HonzaBez

Naprosto nechápu, jak může mít tento film tak relativně vysoké ohodnocení. Snad jediné vysvětlení, které pro to mám, je že mezi hodnotiteli je málo těch, co jako já v dětství milovali tzv. "mayovky" (knihy Karla Maye). Je fakt, že dnešní generaci dětí tohle už nic moc neříká. Aspoň to je moje zkušenost u mého syna. Ale pořád je zde hodně lidí, pro něž jsou postavy Vinnetoua a Old Shatterhanda nostalgickou vzpomínkou na jejich dětství. Pokud zde někdo argumentuje tím, že toto pojetí je bližší tomu, jak to na divokém západě skutečně bylo, má možná pravdu. Ale to nic nemění na tom, že to jde zcela proti duchu knih Karla Maye, který postavy Vinnetoua a Old Shatterhanda vymyslel. Není pravdou, že to romantické pojetí je až produktem série filmů z 60 let. Není pravdou, že Old Shatterhand v podání Lex Barkera je příliš uhlazený gentleman. Vše tohle v zásadě odpovídá knihám Karly Maye, které v minulosti v několika generacích hltaly miliony dětí. V tomto směru považuju tuhle minisérii za "svatokrádež" a celý koncept alternativního příběhu za pomýlený. Protože boří hezkou legendu a nenabízí nic pozitivního, co by mohlo tuhle legendu nahradit.

Karel May by plakal, kdyby to viděl... Dost mě štvalo hlavně pojetí Old Shatterhanda, které nemá s románem vůbec nic společného. Hloupý byl už samotný nápad jej oženit s Nšo-či. A vůbec nechápu to, že na jednu stranu v prvním díle identifikují tuhle postavu se samotným Karlem Mayem (což lze pochopit), a pak z něj ale udělají de facto indiána (a na konci náčelníka Apačů). Podle románů K. Maye Old Shatterhand vždy po nějaké době pobytu na divokém západě odjel na čas zpět do "staré vlasti" (Německa), po níž se mu velmi stýskalo. Pojetí Lex Barkera, coby kultivovaného bělocha, je v tomto směru tedy mnohem blíže originálu, než co zde předvedli autoři této minisérie. V dětský jsem hltal mayovky a Old Shatterhand byl postavou, na kterou jsme si s kamarády moc rádi hráli. Kdybych ale tuhle postavu znal jen z této minisérie, byla by mi byla totálně nesympatická. Pokud bylo snahou autorů této minisérie bourat dávné dětské idoly, pak se jim to asi podařilo. Otázkou ale je, zda takovýto účel dává smysl.

Tak kdybych byl hnidopich, tak bych si určitě k tomuto snímku nějaké ty výhrady našel. Jako třeba, že to v některých momentech trošku až okatě připomíná Kolju (včetně přítomnosti nesympatické sociální pracovnice) nebo, že má divně useknutý konec, po němž následuje k titulkům hudba, která se tam podle mě vůbec nehodí. Ale jinak převládají jednoznačně pozitivní dojmy. Myslím, že jestli jsme v Čechách až doposud měli coby tradiční "vánoční" film Pelíšky, které přitom o vánocích ani tak úplně nevypovídají, tak nyní už takový hezky vánoční film se vším všudy máme (včetně trošky toho sentimentu). Především jde ale o film úžasně lidský a plný laskavého a zcela nenásilného humoru. Co dost oceňuji (a co tento film podle mě odlišuje od klasický amerických sentimentálních filmů) je způsob, jakým je zpodobněna postava Emy, resp. kdo byl vybrán pro její ztvárnění. Není to žádná roztomile "sladká holčička z reklamy", spíše na první (ale opravdu jen na první) pohled takové "ošklivé káčátko". Na ten druhý pohled je přitom Ema poměrně sebevědomá, vtipná, komunikativní (dokáže si získat trošku podivínského "dědu") a taky hudebně nadaná holčina. Možná může někdo namítnout, že na to, že ji před nedávnem umřela maminka, je až moc v pohodě, ale ono ji tak trošku v dané situaci ani nic jiného nezbývá. A pak stačí jedna scéna, kdy Ema pláče ze strachu, že umře, a člověk musí uznat, že ani v tomto směru není scénář "děravý". Naopak bych velmi ocenil, že film pokud jde o city nikterak netlačí na pilu a nesnaží se být "dojákem" za každou cenu (snad proto asi i končí způsobem, jakým končí). Herecky samozřejmě film stojí na Vetchém s Geislerovou, kteří jsou oba v některých scénách vysloveně roztomilí (viz scéna, kdy se oba tak dlouho odhodlávají zajít za tím druhým na pokoj, až oba usnou). Ale především je to o tom, že mají co hrát (vzhledem k dobře vystavěnému příběhu ve scénáři).

