Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dokumentárny
  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Akčný

Recenzie (68)

plagát

Manderlay (2005) 

Lars von Trier je zkrátka fenomén. Jedinečný umělec, který své scénáře piluje tak podnětnými myšlenkami jako snad žádný jiný filmař, navázal na uhrančivé Dogville dalším famózním dílem. Manderlay, příběh z vesničky na rigidním americkém jihu, je v zásadě stejné jako jeho předchůdce. A přitom se tak podstatným způsobem liší

plagát

Miláčik, zmenšil som deti (1989) 

Příjemná rodinná pohádka na dlouhý zimní večery s celkem slušnými triky. Nic víc od toho nečekejte

plagát

Miss špeciálny agent 2: Krásna a nebezpečná (2005) 

Gracie Hart je "back", i když jí nikdo nevolal a odneseme to samozřejmě my, poctiví diváci. Sandra Bullock v posledních letech ne a ne nakopnout bývalou formu a tak se producenti rozhodli, že jí trochu vypomohou nějakým sequelem. A Slečna drsňák byla bohužel první na ráně. Takže se s agentkou FBI, předelanou na Missku, která touží po světovém míru, setkáváme znovu, jen pár týdnů po soutěži. Vzhledem ke své slávě je nepoužitelná pro práci v terénu a tak se stává novou tváří FBI na tiskovkách a v médiích. Jinými slovy: Je z ní opět Misska, tentokrát ovšem bez pohledného přítele (Benjamin Bratt raději utekl), zato s naštvanou černoškou po boku a plytkým televizním režisérem za kamerou. Co nepokazí tenhle hvězdný tým a William Shatner v pozadí (styď se Kirku!), o to se postará scénář Marca Lawrence, který je dutý od hlavy k patě (ne Lawrence, ten scénář... i když ;) a připomíná spíš špatně zrecyklovaný hajzlpapír, než malou hollywoodskou komedii. Sandra je až příliš nevýrazná, dobrých vtipů je málo, těch špatných příliš a odevšad útočí pestrobarevné oblečení. Něžnější pohlaví to možná vidí jinak, ale já jsem trpěl. Relativně vysoké hodnocení jen za občasné záchvěvy á la Sandra Bullock v domově důchodců. Docela jí to tam slušelo, možná by tam měla přesídlit (ano, nejsem velký fanoušek jejích půvabů a už vůbec ne jejího "herectví" :).

plagát

Moja krásna čarodejnica (2005) odpad!

V redakci máme všichni svým způsobem romantické komedie docela rádi (ještě divnější je, že na ně máme i podobný vkus ;). O Mojí krásnou čarodějku se ale nikdo nepral, protože představovala spíš rizikové zboží. Na jedné straně jistě lákavé hvězdné obsazení (Nicole Kidman a Will Ferrell), na straně druhé však sestry Ephronovy, které v posledních letech jen leští hollywoodský cukrkandl na který se nedoporučuje příliš poklepávat, zjistili byste totiž příliš brzy, že je trestuhodně dutý. V případě Čarodějky nemusíte ani klepat, už samotný námět, který chaoticky remakuje seriál z 60. let (což dneska v podstatě dělají všichni), ztrácí lesk po zhlédnutí traileru a prostá zápletka "ona nejen hraje čarodějku, ona je čarodějka", se nijak nerozvíjí. Nejsmutnější na tom všem je, že se na to docela příjemně kouká (což říkám z pozice člověka, který nemá o původním seriálu ani šajn, takže většinu času nevěděl, co se na plátně děje a odkud to vyskakují nejrůznější postavy ;). Will Ferrell sice nemá čím zaujmout, takže vás jeho extrovertní exhibice začnou brzy nudit a dvojice Caine/MacLaine je až příliš upozaděná, ale okouzlující Nicole Kidman vám (snad) postačí, je zcela evidentní, že Ephronovic tým se soustředil jen a jen na ni, aniž by si uvědomil, že po půlhodině se může tenhle kolotoč omylů a jemných vtípků rozvrzat, není-li podpořen nějakým opravdovým kouzlením a romantikou. Ne že by se o ní nikdo nesnažil, ale těmhle dvěma prostě zamilované pohledy a usmiřování neuvěříte. Navíc scénář až příliš času věnuje nástinu primitivních skutečností (Čarodějka přestala čarovat a chce si užívat normálního života. Dobře... tak popojedem, ne?) nebo defilé rozšafných tanečních čísel, které se horko těžko snaží vrátit atmosféru let dávno minulých. Problém je v tom, že se tu nikdo nesoustředí na samotný děj a všechno začíná (a velice rychle končí) u toho, že v hlavních rolích máme hvězdy a ty prostě musí diváka oslňovat, i kdyby mělo jít všechno ostatní k čertu. Při smečování do diváckých myslí ale hrají tihle dva výlučně sami za sebe a kde není "chemie", tam ani smrt nebere. Rychle vám dojde, že ten film je sice pohledný, ale také dokonale duchaprázdný. Jediným okamžikem, který mě opravdu rozesmál, bylo Ferrellovo televizní okénko, ve kterém paroduje hned několik filmů. Zbytek je nuda, šeď a nevyužitý potenciál, ze kterého zůstane v hlavě jen několik textilních kreací Nicole Kidman a extrémně divné cameo Stevea Carella. A fanouškům seriálu se taky nelíbí (nedivím se jim), takže... k čertu s ním. Raději si naordinujte něco staršího, oba hlavní představitelé toho mají na rozdávání.

