woody

Nevadí mi, že Chanovky mají vesměs slabší scénáře (výjimkou je snad jedině Miracles). Ony to vesměs dokázaly zamaskovat. Když už ne prvotřídní akcí, tak alespoň gradací děje nebo vtipem... Ale Navěky drakem je slabota i pro mě. Předně zápletka je nijaká. Snaží se o prokreslenější charaktery postav, ale to by předně nechtělo takovou vatu okolo a logiku. Hlavně ten Yuenův týpek je na tom fakt špatně. Věčně se chová jako na cracku, snaží se dokonce své přátele povraždit. Do toho ta milostná zápletka... Přišlo mi, že to má přes dvě hodiny... Pokud jsem takhle zkritizoval podstatnou část filmu, musím alespoň vyzdvihnout fighty, které skutečně patří k vrcholům v Jackieho kariéře. A to mi prosím nevadily, ani ty Sammovi zpomalovačky. Zejména při závěrečné bitce v továrně trnete hrůzou co všechno lidské tělo vydrží... Doporučoval bych jen půlhodinový sestřih nejlepších scén (bitka v kavárně, na lodi, závěr s Bennym Urquidezem a velmi vtipná večeře u Jackieho doma), celkově byste jinak byli zklamaní.

Pro mě osobně největší překvapení tohoto roku. Po Shrekovi 3 (já bych řekl, že i dvojka byl už pěkný vopruz) se není co divit. Neočekával jsem nic jiného, než rádoby vtipné narážky na bojové filmy a žertíky čtvrté cenové... Ale když zde dal jeden z těch co na ně dám 4*, tak jsem si řekl, že na tom možná něco bude... A víte co? Bylo. To je čistokrevný kung-fu film. Stylem výcviku, snímáním bojů, byť přehnaných, ale to byl i takový Tygr a drak. Byl jsem nadšený a tetelil se jak už v kině dlouho ne. Nepotřebuje to laciné narážky, má to skutečně atmosféru. Hlavně na mě zapůsobil prověřovací boj mezi pandou a mistrem o poslední knedlík v misce. To byla nádherná podívaná... Dal bych 4, protože využít potenciál ostatních bojovníků jen v jedné scéně je donebevolající hloupost, ale což. Dám plný počet a budu říkat, že je to za záchvat smíchu při akupunktuře.

Das ist aber quatsch! Musim říct, že nad tímhle surrealistickým a nade všechno esenciálně neftipným seriálem jsem se chvílemi řezal víc jak u pravého IT Crowdu. Ale přesto si to nic jiného než odpad nezaslouží. Nikdy nezapomenu na ten absolutně zabitý a nepochopený vtip s olízáním prstů a zvonícím telefonem. Na ty tupě zírající neherce (především Mosse). Na tu lahodně znějící němčinu, snažící se zachytit tu suchou dikci originálu (neúspěšně, nutno podotknout). A tady se dozvídám, že už to zrušili... Velká škoda. Vedle amerického Red Dwarfa další nedoceněný kult. Věřím, že se mě vnuci zeptají: "A dědečku, vy jste skutečně viděl ten ztracený a nikdy nenalezený skopčácký IT Corwd, o němž všichni tolik vykládají, ale nikdy nikdo ho neviděl a někteří, zejména Fritz s Hansem ho považují za hrubou anti-germanistickou propagandu vymyšlenou závistivými Slovany a Anglosasy?" ... Inu, chlapci, viděl. Viděl.

Perfektní koncert, obzvláště Jiří Schmitzer... Ačkoliv ani nedozpíval :-)

Štváčský film, který si v ničem nezadá s podobně pravdivými Goebbelsovými dokumenty o podřadné rase.

Zase to pověstné čtení knih před zhlédnutím filmu. Samozřejmě beru výtky vůči zklamanému divákovi, že si to nějak vysnil a teď je zklamán, že to měl v hlavě úplně jinak. To všechno beru. Ale neberu tvůrčí zlovůli v naprostém, naruby obráceném vyznění hlavní postavy. Grenouille je - ze samotné podstaty - odporně podlézavá bestie, klíště, které trpělivě vyčkává a pak vysává oběti a zároveň jim podkuřuje a chlácholí je. Stejně tak i na konci - když mu ukápne slza. Byl jsem ochoten odpustit jákékoliv nedostatky vůči předloze, ocenil jsem i občasné zrychlení a zlogičtění (ačkoliv ten hlavní laps, který mi kazil i knihu, zůstal), ale aby Grenouillea dohnali k citům (byť minimálním) to bylo moc... Polidšťování postav nenávidím, zejména ne těch do morků kostí prohnilých a plných žluče a nenávisti. K plusům patří kvalitní a spolehliví herci (i když i ta Hoffmanova postava doznala patrných změn, to tam nemohla zůstat alespoň jedna postava podrazácká, sobecká, úlysná?) a vizuální stránka. Co mě rovněž těší je, že se nezalekli závěru.

