Othello

Jako Bourne, akorát hůř natočený, logikou se nezaobírající (píše člověk, kterýmu přijde jako dobrej nápad sjet padesátimetrový eskalátory po zábradlí) a strašlivě neakční, především v akčních scénách. To vše okořeněný nadlidsky retardovanym scénářem, vraždyhodnou ústřední postavou a rozpočtem nedosahujícím původních ambicí tvůrců. Christiansen se poměrně snaží a některé scény umí poměrně ošperkovat nějakou příjemně invenční vychytávkou. Na druhou stranu to zase vyvažuje zdařile neschopností natočit noční exteriéry tak, aby zmatený divák nezačal přemýšlet, proč se mu znenadání vypíná a zapíná obrazovka. Jak tohle přelezlo hranice Dánska, ví snad jen Film Europe.

Bojoval jsem s tím filmem jako lev celou jeho sedmnáctiapůlhodinovou stopáž, protože paradoxně Hallström tentokrát netočí jak totální dřevo a dokonce jsem v tom filmu semtam zahlídl něco jako tvůrčí vizi. Nicméně jak vůbec mohla vyjít na svět takhle nedramatická žánrovka, přepínající tak necitlivě mezi postavami, s tak stupidnim scénářem, která neviděla dramaturga ani z dálky, to mi povězte. Když dobíhaly závěrečné titulky, došlo mi, že dvě třetiny scén jsou v tomto filmu úplně zbytečné a zvadlý švédský ksichty, neustálý šero ani ubodaná holčička to bohužel spasit nedokážou.

Agresivně debilní návštěva hračkářství, kde i my neplodní okusíme, jaké to asi musí bejt, když vezmeme svého pětiletého haranta do přebarevného areálu, ten začne neomylně poletovat kolem regálu s těmi nejdražšími bazmeky a hustit "Já chci Stom Šádoua, ten se pževlík za Snejkáje, aby osvobodil Kobra Komándea a a a taky ci Fajfláje, ten mu f tom pomáhal, protože má vybuchující bloučky, ale Voutblok se mu postaví do cesty. Ďůka neci, ten umžel." Načež vy svolíte, a ve snaze že ten váš výsledek mladistvé nerozvážnosti zavře držku alespoň na půl hodiny přijdete ke kase se dvěma figurkami, na nichž jsou ještě vidět skvrny od krve čínských dětí, prodavačka se na vás uculí a sdělí "2798,- pyčo" a vy si uvědomíte, že zbytek měsíce se budete živit leda tak vlastním potem. Zatímco Treehorn zachází s předměty jako se ženami, tvůrci G.I.Joe Retaliation jsou už za hranicí toho, že by postavám například dávali jména (nikdo ve filmu nemá občanské jméno) a charaktery definují prakticky jen podle toho, jakým kalibrem střílí, případně jestli více kopou nebo mlátí pěstmi. Naprosto WTF proti tomu působí scény, kde se dozvídáme o rodinném zázemí plastových figurek a máme lkát nad jejich ztrátou, i když si kdykoli můžeme koupit nové. Naštěstí Retaliation naplňuje poměrně zdařile schéma totálního akčňáku, kdy na další eye-candy shot či explozivní přestřelku nemusíme čekat zpravidla déle než 8 minut a kde akce ve své přepálenosti, materialistické čistotě a na akční sekvence nezvykle dlouhými záběry tak nějak upomíná lepší trailery k současným videohry.

Nejimpresivnější běh s nahými zadky v dějinách filmu, chlapci. Problém Aurory je ten, že svoji nepřístupnosti a formálním pojetím (často velké celky; objekty v centru záběru, narozdíl od lidí) vytváří iluzi komplexního a obecně aplikovatelného filmu, leč v zásadě jde jen o intimní výpověď autorky, odvážnou zejména v tom jak se snaží vizuálně vystavět mužské podvědomí. Čím více v tom kdo bude hledat, tím hůře mu bude.

Expendables na poli romantické komedie s neuvěřitelně odporným klonem Huga Weavinga v roli hlavního představitele. Scéna francouzského finále je čistá motion elegance jak na poli filmařském, tak hereckém.