S ohledem na celkové hodnocení jsem se trošku toho filmu bál, ale když kvůli ničemu jinému, tak aspoň kvůli Šafránkové s Abrahámem jsem jej chtěl vidět. A nakonec jsem byl docela mile překvapený. Tedy ta hlavní dějová linka kolem návštěvy emigranta Joseho a jeho rodinky v Praze trošku pokulhává. Diskutabilní je třeba uvěřitelnost legendy o záměně pražského Jezulátka. Naopak bych ocenil určitou autenticitu filmu postavenou především na tom, že jednotlivé postavy spolu komunikují ve filmu vždy tím jazykem, který nejlépe odpovídá dané situaci. (tj. dočkáme se třeba komunikace J. Abrháma ve španělštině či roztomilým pokusům jeho dcery o češtinu). Díky tomu přitom vznikají někdy i vtipné momenty, resp. roztomilé trapasy (např. když se snaží Jose před svou ženou Doleres předstírat, že se nezná s Květou a začne ji vykat, i když Dolores zjevně neumí česky). Co mě každopádně zaujalo je vedlejší příběhová linka filmu spojena s rodinkou Igora Chmely. Ostatně je to právě hláška jeho malé dcery "A přijde letos Ježíšek," které vděčí film za název. Při těchto scénách má film docela příjemnou vánoční atmosféru, byť ji podbarvují koledy v nikoliv českém ale spíše mezinárodním hábitu. To lze ale asi vzhledem k mexické koprodukci pochopit. Ve svém žánru vánočního rodinného filmu tak jde celkově o stravitelný počin. I když vytěžit se z toho dalo určitě mnohem více.

Film začíná tak nějak divně (viz scéna při níž jsou Kubiš s Gabčíkem nuceni postřelit možná skutečného možná jen domnělého kolaboranta - to není z filmu úplně zřejmé). V tu chvíli jsem byl z filmu dost rozpačitý, protože tohle určitě nemá s realitou nic moc společného. Další část filmu věnovaná popisu příprav atentátu je už určitě lepší, i když musím říct, že v románu Dva proti řiši mi toto přišlo popsáno trošku zajímavěji. Přijde mi to takové až moc uspěchané. Hlavně je trošku zvláštní, jak málo v této části filmu vystupují Němci (se samotným Heindrichem se člověk setká až během atentátu). Před samotným atentátem přijde z mého pohledu jeden z nejsilnějších momentů celého filmu a to v podobě jakési "slabé" chvilky Jana Kubiše, který se musí vypořádat se svými pochybnostmi a strachy. Je sice otázkou, zda je zde Jan Kubiš vykreslen skutečně takový, jaký byl ve skutečnosti. Na druhou stranu toto polidštění, kterého jsme zde svědky, je hodně důležité kvůli tomu, co se odehraje v té poslední čtvrtině filmu. Postavy Kubiše i dalších parašutistů díky tomu nevyznívají jako nějací supermani či tvrďáci bez nervů. K té závěrečné části filmu musím říct, že ač je onomu nerovnému boji parašutistů s německými vojáky v kostele věnován poměrně velký časový prostor, ani minuta mi zde nepříjde navíc. Pro celkové vyznění filmu mi to přijde strašně důležité. Celkově musím říct, že jsem moc rád, že takovýto film vznikl (byť k tomu americkému podání lze mít jisté výhrady), protože událost, které se věnuje, nesmí být nikdy zapomenuta.