A nyni si prosvištyme některa čysilka! Dvanáct. Dvanáct. Tohle je: dvanáct. Dvanáct. Oveček bylo: dvanáct. Raz dva tři ... Dvanáct. Dvanáct. Dvanáctka. Dvanáct. Jednička a dvojka vedle sebe dá číslo: dvanáct! Kolik bylo oveček? Dvanáct. Už jako dítě jsem to nenáviděl. A to jsme nemuseli být ani u takhle vysokých čísel. Stačilo, když tam do zblbnutí opakovali jedničku. Jedna. Číslo jedna. Ovečka byla sama. Byla jedna. Jednička.... Modlil jsem se, aby se konečně objevili Muppeti, nejlépe Bert s Erniem. Hlavně díky nim jsem si oblíbil šílený humor založený na kulometném dialogu a fetiši na gumovou kačenku. Franku Ozovi budu navždy vděčen. Mohl jsem skončit jako ostatní - na PC gameskách, kombit si to na BMXku a za vrchol komedie považovat Děsnej biják... Danáct. Číslo dvanáct. Dvanáctka. Dvanáct...

Bodré podoledne, srážení pijáci. Rád bych doposnídal o žoviálním britiském ouřadu "Holá Holá". Prasárník Roný a jeho pančelka Sedit. Posuvník Štůbr, s gumosexovními porážkami. Šestapák Mehr Filck, anglůčtí ledci, kuš ministerských povleků Leklej a výslušník polucie Krabrý (ve skotačnosti pájný špek). Nepudu se smilnit, když heknu, že to pil jeden z nejslepšejších blitcomů. Do mrdě nasražený děj, neusrále ty stojné popletky a šídlovoké servítky. Šukání na zvonec vešel vhodně v hvozdě, ale kož. Posmál jsem se šveholíce.

O tom, že největší absurditou našeho života je náš vlastní pohřeb se nás pokoušelo přesvědčit hodně filmů. Třeba Samá chvála nebo Náš milý nebožtík. Vždy to však sklouzlo do laciných moralitek a přehnaného patosu. Ale když se rozlučky ujme Frank Oz se svým stylem černějším, než černochova řiť v nočním tunelu a mladý autor Dean Craig se svým rázným a úderným stylem je o perfektní komedii postaráno. Působí to jako adaptace nějaké mě neznámé Simonovky (všední, až smutná událost se zvrne v pakárnu). Atributy jsou přitom velice provařené, ale předkládané ve velice svěžím hávu. Jedna putující lahvička léků, vyděračský skrček, zfetovaný snoubenec, sprostý invalidní strýček a samozřejmě rozhádaná rodina. Chybí sice nějaký výraznější hlavní hrdina, ale zase tu máme tucty dalších postaviček (vikář, hypochondr). Abych to neprotahoval, komorní a výtečná komedie ze staré školy.

Přeci jen jsem čekal, že do toho dají Coenovi více ze sebe. Vyloženě na pár detailů je to doslovná adaptace skvělé McCarthyho novely. Film tak kromě hereckého koncertu Javiera Bardema (jestliže i taková McDormandová dostala za Coenovic film Oscara, tohoto španělského božana by také neměl minout) a úchvatné Coenovic stylizace příliš mnoho nového nenabídne. Ono vůbec nejde vymyslet příliš mnoho originálnějšího, než je Anton Chigurh se svou jateční pistolí a s borkovnicí s tlumičem. Postava Tom Bella je radikálně zhuštěna. Vlastně by ve filmu ani nemusela být, protože vyjma začátku a konce nemá moc prostoru. Všechno tam působí příliš zkratkovitě. V knize mi to ani moc nevadilo, zato ve filmu je to vidět až až. Kdo knížku nečetl - což bude asi většina - toho čeká thriller, ze kterého se jistě stane stejná klasika jako třeba z Farga nebo z Lebowského. Už jen za Chigurhovu operaci vlastní nohy, po dlouhé době nekorektní dávky krvavého násilí a hlášky Woodyho Harelsona.