Strašidelně debilní a klasicky český tendokument, který v rukou drží opravdu zlatý námět, který si o zpracování vyloženě říkal. Leč místo faktografického a v rámci možností objektivního zmonitorování úchylných názorů Karla Vaše tu máme tabloidní mýtus absolutního zla zaobaleného v étosu dredaté středoškolačky, která si je vědoma, že kdyby to bylo všechno na ní, tak jsou všechny problémy světa vyřešeny. Ale na to děvče nemá bohužel čas, protože musí dělat ách u Davida Kollera a óch u Davida Černého. Otřesně trapné ironické komentáře, šíleně stupidní hrané pasáže a démonizace protagonisty smrdí jasným zaměřením na školní výlety. Tedy na to, aby si ty nebohé hlavinky apdejtovaly svoje FB statusy, protože jim někdo řekl, že je něco špatné. Namísto toho, aby se nechaly mluvit strany konfliktu a umožnili tvorbu vlastního názoru. Ovšem nápad posadit každého hosta před knihovnu, byť v ní dominuje kompletní trilogie Eragon je veskrze zábavná a nosná sama o sobě :D

Whoa. Lasse Hallström je taková moje nemesis a s timhle na něj už fakt seru. Tahle jupícká sračka může být užitná jen pro ty, pro které je vzrušujícím vrcholem měsíce slevová akce v kauflandu a budou ronit slzy dojetí v objetí supermodela se supermodelkou a jejich harantů ve stínu zlého policisty, který jako jediná postava ve filmu má alespoň nějaký rozměr. Tedy jeden. Genuine evil a s Hostem zatím největší kýbl hoven roku.

Broken City je film význačný tím, že i recenze zaobírající se převážně jeho nudností jsou povážlivě nudné. Přitom pod hladinou tendenčního neo-noiru, jehož zásadním problémem je to, že si až příliš obíbil svého hrdinu se kryje čistá žánrovka s několika příjemnými stylistystickými hříčkami a vynikající výstavbou většiny scén (třeba setkání se starostou po sedmi letech je formálně bravurní). Problémem je jejich provázanost, hrozná hromada načrtnutých konfliktů a snaha vyjádřit se snad ke všemu. Na druhou stranu výmluvou budiž, že původně nejspíš mělo hlavní úlohu hrát zejména samo město, ale jak už jsem psal, někdo tu měl zkrátka protagonistu až moc rád.

Jau! Škoda, že polovinu rozpočtu zchroustla dermatologická klinika, starající se o réžisérovu/scénáristovu předkožku, která po dokončení scénáře byla ve skutečně podroušeném stavu a tím pádem se musí po zbytek filmu postavy převést do pouště, kde už si prakticky jenom povídaj, jak v nějakym francouzskym filmu. Miluju tvůrce, kteří se mě pokouší celou dobu převědčit, že jsou lepší než všichni ostatní a dát McDonaghovi americký peníze na další film může zahájit nějakou tu válku. Meta-meta-meta-metadon.

Ambiciozní pokus o ultimativní animák, ve kterém po celou dobu stopáže zuří nemilosrdná vnitřní válka. Válka sofistikovaného referenčního filmu, který budou kritici hladit po tváři a šeptat mu do ucha přesladká slůvka s podívanou pro děti všech kategorií, kde hrdinům padají kalhoty, hodně se křičí a gestikuluje. Už příšerný trailer je koncipovaný pro věkovou kategorii 8-, počítaje s tím, že kritická obec na film půjde již z povinnosti, čímž recenze jsou zajištěny a děti na to své rodiče uvřískají, přičemž ti budou k návštěvě svolnější než obvykle, protože Time psali, že se jim to fakt bude líbit. Jenomže hádám říct, že o Rangovi nikdo až do konce neuvažoval jako o rodinném filmu, na to jsou odkazy příliš detailní, řeč postav absolutně dospělá a zápletka až příliš depresivní. Nemluvě o tom, že v tomto animáku postavy umírají, místo toho aby se napravili či do konce filmu odpočívali. Leč i haranti ve škole si umějí říct, jak se jim který film líbil, nemluvě o tom, že značná část se pohybuje na diskuzních fórech a sociálních sítích, kde se snaží maskovat svoje první zuby přezdívkami jako LadyKilla18, případně TheMaker či LIVINGDEAD. S tím se při tvorbě samozřejmě počítalo a věřím, že u každé scény bylo ve scénáři v závorce napsáno něco jako "(a chameleon u toho udělá nějakou kravinu)", což uráží moje intelektuální ego, které je jinak dost hrdé na to, aby se ho něco dotklo. Nicméně přes veškerou anachroničnost námětu je vlastně jedna z point Ranga famozně současná: ve světě pravdy lhář je králem. Protože hlavní postava se nezmění v opravdového hrdinu, jen upraví svou hereckou kreaci tomu správnému filmu, čímž se stane hrdinou. A nemyslete se, že to dělá pro sebe, vy byste se přece taky radši koupali u pláže než odjíždět do nějakého pitomého západu slunce, kde stejně nic neni. A vůbec, co to je za kravinu vydat se na cestu večer?