kenkaku

Seriálu jsem se chvíli vyhýbal (jsem už příliš starý na wire-fu rubačky). Co mě zlomilo bylo doporučení + fakt, že sérii natočil Cinemax. A provedení tomu odpovídá. Navíc fakt, že děj není postaven jen na tom jak se někdo rube a když už na to dojde stojí to za to staví sérii do úplně jiného světla.

Tak opět jednou proti proudu.... byť téma zajímavé a provokativně zpracovaně, nicméně v nudném a rozvleklém provedení (o debilitě scénáře nemluvě). Ke konci se totiž seriál mění v nechtnou komedii (díky sérii bizardních náhod které posouvají děj). Možná se mi to ještě rozloží v hlavě a dám podprůměr.

Sice mapu tokijského metra jsem prokoukl už před šesti epizodami (a vytáčelo mě, že se s tím celý seriál nepracuje) a dává i odpověď proč ta pipka chtěla děsně snímat otisky, i když nemá databází se kterou je porovnat. Prostě scénář pracuje s dějem jako celek. Dostaneme i odpověď, proč tak všichni vlhkou ze srdcové desítky, když balíček má ještě JQKA (4x). Co považuji za lobotomii nejhrubšího zrna je náhlé zmizení všech zbraní, jakmile nastoupí na scénu retard s UZInou.

Doplácali jsme se k další hře, které dominují zcela irelevantní (a pro mě nezajímavé) flashbacky. I když se v epizodě dost děje, nemá ani zdaleka náboj prvních tří epizod. Bohužel také obsahuje větší než malé množství evidenčních debilit.

Tentokrát žádný level... žádná hra... jen trapčení okolo zcela evidentní věci (pofidérnosti mantry “bosse”). Pozérství některých postaven až otravné a konec epizody jen potvrzuje jak moc je existence celé pláže (v konceptu seriálu) na vodě. Opět se tím mimochodem popírá celý princip (to jako jinde v Tokiu se nehraje, a proto každý ví, že zatím nebyla hra o srdcovou desítku...?).

#6 změnilo smělý seriál v naprosto dementní bizár. Sice je reprezentován hrou (kterou znám už asi 20 let, takže mi přišla roztomilá a jen proto nedám podprůměr) a “odkrývá karty” příběhu, nicméně odkrývá je tak, jak se mi to ale vůbec nelíbí a celý seriál pouze degraduje.

Level #4 zatím to nejslabší nicméně ne otravné. Tedy pokud nepočítám situace “běží odpočet, ale všichni mají čas na drama”. Myšlenka hry dobrá, ale brutálně nezvládnutá (definice “cíle” bylo ve finále tedy co? Konkrétní místo? GPS souřadnice?). Hodně na vodě...

Level #3... fakt, že jako na potvoru to byla hra jen pro 4, totálně degenerovala fakt existence vícero hráčů a tím logicky i existenci vícero her (možnost si vybrat). Level je zábavnější než minule právě proto, že člověk hledá tu “ojebávku”. Vždy (zatím) byl někde háček. Osobně mě flashbacky otravovaly. Odváděli pozornost od hledání “háčků”. Já jeden tušil asi v polovině. No netrefil jsem se a možná to zachránilo epizodu od podprůměru.

V ději je příliš mnoho vaty a postavy (protože Japonsko) se občas chovají “zabržděně” (jako kdyby měli čas na všechno vrchovatě) a občas extrémně “přemachrovaně” (prostě vím víc než ostatní, jsem víc než ostatní). Ohledně konceptu, přišlo pár odpovědí, ale hned vzešlo několik dalších otázek. Jako level #2 dobrý, jako koncept stále čekám na pointu.

Rozhodl jsem se akceptovat hru “kde se vzala, tu se vzala” a prostě pojedu epizodu za epizodou (jako level hry jeden za druhým). Nebudu řešit smysl ani logiku konceptu po první epizodě. Tedy. Level #1 více než dobré. Záběry prázdného multi-milionového města byly neskutečné.