Manderlay

Jinačí a přitom stejné. Pravda, že kouzlo neznámého již malinko pominulo, ale s novou myšlenkou přišel i nový zážitek. Možná, že dopad Manderlay není tak dunivý jako Dogville, ale základní myšlenky a kostra je zde možná ještě o fous chytřejší. Bryce Howard není možná tak zkušenou herečkou jako Kidman, ale stejně ji fandím od začátku do konce. Možná kvůli tomu kukuči. Chci nutně vidět třetí část a doufám, že Trier ještě takových veleopusů má v rukávech dost. Manderlay malinko doplácí na absolutní dokonalost svého předchůdce. Druhý díl je stejně perfektní a Trier se i díky němu může na ostatní dívat z vrchu. (15.05.2012)

Dogville bol o snahe utvoriť spoločné dobro zdola (hrdinka sa z vďaky podriaďuje želaniam obyvateľov obce), Manderlay je o slobode nariadenej zhora. V oboch prípadoch ide o limity vytvorenia fungujúcej komunity. Dobré úmysly tentoraz stroskotávajú na naivite šíriteľov dobra, neznalosti a neochote komunikovať o nutnosti zmien s tými, ktorých sa týkajú. Napriek zhode formy a príbuznosti deja s predchodcom, má film originálnu variáciu scenára rútiaceho sa v minimálnych kulisách do trpkého konca. Lars von Trier, vychovávaný v duchu salónneho ľavičiarstva Západu, si dnes kladie pochybovačské otázky o správnosti šírenia myšlienok solidarity cestou sociálnych konštrukcií, ktoré skôr, či neskôr ľudí zviažu do otroctva. Zároveň (vzhľadom na myšlienkový základ) intelektuálsky vkusne nakopáva boľavé miesta americkej demokracie. (05.10.2006)

(Komentováno pod vlivem semináře předmětu Film a politika, dvou řezaných Ferdinandů a rozepsaný bakalářky s jádrem v etnický diverzitě Etiopie.) Triera neznám. Neznám jeho filmovou tvorbu, jeho politický názory, jeho životní filozofii, jeho cokoliv. I kdyby však byl jinak stokrát misogyn, nesporná hloubka tohohle díla je vážně naprosto univerzální. --- Čim mi Trier udělal speciálně radost? 1) Vyobrazil pro mě jednoho z nejodpudivějších pokrytců v dějinách kinematografie. Když Grace poprvý dorazí na místo činu, pohoršuje se nad předsudky, s nimiž je neustále konfrontována; a přitom celej svuj idealistickej konstrukt vystaví na jednom gigantickym předsudku, že by černoši bez přítomnosti pevný ruky bělošky absolutně netušili co si počít a jak se vůbec základně chovat. Zároveň Grace neustále mluví o Afričanech jakožto o jednom národu či snad rase; a přece se zezačátku dušuje, že chce každýho obyvatele Manderlay vnímat jako jednotlivce. Bojí se, že by se s černochem jako zaměstnancem zacházelo na chlup stejně jako dřív s tim samym černochem se statusem otroka; a přitom sama výměnou za jednoho právníka nabízí jednoho Vigga - jako by je snad měla za nějaký neživotný artikly. A tak dále. Hnus. 2) Trier nádherně postihl nulovej smysl pro zodpovědnost těhletěch čistokrevných LibDem kašpárků, stejně jako i nevyhnutelnost jejich kontinuálního zrazování vlastních ideálů. A to jakože fakt NÁDHERNĚ. 3) První pohled na "nový" Manderlay mi svou evidentní symbolikou navodil nepříjemnou husí kůži - bývalí otroci působili přesně tak, jako by byli odpradávna vězněni ve výběhu zoologický zahrady. Ale i tahle alegorie měla, zdá se, svuj vyšší smysl; však to byla právě Grace, kdo (na rozdíl od černochů zcela nekontrolovaně) v jednu chvíli nedokázal potlačit obyčejný zvířecí pudy. Hádám, že nemusim na plnou klávesnici psát kdy přesně. 4) Řád ve společnosti > svoboda jedince. 5) Pointa ve stylu "na posranýho i hajzl spadne" mi pak (nejen) pro tohle všechno výsostně sedla. GENIÁLNÍ! --- V nejbližších dnech mám nad timhle majstrštykem zauvažovat na prostoru pěti normostran. Proto se tu nebudu dál vyčerpávat a případný zájemce o mý další bludy s dovolenim odkážu do pošty. Zde už snad jen ... z protisměru hnedka hurá na Dogville!! (04.03.2014)

