Parabot

Jako první věc co jsem nepochopil, bylo, proč hlavní postavy hrají Islanďany. Tvůrci si mohli vybrat téměř kohokoli z libovolné díry na světě, ale oni zvolí zrovna národ, jehož kultura má opravdu velmi osobitý vztah k hudbě. Mohlo jít o sofistikovaný vtip ale po celý film (resp. po část filmu, kterou jsem viděl :P) k nějaké vazbě na skutečný stav věci vůbec nedošlo. Bylo to asi takové, jakoby někdo točil film o Češích a pivu, a celý film se odehrával v hospodě, kde by protagonisté pořád pili kravskou moč a pochvalovali si, jak jim ten chmelový nektar šmakuje. Vtipné? Vlastně ani moc ne. Divné, každopádně. A to už souvisí s druhou věcí. Ta komedie prostě není ani trochu humorná. Když na začátku nastoupil na pódium urostlý viking jako střižený z nereálných představ většiny lidí o vikinzích a začal pět tklivým hláskem r'n'b p*****nu, řekl jsem si: "Dám tomu šanci". Ale to byla chyba, přátelé! Komično mělo asi mělo být to, že se mluvilo o penisech a někdo spadl na zem. Hvězda navíc za r'n'b vikinga.

Začátek filmu, dramatická scéna holení hlavy malého chlapce a do toho Radiohead! Yes, pomyslím si, doufajíc, že půjde opět o film, ve kterém mě mistr Villenevue rozebere na atomy. Scéna u notáře napovídá, že hlavní postava obsahuje děsivé tajemství a s jejím odhalením se pro děti i diváka pojí příběh. Jak ubíhají minuty filmu, pohroužený v ději uznale pokyvuji hlavou nad filmařinou, kterou měl již před deseti lety dost zmáklou. S vytřeštěnýma očima sleduji sugestivní brutální ale také úžasně nasnímanou scénu s autobusem. Jenže. Když se začne blížit konec a divákovi začne být zprvu jen lehce ona záhada naznačována, si říkám: "tak toto snad není to finální epické tajemství, pointa". Nicméně, je. Jak později vyplyne zcela přímočaře na povrch. Co je ovšem nejhorší, jsou křečovité scénáristické kličky, přitažené za vlasy, které k tragédii a jejímu odhalení vedly. OK, jako z antické tragédie, jenže vše je ještě umocněno tím, že se pár postav v jeden moment setká v Kanadě, ve stejném městě, u jednoho bazénu. U epilogu hlavní postavy, což je dost silná scéna, bych měl být asi velmi dojatý, jenže já spíš uvažoval nad tím, jaká je pravděpodobnost, že by došlo k takovému setkání v Kanadě ve stejném městě u stejného bazénu? A navíc, její děti byly v samotném závěru odsunuty na druhou kolej. Ale jak se vypořádají s fakty, které pravě nabyly a které pro ně samotné musí být vůči vlastní existenci absolutně devastující, film neřeší.

Opera s námětem od J. Verna, situovaná do steampunkového vizuálu (na začátku 80. let!), pro kterou tvůrci vytvořili vlastní jazyk, resp. nářečí. Rozkošný herecký koncert toporně, pateticky přehrávajícího Dočolomanského, Kopeckého a Hrušínského. Výsledkem je naprosto ultimátně funkční jedno velké wtf. V mých očích nestárnoucí klenot české kinematografie a opravdu bych si přál oplývat fantazií, jakou měli pánové Lipský a Brdečka.

Je velká škoda, že originální námět tvůrci přetavili ve velmi průměrnou, tuctovou komedii. Přál bych si, aby vznikl remake, updateovaný o vliv aktuálních technologií, ekosystémy sociálních sítí a realizace se ujal třeba Sasha Baron Cohen nebo Taika Waititi.

Tento film mám rád. Nicméně, když jsem ho v poslední době viděl a zaslechl jméno hlavního antagonisty - diktátora zdevastované země třetího světa - Andre Baptiste, tak trochu mě zamrazilo :) ....Konec politického okénka.

Tak tohle se opravdu povedlo. První dvě série mě bavily, resp. témata, kolem kterých se točí děj, ovšem reálie divokého západu mě přišly lehce proti srsti. Třetí řada je ovšem jiné kafe. Regulérní cyberpunk. Děti, hrající si na kovboje a indiány dospěly a byly vrženy do opravdového, nemilosrdného světa. Pohyb ve smyčkách, který v předchozích řadách fungoval jako metafora lidského nevědomí, je zde přímo aplikován na homo sapiens a akcelerován neuronovými sítěmi superpočítače, představujícího něco mezi Googelem a Neuromancerem. Nolan a Joy vzdali řadu klasických i méně obvyklých sci-fi námětů - třeba droga Žánry, hledání práce na způsob Tinderu nebo souboj podporovaný drony, a namíchali skvělý, zábavný, vizuálně podmanivý kybekoktejl. Úvodní sekvence opět fantastická, byť motiv Ikara, ač skvělý, byl mírně zavádějící. Jediné, k čemu bych měl výtku, je postava Jeffrey Wrighta, která v této sérii působila tak nějak bezradně, jako by byla navíc, ale také Eda Harrise, když motiv lidské nesmrtelnosti ustoupil do pozadí. Každopádně, už teď se těším na další řadu. PS...a ta hudba! Ramin zde neustále překonává sám sebe.

Skvělý rozjezd a jako bonus Massive Attack a Pulp.

Něco mezi starou francouzskou slapstickovou školou komedie jako série o Bažantech, Kusturicovým Arizona Dream a loňským megahitem Parazit. Čím dál víc plyne děj, je to ujetější a ujetější. A kupodivu mě to vlastně bavilo. Jen některé karikované charaktery degenerátů jsou opravdu přestřelené a nevtipné.

Čistá dětská noční můra. Asi to nejděsivější, co jsem v raném věku viděl.

Prý se dobrý příběh pozná podle toho, zda jde jeho děj odvyprávět v několika málo slovech, či větách. U Vzestupu Skywalkera to nedokážu. Nejvíce mě utkvěl v hlavě smích lidí v kině, když se měli, dle záměru autorů, dojímat. Příště by mohla slavná Disney studia fungovat víc koncepčně. Sedmička reprezentovala expozici nových dobrodružství, jasně dát najevo vazbu na původní trilogii a měla překrýt nepovedenost prequelů, které jsem doteď nerehabilitoval. Osmička byla komplexním filmem, kde se ovšem občas Johnson trochu absurdně utrhl ze řetězů. A devítka ten chaos zakončila, ovšem bez pořádné pointy, klimaxu. Vlastně vypadá, jako když posloucháte lidi, kteří neustále mluví ale absolutně nemají co říct. Hospodské do sebe zahleděné tlachání bez hlavy a paty, kdy není důležitá komunikace ale opájení se sám sebou. Takové zaplácnutí času kdysi dávno ale přesto v budoucnosti v jedné daleké galaxii.