gudaulin

Otevřeně se přiznám, že filmové Jméno růže čtyřhvězdičkovým hodnocením poškozuji, protože tenhle kousek si zaslouží hvězdiček pět. Jenže románovou předlohu jsem četl a zanechala ve mně nesmazatelný dojem - patří k mým pěti nejlepším literárním zážitkům a o filmové adaptaci mám vlastní představu, byť si uvědomuji, že nikdy nebude naplněna. Eco napsal mnohavrstevný román, kde detektivní linie vyšetřování série vražd je fakticky vedlejší. Jméno růže je ve skutečnosti popisem středověkého myšlení, hodnotového žebříčku a rozvrstvení společnosti. Je to taková učebnice dějepisu v lákavém obalu. Natočit Jméno růže tak, jak to Eco napsal, by znamenalo filmové studio přivést k bankrotu, protože by to bylo nesmírně nákladné a široké divácké obci málo přístupné dílo. Nehledě na to, že by muselo svou délkou konkurovat takovému seriálovému Útěku z vězení. Annaud je režisér, který má vytříbené výtvarné cítění a na plátně je to zkrátka znát. Jeho středověk není kašírovaný, ale hodně naturalisticky podaný - plný bláta, špíny a syrovosti. Dokázal film zaplnit plnokrevnými divácky vděčnými postavami, které ztvárnili špičkoví herci. Sean Connery i Christian Slater jsou herecky dobří a typově přesní. Ve filmu nejde ani tak o děj a výslednou pointu jako spíš právě o zachycení středověké atmosféry - a to se prostě povedlo. Celkový dojem: 85 %.

Na televizní poměry sympatický filmeček s rafinovanou skladbou záběrů a slušným scénářem, který nezůstává literární předloze nic dlužen. Rozhodně to není nic výjimečného, ale vzhledem k přiměřené stopáži a zajímavé pointě víc než snesitelná záležitost. Celkový dojem: 60 %.

Stejnojmenná Kingova novela nepatří k tomu nejlepšímu z toho, co mistr hororu kdy zplodil, nicméně hlavním problémem tohoto filmu je chudičká výprava a zejména odbyté, příliš lacině vypadající triky, které jsou ostudou i pro televizní snímek. Z hereckého obsazení stojí za zmínku David Morse v roli pilota, jinak je to velmi průměrná záležitost. Celkový dojem: 45 %.

Dlouho jsem v tomto případě váhal s hodnocením, protože série si podle mého stojí mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a je možné na ni pohlížet z různých hledisek. Na jedné straně je Bouři století možné vyčíst typický neduh televizních kingovek, tedy přetaženou stopáž, kdy každý jeden díl by bylo možné osekat o patnáct minut, aniž by utrpěla logika příběhu. Na druhé straně, srovnám-li tento film s podobnými televizními projekty, jako byl například Dům růží (mimochodem natočený tímž režisérem), Časožrouti nebo ubohoučké To, pak s přehledem vede Bouře století, a to dokonce s výraznějším odstupem. Nevím, zda je to kvalitou předlohy, hereckým obsazením nebo tím, že Baxleyho v době natáčení políbila Múza, ale série si po celou dobu udržuje kingovskou atmosféru tajemna, vzrůstajícího napětí a plíživého strachu. Izolovaný ostrov, odkud není úniku, tajemný cizinec, který dokonale zná minulost ostrovanů, manipulátor znalý psychologie a zjevně disponující zvláštní mocí, který přichází s šokujícími požadavky, to vše vytváří pocit stísněnosti, který diváka neopouští ani poté, co odejde od televize. Většina televizních kingovek nedokáže vyvolat strach - Bouři století se to přinejmenším při některých scénách daří. Z hereckého ansámblu je nutné vyzdvihnout výkon Colma Feoreho, který dokázal tajemného cizince zahrát s přehledem a s velkou dávkou záporného charisma. Celkový dojem s ohledem na televizní charakter dílka: 65 %.

