gudaulin

Nemůžu si pomoct, ale Barbru Steisand nemusím ani jako herečku, ani jako zpěvačku a nepřetahuje mě ani jako žena, byť v době natočení Funny Girl se jí jistý druh půvabu upřít nedal. To její přepjaté herectví a temperament, na kterém Funny Girl staví, mi zkrátka nesedí. Přesto jí nemůžu upřít talent a pod 3* nepůjdu. Celkový dojem: 55 %.

Film s naprvní pohled zvláštním námětem a slušným zpracováním, kde poněkud za vlasy přitaženou historku o tom, jak se středostavovský manželský pár pod rizikem exekuce svého domu dostal na scestí a rozhodl se řešit finanční situaci bankovními loupežemi, jsem se rozhodl velkoryse akceptovat a neměl jsem s ním větší problém. Není to sice asi typický severský film už proto, že jednu z hlavních rolí v něm hraje kluk z Kolumbie a není to asi ani typický rodinný konflikt, ale bavil jsem se slušně a díky herectví přítomných i schopné režii jsem snímek zkonzumoval bez potíží. Celkový dojem: 60 %.

Pierre Richard je mnohem lepší herec než režisér a scénárista, ale tam, kde se drží toho, co jej jako herce proslavilo, tedy postavy sympatického nešiky, který čelí nepřízni osudu a naschválům okolí, film opravdu drží pohromadě a funguje na jedničku, jenže v druhé polovině se nějak scénář rozbředne a snímek ztrácí nejen na tempu, ale i na účinnosti. Od skutečně skvělého začátku jde kvalita filmu vlastně neustále dolů a závěrečné desetiminutovce bych dal snad jen jednu hvězdičku. Tři hvězdičky a 55 % celkového dojmu jsou nakonec rozumným kompromisem.

Jako film o nebezpečí neofašismu a rasového násilí promítaný řekněme na školách v rámci osvěty by působil Kult hákového kříže prakticky bezchybně, ovšem jako drama s uměleckými ambicemi a navíc s tak vysokým hodnocením fanoušků pro mě tenhle film přesvědčivý není. Potíž přitom není v hercích, protože Norton ale i Furlong patří k tomu nejlepšímu, s čím americká kinematografie v dané věkové kategorii může počítat, problém je zkrátka v nedůvěryhodném scénáři, který až moc kormidluje příběh směrem k rodinnému melodramatu, kde k obrácení na správnou cestu stačí školní úkol nebo vykonstruovaná vězeňská historka, která opravdu nevyznívá autenticky. Není to ani film mapující mimochodem velmi zajímavou scénu americké krajní pravice hodně ovlivněné křesťanským fundamentalismem a není to ani film o hnutí skinheads. Snímek stojí na hereckém talentu Edwarda Nortona, který prošel neuvěřitelnou fyzickou proměnou a z křehce vypadajícího intelektuála se najednou stal nekompromisní chlápek s vypracovanou muskulaturou a nenávistným šklebem ve tváři, který v jedné ze dvou skutečně vyhrocených scén dokáže vykonat exekuci nad černošským gangem. Celkový dojem: 65 %.

Že se organizovaný zločin hodně podílel na budování americké společnosti, a to nejen v době prohibice, je obecně známo a o sepětí amerických politických elit na komunální úrovni s podsvětím by se daly natočit sáhodlouhé seriály, které by přitáhly pozornost davů a přitom by se vůbec nemusely odklánět od skutečnosti. Scorsese mohl pochopitelně natočit velkolepý příběh, aniž by musel používat tak nadsazených prvků jako v případě Gangů New Yorku. Už úvodní scéna bitvy mezi dvěma klany vypadá jak z nějaké temné středověké fantasy plné postav, které jakoby před minutou opustily sadomasochistický dýchánek. Je to celé strašně natočené na efekt, s brutálním násilím a nadsázkou, která by se hodila spíš do komiksu. Co funguje dokonale, je scéna, ze které opravdu dýchá sice romantizující, ale přece jen historie nejslavnějšího amerického velkoměsta. Solidní je také herecké obsazení v čele s Leonardem DiCapriem a Danielem Day-Lewisem. Od režiséra formátu Martina Scorseseho bych ale čekal něco víc než kostýmní historku s béčkovým námětem stavícím na v téhle podobě nikdy neexistujících rituálech podsvětí a jejich glorifikaci. Skutečnost byla nepoměrně přízemnější. Celkový dojem: 60 %.

