohu však za hereckou krizi Gera, který si uvědomil, že pokud na závěr své kariéry bude odsouzen k romantické zoofilii v měkkých světlech (čti Hatchiko), bude mít na náhrobku dost možná něco jako "Eee... somebody" a tím pádem čechral oba jemu zaslané scénáře za posledních pět let, aby mezi nimi našel ten, ve kterym může více křičet, tedy předvést výkon.Čímž vytáhnul z domova důchodců Susan Sarandon, u níž jsem v jedný scéně prosil boha o milost, aby jí to prso nevypadlo i Tima Rotha, který přehrává, jak kdyby mu bylo pět a někdo před něj postavil kameru. Výsledně nějaký Jarecki dostal 12 mega na to, aby si zadaptoval svůj skutečně dobrý scénář, který až učebnicově dokáže prolnout několik dějových linií bez náhodných situací a s logicky a pragmaticky jednajícími postavami. Svojí špetkou do mlýna z pozice režiséra přispěl v podobě vykreslení nemocného odcizeného světa od čtyřicátého patra výše, kdy mnoho scén uvozuje chladným statickým záběrem na objekty (ale nikoli klasické stavba -> tzn že tato scéna se bude odehrávat uvnitř) a ukončuje velkými celky na samotnou postavu. Další ojedinělou věcí je vnímání hlavního hrdiny, který ačkoli je svině k pohledání, tak míra jobovek, co na něj snáší nutně buduje diváckou empatii. Hlavním záporákem tady totiž není nikdo konkrétní, ale prostředí, ve kterém se hlavní hrdina celý svůj život pohybuje.

Za téměř 200 mega natočit takovou zívačku je ve svý podstatě taky umění. Singer v tom prakticky nedominuje, protože film podléhá totální diktatuře zeleného plátna, díky čemuž to celý vypadá jak Princ a Večernice: Robert Zemeckis cut. Obrovitost rozpočtu ukazuje jasně jak produkce podcenila spotřebu energy drinků zaměstnanců trikových studií (pracovalo jich na tom 16 - studií, ne zaměstnanců), přičemž takový Neil Blomkamp by s podobnými prostředky byl třeba schopný ovládnout galaxii. V reálu. Zajímavá je pak sporadická kvalita triků, protože jsem viděl renderovaný videa k PC hrám, který vypadaly podstatně lépe. Peter Jackson nechal stovky lidí vytvářet masky, animatronický loutky a modely lokací, které pak postrprodukčně upravovali zase jiní lidé, Brian Singer se postavil před stopadesát obtloustlých grafiků, pravě "Chci aby tam ty obři dobývali to město a lidi nakonec vyhráli. Vzbuďte mě, až to budete mít."a šel si zkontrolovat stav účtu. A proto je tenhle svět tak v prdeli. (3* protože tam obři dobývaj město a lidi nakonec vyhrajou)

Téměř famozní technofobní laskomina, jedinečná zejména v tom, jak prvotřídní formou zpracovává rozličné aspekty emo subkultury, kterou mají tvůrci velmi dobře nastudovanou, přičemž si sama vesele podřezává větev důrazem na absenci rodinného zázemí, která vysvětluje veškeré dění. A ještě se u toho tváří jak smrtka z Bergmana. Takhle strukturovaně, náročně a profesionálně zpracované téma, které si pak sami tvůrci zruší DOSLOVA odpojením kabelu se prostě nevidí. Radost skrze slzy odstrkovaných dětí zde na databázi je neskutečně srandovní u filmu, který jim celou dobu řiká, že zdání jejich vlastní vyloučené individuality stojí a leží na tom, jestli s nimi maminka s tatínkem chodí o víkendu na výlety. Bravurní příklad toho, jak vynikající tvůrčí schopnosti jsou schopny podržet prakticky jakékoli téma. Ten film totiž, přes veškerý výsměch, funguje na dramatické úrovni až překvapivě dobře. A jak je poslední dobou v Polsku zvykem, má výborné herce._______________Anebo je fakt všechno jinak? (zdroj imdb) "I don't know how to start. I was.... crying all the time. I know those situations. This world is ill, and we are sick. I saw world as Dominik did. I had luck. I wasn't an adult, I was 17 years old. I've suffered from depresions, anxiety and distress, and selfharming. That's my illness. And virtual reality was helping me a lot. There were people, who could understand me. When my parents send me to hospital, I hated them for that, but now I know, they saved my live. You cannot be fully healed from this. But I won one fight when I came back from hospital. War is still there. My panics in crowds, my fear. But now I know, I won most of my fights, and I feel stronger when I win another one. Now... In my 21 years, I'm still doing highschool. Still waiting to pass 2 years and then graduation/school-leaving exam. I can't say I feel happy. But I'm alive. That's the meaning. Stay alive to see and try more. "

Haunted House neni tak beznadějný, jak to dle mnoha ohlasů vypadá. Jeho problém je zejména v tom, že je to víc černošská komedie než hororová parodie. Vůbec tomu ještě nepomáhá fakt, že všechny fóry ve filmu jsou ty první možné reakce, které by někoho na danou situaci napadli a proto sem měl po celou stopáž pocit, že se dívám na Improshow nebo něco podobného. Zejména díky tomu, že ty nejvtipnější scény neměly s žádným hororem nic společnýho. Že by většina lidí po tomhle radši viděla Marlona Wayanse, jak jim sklízí bavlnu je jejich problém.