plagát

Múzeum voskových figurín (2005) 

Americké horory mě už zajímají jenom když jsou extrémně levné, nebo v nich hrají extrémně pěkné holčiny. House of Wax ve druhém bodě přináší trochu palčivé dilema. Na jedné straně Elisha Cuthbert, na druhé pak vychrtlá a všelijak nezpůsobilá Paris Hilton. Naštěstí pro diváky se Paris první půlkou filmu úspěšně prosouloží (je tu dokonce i malý odkaz na její slavné video), aby pak slavně zemřela. Počet mrtvol ve filmu není nijak závratný, ale tvůrci vám to vynahradí vynalézavostí a lpěním na detailech. Rko je zasloužené, protože se dočkáme libůstek typu ustřihnutý ukazováček, ustřižená hlava a... dál už nebudu prozrazovat, protože způsoby zabití bývají poslední dobou na teenagerských vyvražďovačkách tím nejzajímavějším. Tady tomu - bohužel - nebude jinak. To na co nás nalákal trailer (tedy hořící muzeum, rozpadající se nádherně na kusy), je záležitostí poslední čtvrthodinky, do té doby si videoklipař Jaume Collet-Serra vystačí jen s postupným odkrýváním děje (je to hodně primitivní, ale v závěru potěší pár vizuálních paralel), mučením Elishy a zabíjením všech ostatních. Abych pravdu řekl, po první půlce jsem měl pocit, že nebýt "mé" blonďaté bohyně (obarvené na brunetku), bude to další propadák z dílny Dark Castle (House on Haunted Hill, Ghost Ship, Gothika). Serra to naštěstí zkouší dohnat, ovšem za cenu neuvěřitelného vykrádání nového Texaského masakru. Vincentova image, přehnaně brutální konce některých postav, buranské městečko... tohle všechno je až příliš povědomé. Nicméně... k čertu s originalitou, hororový žánr je poslední dobou v takovém srabu, že se možná rozklepete i nad koukatelným průměrem.

plagát

Návrat Temného rytiera (2012) 

Nemám slov. Film mi naprosto vyrazil dech. Čekal jsem, že to bude skvělé, ale pořád jsem si myslel, že to netroufne The dark knight. Je teda pravda, že druhý díl byl napínavější, ale co do děje za posledním Batmanem trochu pokulhává. Fanouškem Batmana jsem se stal až od Nolanovýho zpracování, takže zatím pátrám po tom, jakou souvislost má spolu Batman a Robin ve starších verzích. Myslim si, že už se k tomu opravdu žádný s režisérů nevrátí, protože by to jednoduše nepřekonal. Rozhodoval jsem se mezi čtyřmi a pěti hvezdami, nakonec dám pět, protože to co Nolan sliboval, že nám ukáže v Imaxu, opravdu ukázal a stálo to za to.

plagát

Nočný let (2005) 

Jodie Foster vytáhla v mých očích ze zapomenutelnosti let Tajemný, Cilian Murphy let Noční.

plagát

Old Boy (2003) 