Je to skvelá umelecká dráma od Larsa von Triera, ktorá je pokračovaním vynikajúceho Dogville. Má veľmi dobrý príbeh o Grace, ktorá sa po predchádzajúcich udalostiach spolu so svojim otcom a jeho gangstermi dostane až do Alabamy, kde narazia na poľnohospodársku usadlosť, v ktorej aj sedemdesiat rokov po zrušení otroctva stále používajú otrokov. Grace sa to pomocou sily rozhodne zastaviť a pomôcť tunajším otrokom začať žiť plnohodnotným spôsobom, ale postupne si uvedomuje, že to nie je až také jednoduché. So spracovaním som mimoriadne spokojný, tentoraz som si už nepotreboval na nič zvykať, keďže film formou pokračuje v štýle Dogville, takže som bol plne pripravený. Film síce funguje na dosť odlišných princípoch, než tomu bolo v predchádzajúcom prípade, v prvom rade sa o hlavnú hrdinku prakticky vôbec nedá obávať, keďže ona má moc a môže robiť, čo uzná za vhodné, film už nemá takú hustú atmosféru a ani som nepocítil výraznejšiu gradáciu, film sa väčšinu času drží na tej istej vlne, ale to nie je vôbec žiadny problém, keďže má zase to svoje. Táto tématika ohľadom otroctva a otrokov, ktorí majú prvýkrát v živote začať fungovať podľa seba, bez akéhokoľvek nátlaku a možných trestov už od začiatku ponúka veľký potenciál a ten sa aj podarilo naplno využiť, takže dej je po celý čas veľmi zaujímavý, bez jediného hluchého miesta a je skutočne radosť pozerať na tú snahu pomôcť teraz už bývalým otrokom, no všetkým to skôr spôsobuje mnoho problémov, keďže hlavná hrdinka sa na celú situáciu pozerá len z toho najjednoduchšieho hľadiska. Opäť je tu ideálny výber postáv, takže ma bavili prakticky všetci a ani tentoraz nechýba zaujímavý záver, takže som skutočne veľmi spokojný. Herecké obsadenie je skvelé, Bryce Dallas Howard síce nie je až tak kvalitná herečka, ako Nicole Kidman, ale zvládla to veľmi dobre a skutočne ma bavila, len mi po stránke charakteru a prístupu k jednotlivých situáciám prišla ako niekto úplne iný, takže som po celý čas pristupoval k filmu, že vlastne sledujem inú postavu, no to samozrejme úroveň filmu nijak nekazí. A k tomu plno výborných vedľajších postáv, ako Danny Glover, Isaach De Bankolé, Willem Dafoe, Udo Kier a vlastne aj všetci ostatní. Réžia a technická stránka sú opäť vynikajúce, zaujalo ma, že tentoraz sú kulisy o dosť bohatšie, ale to je to najmenej, hlavne, že tá celková kvalita je po všetkých ohľadoch veľmi vysoká. A opäť sa mi páčila aj hudba. Dogville bolo pre mňa úplne nečakané a veľké prekvapenie, preto som sa tohto filmu neobával, ale zároveň som ani nečakal, že aj po druhýkrát by som mohol byť nadšený, no stalo sa. Dogville bol síce o trochu lepší, ale nie je to veľký rozdiel, aj Manderlay je skvelý film a o plnom hodnotení určite nepochybujem. 86% (30.09.2013)

Dogville je silnější svým tahem na brutalitu duší obyčejných lidí skrytou za běžnou přetvářkou, humanismus prožraný hnilobou v dramaticky bezvýchodné situaci. Manderlay se od toho posunul směrem k rasismu a je fascinujícím příspěvkem k americkému ne/vyrovnávání se s vlastní minulostí... ale už není tak všeobecně platný a pohlcující. A samozřejmě už také nemá to momentum překvapení nad minimalistickou výpravou - teatrálností mizanscény v kontrastu s velmi neteatrálním hereckým projevem všech zúčastněných.. Což není chyba, nevadilo by mi kdyby Trier tímto stylem natočil ještě další filmy, jemu tohle sedí skoro stejně jako naopak epicky vizuálně vymazlený styl následujícího dyptichu Antikrist/Melancholia. 9/10 (31.01.2023)