HonzaBez

V komentářích tu hodně lidí píše, že je to hlavně film o Janžurove s Menšíkem. To ja si všímal (hlavně v té první části) víc Prachaře, Drahokoupilove a taky elegantního Matušky. Nebylo to rozhodně špatně, Janžurka nadávající svému filmovému manželovi do kurevníků, když ho před tím sama do toho morálního dilematu dostala svými řečmi o tom, jak by se jim peníze hodily, byla jako vždy v komediální roli k popukání. Ale celé mi to přišlo takové dost nenáročné, skoro až bych řekl jalové...

"My v Čechách umíme zapomínat dokonale. Zvláště když z toho kouká nějaký profit..." Po Případu mrtvého muže jde o další z ideologicky zabarvených detektivek Dušana Kleina, i když bych řekl trošku vydařenější. Koukat na to docela i šlo, i to fiktivní propojení s případem Vyšší princip, geniálně zfilmovaným Jiřím Krejčíkem, mi zas tak úplně nevadilo. Je ale samozřejmě dost otázka, zda z hlediska vyššího principu mravního měl takovýto film o "zlém" západoněmeckém agentu s Smithovi alias Šmídovi vůbec vzniknout...Mě osobně to nedovolí než hodnotit pouze dvěma hvězdičkami.

Úvodní chytlavá melodie Karla Svobody je úžasná. S řadou dalších písní tohoto hitmakera se můžeme setkat v průběhu filmu, kde vytváří někdy možná až příliš výraznou kulisu této "pošťácké" detektivky. Detektiv amatér v podání Václava Postráneckého, kolega a kamarád zavražděného, dělá vše proto, aby se dostal do maléru. V závěrečné honičce mu pomáhají všichni "svatí" (pošťáci). Na rozdíl od jiných zde komentujících jsem pachatele tak snadno neidentifikoval, i když je pravda, že dotyčný mi byl od začátku veskrze nesympatický. Naproti tomu Jana Šulcová (imitující zpět Marie Rottrové) působila veskrze sympaticky. Nejen když zpívá: "Život utíká, jako když práskneš bičem do koní. Růže rozvitá, co včera zvadla dnes už nevoní...."

"Našel jsem zlatého Buddhu, ale je prázdný." Poněkud prázdná mi přijde celá tahle Kleinova detektivka. A hlavně dost ideologicky zabarvená. Skromný a empatický učitel Krasl v podání Eduarda Cupáka se tak může se svými detektivními schopnostmi snažit sebevíc, nakonec stejně musí "zvítězit" podlý boháč (baron Riessig). Celé mi to přitom přišlo dost rozvláčné. Zaujala mě snad jen mladičká Jana Preissová a Blanka Waleská v roli (údajně) bláznivé baronky.

"Nechci žít s vrahy… Nikdo si nesmí myslet, že může zabít člověk a že se mu nic nestane, když to dobře vymyslí " Detektiv v podání Jiřího Adamíry se sice ve svém úsudku, pokud jde o pachatele vraždy bývalého řidiče Marka, mýlí. Celý ten závěr této poněkud netradiční (s nádechem noir) detektivky tak i proto vyznívá tak trošku do ztracena. Přesto však má tento film své určité kvality. Mě osobně zaujaly zejména filosofující dialogy mezi Adamírou a Záhorským v roli policejního doktora o svědomí policisty: "Co je pro společnost menší riziko. Nevypátraný zločin, byť by to byla vražda a nebo zločin vypátraný, ale za cenu porušení zákona. A určitých etických principů"... "Svědomí, s tím bych začal mít problém, kdybych je nechal, aby je potrestal Bůh... Když mohu sám říci ano, to je svědomí." Rozhodně tedy nejde o plytkou detektivku, což samo o sobě není málo.

"Pravda je to, čemu věříš, nic jineho". Podruhé mě tento film sedl rozhodně víc. V některých pasážích téměř uzemnil (třeba při rituálu na odchodnou se zapalováním tří ohňů - abstinence/pokory/lásky). Co mě ale i na podruhé nesedělo, byla kriminální zápletka. Podle mě nic nového do filmu nepřináší. Resp. i bez ní by zde zůstalo silně vztahové dusno a silné osobní příběhy jednotlivých členů komunity. Každopádně dost dobře natočeno.

„Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí,“ stojí v básni Petra Bezruče. Díky Davidovi Ondříčkovi a České televizi se o důlním neštěstí na Ostravsku v roce 1961 dozvídáme o mnoho dříve. A nejen o tom. Tento dvojdílný film obsahuje i silně dramatickou sondáž do nelehkého života hornické rodiny. Vedle zajímavých hereckých výkonů (zejména Marthy Issové) bych vypíchnul výbornou dobovou atmosféru a úžasnou autentičnost, jíž napomáhá i použití místního dialektu. I hudba pro mě doposud neznámé Beaty Hlavenkové byla výborná. Každopádně si trošku kladu otázku, proč nebyla ambice z toho udělat celovečerní film.

"A přitom máme většinou dobrý a často ty nejlepší úmysly. Je to horší nebo lepší?" V případě tohoto filmu se obávám, že ani ty nejlepší úmysly nestačí. A moc to nezachraňuje ani několik známých českých herců počínaje Josefem Abrhámem přes Viktora Preisse či Janu Štěpánkovou a konče Otou Sklenčkou. Vše podle mě zabíjí nesympatická hlavní postava, kterou nepříjemným ječákem nadabovala Veronika Žilková. Hlavní dějová linka filmu ze školského prostředí o střetu idealistické mladé učitelky s šedou realitou, by ještě ušla, ale ty věčné hádky (na střeše domu) mezi onou učitelkou a jejím manželem (Jiřím Abrhám) jsou vážně dost divné. Tak trochu o ničem, jako asi celý tento film... Příjemná je hudební "kulisa" filmu v podobě Beethovenovi 9. symfonie.

Tento film z válečného období podle skutečných událostí je jedna velká nevyužitá příležitost. Dostat to na starost jiný režisér a obsadit to jinými herci, snad to mohlo dopadnou lépe...I když je otázkou, zda problém není už v literární předloze Josefa Urbana. Skutečný příběh českého horolezce Josefa Smítka a další postav filmu je totiž oproti tomu, co vypráví tento film, dost jiný. Zejména to platí u osudu postavy Vlasty Štáflové, která ve skutečnosti zahynula spolu se svým manželem při bombardování a ne až v Terezíně (z mého pohledu za dost divných okolností). Ten román jsem nečetl, každopádně scénář, který na základě této předlohy vznikl, je hodně děravý a plný nelogičností (setkání s filmaři, postava partyzána atd.). A herecky je to rovněž takové nevýrazné (i v případě filmového návratu Ondřeje Havelky). Ještě že se dá občas alespoň koukat na hezké záběry na krásné přírodní scenérie Českého ráje (případně Tater). I filmová hudba Radůzy (Radky Urbanové) není úplně špatná (dojde zde i na pro ni typickou tahací harmoniku). Asi i kvůli její krásné závěrečné písni dávám dvě hvězdičky, ale jinak je to spíše zklamání...

"Matyáši, takhle jste si to představoval?" ptá se Zuzana Alžběta Thurnová v dopise svému manželovi Jindřichu Matyáši Thurnovi, jednomu z vůdčích stavů českého protihabsburského odboje a iniciátorovi 2. pražské defenestrace, jejíž 400. výročí si letos (mezi mnoha jinými osmičkovými výročími) připomínáme. Přemýšlím, jak by si film o této významné události českých dějin asi představovali všichni ti, co zde tomuto filmu dali "odpad" či jedno hvězdičku... Neříkám, že je to nějaký úžasný umělecký film, ale takové hodnocení si podle mě fakt nezaslouží. Mám samozřejmě sám řadu výhrad, hlavně my přijde, že autoři v tomto případě přecenili formu a podcenili obsah. Po vizuální stránce je tak jistě na co se koukat (výprava byla špičková a kamera rovněž dělala maximum). Ale chtělo by to trošku více přímočarosti ve vyprávění. Přeci jen jde o silný historický příběh, který ale v tomto pojetí místy dosti nudí. Co mi taky vadilo byla volba herců. Karel Dobrý coby Thurn byla ještě vcelku dobrá volba. Ale zbytek? Sázka (až na výjimky) na naprosto neznámé tváře se podle mě moc nezdařila. Většina herců totiž svým rolím nedokázala vtisknout sebemenší charakter. A pokud ano (postava zimního krále Jindřicha Falckého), tak to byl charakter dosti povrchní a černobílí. Nevím samozřejmě do jaké míry je to i vina scénáře, i když Pavel Kosalík pro mě jinak bývá spíše zárukou kvality. Tady se ta kvalita úplně nedostavila, ale přesto bych ten film úplně nezavrhoval... A i vzhledem k tomu zvláštnímu hodnocení většiny zde přítomných dávám za sebe tři hvězdičky.