Samotný příběh o potrestání lakoty a nespravedlnosti je nosný, jenže jednoduchá anekdota, která by stačila na 20minutovou televizní miniaturu, je tady natažená do stopáže celovečerního filmu, a to pochopitelně spolu se zastaralou hudbou a prvorepublikovým tempem dělá svoje, takže přes slušné herecké obsazení a vtipnou pointu nemůžu dát víc. Celkový dojem: 45 %.

Bondarčukovu klasiku ze 60. let jsem sice kdysi viděl, ale je to už tak dlouhá řádka let, že si kromě vrcholných - vesměs válečných - scén ony filmy nevybavím a nedokážu tedy udělat srovnání obou verzí. Myslím si ale, že na televizní poměry je to důstojný projekt, který své slavné literární předloze hanbu neudělá, a herci do svých rolí také pasují. Zvlášť Clémence Poésy v roli temperamentní mladičké šlechtičny je opravdu sympatická. Co mi ale nesedí, je sám Tolstoj, který už když jsem onen román kdysi četl, mi přijde poněkud národovecký a jeho řešení osudů postav někdy - a vlastně docela často - odpovídá jeho náboženskému a konzervativně politickému cítění. Je to takový Solženicyn 19. století. Celkový dojem: 60 %.

Jane Fondová byla kdysi uznávanou ženskou filmovou hvězdou první velikosti, jenže filmový business je k herečkám krutý a drtivá většina z nich končí svoji kariéru předčasně. Po delší přestávce se pokusila vrátit k hereckému řemeslu a musela vzít zavděk postavou hysterické protivné tchýně, kterou by v dobách své slávy pokládala za urážku. Při některých jejích scénách jsem ji musel opravdu litovat. Opět jde o nenáročnou a předvídatelnou podívanou bez chytrého humoru a o ten druh filmu, který po pár hodinách zapomenete. Celkový dojem: 35 %.

Nenáročná oddechovka, která staví na hereckých typech a tvářích Toma Cruise a Cameron Diaz. Cruise si podobných nezranitelných a nezničitelných agentů zahrál slušnou řádku a tady vlastně může využívat herecké rutiny a očekávání diváků. Stejně tak Cameron Diaz si podobných naivek zahrála ve své kariéře bezpočet. S tímhle druhem filmů mám problém v tom, že jsou zoufale předvídatelné a mají strašně šablonovitý a jednoduchý scénář. Ve scéně v letadle Cruise vyřídí deset protivníků, aniž by se zadýchal, ale divák moc dobře ví, že kdyby bylo letadlo plně obsazené a stálo proti němu 150 nepřátelských agentů, výsledek by byl nevyhnutelně stejný. Pár slušných hlášek a dvě tři zajímavé scény, kdy se na moment příběh odkloní od šablony, jako je scéna, kde náš hrdina vpálí kulku do nohy svého soka, 3* nezachrání. Zatím spolu, zatím živi, je přesně ten film, kde zlomek sekundy poté, co se objeví nová postava, dokážete identifikovat, že půjde o hlavního padoucha, i když tohle "překvapení" si scénárista nechává až na závěr. Celkový dojem: 40 %.

Na hodnocení Českého nebe bezpochyby má a bude mít vliv fakt, že jde o svým způsobem tečku za dramatickou tvorbou dvojice Svěrák-Smoljak a zároveň o rozloučení se zesnulým Ladislavem Smoljakem. Určitě jde o velmi slušnou hru téhle autorské dvojice a dají se tam najít všechny prvky jejich typické nadsázky a humoru. Na druhou stranu si nemyslím, že by šlo o jejich nejlepší dílo, a taky se tam projevuje snaha Ladislava Smoljaka o jakousi didaktičnost, tedy snahu seznámit diváka s významnými postavami a postoji českých dějin. Jak řekl sám Svěrák, musel na svého kolegu hodně tlačit, aby zachoval přiměřenou dávku humoru, protože o ten už Smoljakovi v první řadě nešlo. V posledních letech svého života Smoljak směřoval k zájmu o politiku a věci veřejné, a to se na stavbě jeho poslední divadelní hry také projevilo. Celkový dojem: 85 %.