Už úvodní rvačka s drogovým dealerem, za kterou by se mimochodem nemusel stydět žádný špičkový akční film, naznačí, že film má svižné tempo, dobrou kameru i nasvícení a profesionální režii. Co je to všechno platné, když scénář je blboučký, jako kdyby šlo o společnou práci chovanců ústavu pro slabomyslné v nejhorší možné kondici, navíc povzbuzených alkoholem. Vážně se to brát nedá, na druhou stranu, pokud si odmyslím absentující logiku děje, tak při jednotlivých scénách jsem se díky výše uvedené technické dokonalosti slušně bavil. O čem to je, přesně vypovědět neumím, neb jsem Bessona opravdu nepochopil (aspoň doufám), ale na pozdní večer při unavené mysli docela slušná relaxace, která vás nenutí přemýšlet. Navíc se člověk může v některých momentech i nasmát - to když se z německého vysoce postaveného úředníka vyklube šéf neonacistické organizace nebo když naši hrdinové bojují se zakukleným černým mnichem v samoobsluze. Celkový dojem: 35 %.

Viděl jsem pouhé tři epizody, protože seriál mě nepřesvědčil natolik, abych se stal jeho fanouškem. Dojem je někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami, kdy jediným důvodem pro vyšší hodnocení by byl charismatický a dosud nepříliš využívaný David Morse. Scénáristicky je to ale bohužel tak nevýrazné, že v záplavě podobných kriminálně laděných seriálů nemá Taxík čím jiným zaujmout. Celkový dojem 45 %.

Ve druhé polovině 80. let velký hit, prakticky s odstupem času těžko pochopitelný kult, protože scénáristicky i podle odvedených hereckých výkonů jde o průměrné dílko. Ještě dnes mám pocit, že v hodnocení snímku hraje nemalou roli nostalgie. Jenže červená knihovna se tehdy ještě u nás nenatáčela, Patrick Swayze byl takový mužný hezoun a mladičká Jennifer křehká a naivní, takže film našel místo na trhu a zabodoval. Pravdou ale je, že písničku, která film doprovázela, si ještě dnes rád poslechnu. Romantický příběh, kde velkou roli hraje hudba a především tanec. Celkový dojem 50 %.

Příznačné pro tento sitkom je, že ač byl u nás nasazen ve výhodném vysílacím čase, dosud ho, s odstupem času, hodnotilo na CSFD pouhých 21 diváků. Ani na americkém trhu to nebyla žádná sláva. Hlavním tahounem měla být Jennifer Grey, pro kterou se seriál měl stát comebackem na výsluní divácké přízně poté, co nedokázala zužitkovat svou popularitu z hitu Hříšný tanec a zvolna upadala v zapomnění. Jenže Jennifer je příliš průměrná herečka na to, aby sama utáhla celý sitkom a konkurence na trhu je obrovská. Televizi tehdy kralovali tematicky podobní Přátelé a vedle nich se tahle partička jednoduše neprosadila. Celkový dojem 50 %.

Pokud by byli Peter Hyams a zejména Arnold Schwarzenneger nadáni určitou soudností, Konec světa by buď vůbec nevznikl, nebo by byl v hlavní roli přeobsazen. Arnold si chtěl zkrátka vyzkoušet opět něco jiného a o natočení tohoto snímku enormě stál - viděl v něm velkou příležitost. Režisér mu nedokázal vysvětlit, že žánr akčního filmu se už z principu neslučuje se satanistickou tématikou. Ďábla nezabiješ ani mu nemůžeš dát nakládačku. Satanistický film stojí a padá s atmosférou, která se opírá vedle okultních rekvizit o kvalitní herecké výkony, kdy z tváří herců musí čišet napětí, obavy a další emoce. Jak je to s Arnoldovým herectvím, každý ví, takže film už z principu nemohl dopadnout dobře. Jediným světlým bodem je obsazení sympatické, tehdy ještě neznámé Robin Tuney. Celkový dojem 25 %.

Čtyři pokoje jsou autorským filmem. V českých podmínkách to obvykle znamená, že si režisér natočí nějaký film pro autora, jeho příbuzné a nejbližší přátele. V Americe na naštěstí funguje trochu jinak, a tak se tentokrát sešli čtyři režiséři, aby každý natočil příběh situovaný do jednoho pokoje téhož hotelu. Je to černá komedie, kde se objeví nějaká ta mrtvola, uřízlý prst, manželská krize se řeší za pomoci bondáže a bouchačky a sázka pomocí sekáčku na maso. Nejslabší příběh má na svědomí Allison Andersová, a to proto, že její čarodějnický dýchánek má zkrátka slabou pointu. Naštěstí to vyvažuje Tarantino, který si tentokrát udělal legraci sám ze sebe, a já jen doufám, že ho ta prohraná sázka příliš nebolela. Slušné herecké obsazení, několik pěkných scén. Celkový dojem: 60 %.