Úplně v pohodě by se to dalo sestříhat na dvě hodiny a bylo by to nepoměrně lepší. Jakožto odpůrce dělení filmů jsem musel tohle dokoukat napočtvrtý. Zásadní problémy: 1) jakkoli byla bitva o Gettysburg zásadní z hlediska vývoje války, filmově je pramálo vděčná, protože její výsledek byl jasný už od rozestavení vojsk 2) s televizním rozpočtem se těžko rekonstruuje bitva s více než 160000 účastníky, což se ale dá maskovat. Ale né, musíme tu mít panoramatický záběry a velký celky. 3) Výhodou je, že v USA existuje mnoho klubů, kteří se rekonstrukcema této bitvy zabývají a tedy vědí co mají dělat, zahrajou zadarmo a vercajk si v zásadě přinesou sami. Blbý je, že jim ani za boha neuvěříte, že by třeba mohli umřít, protože když během bitvy přelézají dřevěnou ohradu, úplně vidíte jak si dávaj pozor, aby si nezadřeli třísku a nenamohli kyčle. A to mimochodem přesto, že jsou pod plnou palbou. 4) Maxwellovo spoléhání na to, "že každý ví, co má dělat" vyústilo v to, že v davových bitevních scénách občas očividně některý lidi nevědí, co teď a kam se mají otočit. Kdyby to bylo natočeno o deset let později, prabvděpodobně by statisti zvedali během bitvy telefon. 5) ta strašná gentlemanskost, laskavost a úcta k sobě samým (propíchnu chlapa bajonetem a pak ho chytím za ruku a budu mu řikat, že se z toho dostane) je natolik komická, že jsem nabyl dojmu, že občanská válka je vlastně to nejkrásnější, co se lidstvu kdy přihodilo.

Že Skip Woods trpí scénáristickou elefantiozou a každý se zvýšenou citlivostí na dementní dialogy a příběh obecně z nových McLanových eskapád nejspíš dostane během sledování filmu rakovinu bohužel dost kreje fakt, že z režijního hlediska je tahle bejkárna překvapivě inovativní a zvládnutá. Alfou a omegou GDtDH je totiž ta asi dvacetiminutová automobilová honička v centru Moskvy, kde se vybalí veškeré trumfy a vlastně se jí odůvodní celá existence tohohle filmu. Autenticitě střetů zde napomáhá několikeré snímání stejných situací z různých úhlů i střih, který utne před kolizí, kterou zaznamená další, odjinud vedený záběr následující. Imho čistě naschvál je jeden ze záběrů ukončen v úhlu, kdy v pravém okraji vidíme člena štábu v helmě, který ovládá vozidlo, na kterém je umístěna kamera. V kombinaci s nesmyslnou (ale imponující) destruktivitou celé scény je tak cítit každý náraz dvojnásob a skoro se navrací i ten starý dobrý pocit držení palců kaskadérovi s přáním brzkého uzdravení. Navíc obrněný transpotér v hlavní roli této scény je díky svému destruktivnímu potenciálu a nezanedbatelné rychlosti vlastně spojnicí mezi chase scénami v Terminátorovi 3 (pomalý několikatunový, prakticky nezničitelný jeřáb) s těmi v Bourne Supermacy (rychlé, úderné, nepozastavující se nad následky). Vlastně vše předtím a částečně i potom - namátkou například kamera, vyděšeně se schovávající se za autem během střelby, snímání situací z vnitřku projíždějících automobilů, útěk po střeše, který vidíme z leteckého záběru a slyšíme pouze ozvěny střelby - jsou divákovou přípravou na tuto scénu. ________ Jo, ale jinak je to fakt strašná volovina, která místy popírá úplně základní tvůrčí poučky ("Celá ta místnost je zamořená radiací" "Neboj, naštěstí máme s sebou tajnou substanci 24/7, která jí tý radiace zbaví" - jako fakt!) a postavy v ní fungujou asi přibližně stejně jako ve snuff videích. McLane v tomhle filmu neni, ale myslim si, že by se mu to v televizi líbilo.

Přistupte blíže, dámy a pánové! Ano i vy paní s těmi rozkošnými dvojčátky! I vy pánové, co se snažíte skrýt pivo do novin! Nebojte se a pojďte dále! Čeká vás unikátní cirkus, jaký jste ještě neokusili! Uvidíte násilí vertikální, násilí horizontální, řezavé, bodavé, drtivé, ale i párkrát se publikem prolne pach prachu střelného! Nebojte madam, bude tam i násilí na ženách.... Ale chlapi, nestrkejte se, posadí se skutečně každý. Nebojte se smát nahlas! Čeká vás velkolepý příběh o Ichim, brutálním zabijákovi, který nechce být zabijákem, ale je k tomu nucen tím, že jsou mu vklíněna traumata z minulosti a očekává se to od něj! Že tento příběh neznáte? Nevěřím....