Tak nám páni scénaristi v porovnání s knihou zas jednou úplně změnili vyznění celého filmu. Nechápu proč a divím se Brownovi, že mu to nevadí. Původní finále v knize mělo ještě nějakou myšlenku, i když možná nebylo tak akční, jako ve filmu. Ta filmová verze je ale úplně vykostěná. Z profesora Langdona zde dělají nesmrtelného akční hrdinu (ten výbuch co se ve filmu odehraje by v žádném případě nemohl přežít), dost pozměnili charakter a hlavně osud doktorky Sienny Brooksovou. A ta lovestory mezi Langdonem a doktorkou Sinskeyovou to jako mělo být co? V knížce si ti dva vykají a ne že jsou bývají milenci. Prostě celé je to úplně jiná story...A o dost horší než Brownův román.

Přiznám se, že jsem se na tento film hodně těšil a to hlavně proto, že obecně mám rád filmy založené na skutečné historii. V tomto směru se tedy má zásadní výčitka vůči tomuto filmu ani tak neváže ke způsobu, jakým byl tento film natočen, ale především k tomu, jak hodně se v němž objevují nepravdivé skutečnosti. I když to není dokumentární film, nemyslím si, že bylo nutné zde například zařadit scénu, kdy je Baarová omilostněna těsně před popravou, když ve skutečnosti vlastně fyzicky vůbec nestála před soudem (byla pouze vyšetřovaná ve vazbě), natož, aby byla odsouzena k trestu smrti. Těch historických omylů je ale ve filmu hned celá řada (viz http://magazin.aktualne.cz/kultura/film/lida-baarova-chyby-ve-filmu/r~58d23370c34f11e5a457002590604f2e/v~sl:7a88931e46b9ce9dadd943f0f7500d3e/). Docela zásadní mi přijde to, že film vyznívá jako by jediným prohřeškem, kvůli němuž měla Baarová po válce problémy byl její vztah s Goebbelsem, což ovšem vůbec neodpovídá realitě. Ve skutečnosti byla vyšetřována za něco úplně jiného (udání někdejšího majitele divadelní agentury Universum Bohumila Perlíka + zde byly další zcela objektivní skutečnosti - vztahy s některými nacisty i v období protektorátu - tuto skutečnost film zcela zamlčuje). Ze strany autora scénáře jde o totální zploštění životního příběhu Baarové. Pokud jde o další mé výhrady k filmu, určitě souhlasím s tím, že se totálně nepovedl dabing (Preiss v roli Goebbelse je hodně nepřesvědčivý) a že hudba v podání Ondřeje Soukupu je zbytečně efektní a návodná. Co se mi naopak líbilo byly prostřihy na starou Baarovou v podání Zdenky Procházkové. Její výkon považuji za jedno z největších pozitiv snímku. Trošku se neztotožňuji s negativním hodnocením Pavla Kříže za roli Hitlera. Neříkám, že to je výkon na Českého lva, ale nepřijde mi zas tak mizerný a trapný, jak se to objevuje hodnocení většiny kritiků i čtenářů csfd. Celkově ale musím říct, že mě film zklamal a to jak jsem již v úvodu napsal především v přístupu scénáristy a režiséra k samotné látce, tj. k osudu Lídy Baarové. Podle mě by měli filmaři při zpracovávání historické látky obecně v maximální míře dbát na věrnost historických faktů, protože jejich zkreslování vytváří prostor pro úplně jiné vnímání a hodnocení dané historie či historické osobnosti. Většinový divák totiž vstřebává historii především právě formou sledování podobných typů filmů, jako je tento, a v tomto směru může být vytváření filmové fikce hodně nebezpečné.

Výsledky letošního českého lva považuji za klasický příklad inteletuálního snobismu. Každý kdo mě zná ví, že mám k romské tématice hodně blízko, je to určitě silné téma, ale přesto považuju za vrcholně nefér, že Cesta ven dostala tolik lvů. Neřeknu, kdyby nebylo zbytí, ale opomenout nejen Fair play, ale i Pojedeme k moři, to je prostě vrchol. Je mi z toho poměrně smutno.