Válečný opus korejského Spielberga Kanga Je-Gyua (opravdu pekelné skloňování a navíc hádám že špatné :-) se honosí hned několika jasně čitelnými nálepkami – na korejské poměry nebývale drahý, na nehollywoodské poměry nebývale velkolepý a na poměry v pokladnách domácích kin nebývale výdělečný. Člověk až žasne, co se dá za třináct milionů dolarů pořídit a až na evidentně renderované stíhačky nemůže proti chlapcům z Tae Guk Gi vytáhnout jedinou vážnější výtku. Ovšem přestože bratři ve zbrani sklízí po světě jedno pětihvězičkové hodnocení za druhým, lhostejno jestli od diváků nebo v recenzích, mě osobně k naprosté spokojenosti něco chybělo. Tím něčím mohla být odvážnější koncepce celého příběhu, to kdyby Je-Gyu celou dobu nevyprávěl přesně dle starých známých válečných schémat. Civilní expozici a epilog, stejně jako vzpomínky na doby míru, v nichž po sobě naši hrdinové ve zpomaleném záběru šplíchají vodou a rozjuchaně dobíhají tramvaj, bych v dnešní době – se znalostí Kulky v hlavě, Stoneových děl a právě Ryana – očekával spíš v parodii na válečný žánr. Ne v jeho vzývaném nováčkovi. Konvenční výstavba scénáře a snadno rozluštitelná východiska z něj ovšem nijak nesnižují ofenzívu emocí, které z bratrského nahánění na válečné frontě vyplyne. Působivá řežba, která ale při své obstarožní výstavbě dle mého odpovídá spíš představám o výtečném řemeslu v rámci žánru – a ne o výjimečném filmovém díle, které by kinematografii nějakým směrem posouvalo.

plagát

Ong-bak (2003) 

Úsporný děj v sobě úspěšně koncentruje ta největší klišé světové kinematografie, ale dokonalé proložení akčními scénami, usilovně hrající herci a podivné postavičky dovedou udělat i z uhlí diamant. ;) A co si budeme nalhávat, tady jde především o jedny z nejúžasnějších akčních scén poslední doby. Na to jsme se těšili, na to jsme čekali. Je tu všechno co jste viděli v ukázkách a ještě mnohem víc. Ačkoliv se ve filmu hodně používají opakované záběry nejvypečenějších úderů a zvuk je trochu zatlumený, výsledek nepůsobí televizně nebo "dokumentárně", zejména díky skvělé kameře a báječným obrazovým filtrům (které jsou trochu přemrštěné, ale co, jednou za čas si rád potýrám oči kýčovitými barvičkami). Co se týče provedení jednotlivých pohybů, myslím že není o čem diskutovat. Plynulost a rychlost technik zkrátka musíte vidět na vlastní oči, stejně jako pár nebezpečných kaskadérských kousků (mezi něž počítám i reakce na údery) a nemístnou kreativitu (zejména bitky v aréně). Akční stránka prudce vyniká i v měřítku asijské tvorby posledních deseti let a Ong-Bak je víc než symbolickým návratem do dob, kdy herci potřebovali jen neuvěřitelnou odvahu a parádní schopnosti. K čertu s dráty, k čertu s triky, když Tony Jaa začne dělat to, co mu jde nejlíp - mlátit lidi (nejen) loktama, cítíte z toho tu přirozenost, to nadšení (ehm). Bojuji, tedy jsem - to je heslo Ong-Baku, protože poměr dialogů k bojovým scénám se pohybuje kolem 40:60 ve prospěch akce. Zamyslete se nad tím a dojde vám, že je to opravdu hodně. Je to hloupoučké a slouží to jenom jednomu účelu, ale ten vytýčený cíl to trefuje s nevídanou brilancí. Jsem nesmírně rád, že takhle poctivou "bezduchou" akci si někdo střihne i dneska. A vy budete taky.

plagát

Piráti Karibiku: Salazarova pomsta (2017) odpad!

Syn Turnera se snaží zachránit jeho otce, tím, že najde Posejdonův trojzubec, po Jackovi jde ten mrtvej chlap a ta holka je dcera Barbossy, to se ale dozví těsně před tím než Barbossa umře, aby ji zachránil. Ten trojzubec na konci rozbijou a tím zlomí všechny kletby, takže William je zachráněn a může se vrátit k Elizabeth. Za titulkama je scéna, kde William a Elizabeth spí a přijde tam ten záporák z dvojky.