V průběhu sledování filmu jsem trošku váhal, zda dát filmu 4 nebo 5 hvězdiček. Téma dopingu je určitě obecně velmi zajímavé, ale v jistých pasážích mi přišlo, že v jeho zpracování film maličko kulhá (chyběl mě více pohled do zákulisí, při němž bychom se mohli trošku více dozvědět o motivech lidí, kteří ten projekt dopingu realizovali). Co mě nakonec přesvědčilo o 5 hvězdičkách byl závěr filmu, který jde z mého pohledu dost nad rámec pouhého spotovního dramatu/příběhu o dopingu. Dilema, před které byla hlavní hrdinka postavena, bylo fakt dobře vypointované. Přiznám se, že i přes to, co jsem v tu chvíli z filmu o hrdinčinně charakteru již věděl, jsem byl docela napjatej, jak se v tu chvíli rozhodne. Jet na olympiádu s výhledem možné emigrace (kde by se mohla znovu setkat se svým přítelem, který se zrovna rozhodl k emigraci) ovšem za cenu určité formy spolupráce s StB, nebo o všechno tohle přijít, ale zachovat si čistý štít. Tohle fakt byl pro mě silnej moment. Zvláště v kontextu toho, jak to nakonec s účastí resp. neúčastí československé reprezentace na olympiádě v roce 1984 dopadlo......

Samozřejmě, že by se tomuto filmu dalo i něco vyčíst. Osobně bych možná nevolil cestu převedení všech písniček z původních minioperek. Hlavně bych asi vypustil některé úvodní nebo závěrečné písně rámující jednotlivé minioperky, jejichž zařazení do filmu trošku brání tomu vnímat film jako ucelený příběh. Ale určitě bych hned kvůli tomu nehovořil o tom,že jde o "zpatlaninu tří pohádek", jak tu píší někteří kritici. Taky bych asi posílil vlastní dějovou linku příběhu o tří bratřích, i když si nemyslím, že by v tomto směru byl film tak hroznej, jak to zmiňují někteří zdejší hodnotitelé. Hlavně je zde pár poměrně slušně vtipnejch momentů (včetně toho na úplném závěru filmu), které hezky demonstrují jednotlivé špatné vlastnosti (či zlozvyky) dotyčných bratrů (a jejich otce). Kromě humorných či komických momentů nechybí filmu ani dramatické (strašidelné) momenty (např. bratr Jan v boji s trním růží nebo první setkání Karkulky s vlkem). Celkově je tahle filmová pohádka určitě typickým "svěrákovským pohlazením po duši". I přesto, co jsem napsal v úvodu, oceňuju už samotný nápad a odvahu postavit film do tak značné míry na písních z minioperek na motivy známých pohádkových příběhů (i když minimálně v pohádce o Červené Karkulce se vyústění příběhu dosti zásadně liší od toho tradičního). Důležitá je v tomto směru hlavně režisérská práce Jana Svěráka, díky níž nelze u tohoto díla v žádném případě hovořit o pouhém převedení původních minioperek na filmové plátno. Skvělá je určitě práce s kamerou (se spoustou zajímavých detailů) a samozřejmě nad míru profesionální triky. Všem kritikům bych doporučil si na internetu stáhnout ty původní minioperky a porovnat je s výsledným filmem. Ač se mi ty minioperky (v nichž hrajou hlavně děti) docela líbí, jejich filmová podoba je úplně "jiná káva" (umělecky na mnohem vyšší úrovni). Celkově oceňuju, že padla volba na herce, kteří nejen dokážou slušně hrát, ale i zpívat. Co se určitě povedlo, byla volba tří hlavních představitelů. Nejméně výrazný z nich byl z mého pohledu Zdeněk Piškula, ale třeba mé malé dceři se naopak nejvíc líbil právě on..... Z dalších rolí je určitě třeba vypíchnout roli Bábi z mokřin v podání skvělého Jiřího Lábuse. Ale líbila se mi určitě i Ivana Chýlková (coby macecha z pohádky O dvanácti měsíčcích) nebo David Matásek (coby král v pohádce o Šípkové Růžence). Závěrem se ještě neubráním reakci na některé zdejší komentáře, které tu v souvislosti s částí pohádky s příběhem o Červené karkulce píší o tom, že pohádka vyznívá skoro jako propagace pedofilie. Především upozorňuju, že to netradiční vyustění celého příběhu, kdy Karkulka mj. zpívá "myslivečku zelený, ty budeš můj milený", je už součástí samotné původní minioperky, takže při zvolené koncepci filmu, zde tato pasáž těžko mohla chybět. Vtipnej komentář vypravěče, že Karkulka s myslivcem tímto "uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí" však podle mě tuto scénu dostatečně odlehčuje, takže fakt nevím, co mají ty komentáře znamenat.....