gudaulin

Inspirace Nelítostným soubojem je zcela evidentní, ale neřekl bych, že jde o slepé kopírování a snahu parazitovat na slavném předchůdci, spíš je Ben Affleck fanouškem Manna a jeho slavného filmu, takže chtěl svým Městem vzdát hold svému vzoru. Narozdíl od Nelítostného souboje, který byl postaven na konfrontaci dvou tvrdých mužů, mistrů ve svém oboru, se Affleck zaměřuje víc na romantický vztah mezi zločincem a jeho ženskou obětí, který postupně přerůstá v lásku. Vůbec se dá říct, že Město někdy až nemístně romantizuje podsvětí a vztahy mezi zločinci založené na přátelství a solidaritě. Realita bude nesrovnatelně přízemnější, přesto po stránce příběhu, akce a hereckých výkonů jsem spokojený a se 4* nemám ani ten nejmenší problém. Není to film, který by znamenal revoluci ve svém žánru, ale čiší z něj opravdová profesionalita a pro žánrového fanouška je to sázka na jistotu. Celkový dojem: 80 %.

Natočit film, který zachycuje válku vedenou dálkově řízenými střelami a letectvem z pohledu vojáka, který ji prožije v uzavřené komunitě uprostřed nehostinné pouště bez přítomnosti žen, je hodně odvážné a hlavně svízelné. Chybí tady akce, riziko ohrožení, emoce vybičované strachem, zoufalstvím, nenávistí nebo bolestí. Sam Mendes to ale risknul a natočil snímek, který celkem věrně zachycuje nekonečné čekání na rozkaz a nasazení tak, aby divák naladěný na správnou vlnu nebyl zklamaný a měl slušný filmový zážitek. Mendes patří k nejtalentovanějším současným režisérům, nicméně je nutné zdůraznit, že k jeho tvorbě se váže i určitá opatrnost, hraje na jistotu a pracuje přes nespornou kreativitu především se zažitými konvencemi. Není to zkrátka nový Přelet nad kukaččím hnízdem, který jasně kritizoval systém a nabourával ho novými myšlenkami a odlišným pohledem. Když Forman svého času natáčel Vlasy, čelil neochotě americké armády a kritice pro nedostatek vlastenectví a protiamerické postoje. Mariňákovi by klidně mohl Pentagon nějaký ten milion ze svého rozpočtu přihodit, protože podle mě obsahuje podobně jemně dávkovanou skrytou propagandu "amerických hodnot", jaká se vyčítá Michalkovovi, když do svého remaku 12 přimíchal obdiv k osvícenému autoritářství. Z hlediska filmového řemesla se Mendesovi moc co vytknout, příznivce dynamické akce Mariňák pochopitelně zklame, ale pro mě je to solidních 75 % celkového dojmu.

Seriál někde mezi Sexem ve městě a sitcomem ze světa žen s lehkými výpůjčkami z Californation. Má příjemné obsazení, Courteney Cox je právem zařazovaná mezi nepřitažlivější a nejsympatičtější celebrity světa, a taky má vcelku funkční humor, takže se červené barvě v hodnocení seriálu nedivím, ale mně přišla tahle záležitost příliš umělá. Žena, která právě prodělala rozvod a dlouhá léta měla na krku manžela budižkničemu, by měla mít dle mých životních zkušeností jiné starosti než vymetání barů a lovení zajíčků, kteří jen lehce převyšují věk jejího syna procházejícího pubertou. V tomhle dílku jsou ženy dokonalé, bez vrásek a reálných starostí, s mohutným poprsím a vylepšené řadou plastických operací, prostě klasická továrna na sny. Vydržel jsem tři díly a přemohla mě nuda. Celkový dojem: 45 %.

Hvěždná brána: Návrat je velice hezkým příkladem, jak by fungovala CSFD a jiné filmové databáze, kdyby se naplnilo proklamované přání řady filmových fanoušků hodnotit jen oblíbené žánry a vytvářet fankluby, které by katapultovaly velmi průměrné, ale žánrově vyhraněné snímky do oblačných výšin. Hodnocení, které ještě zcela nedávno atakovalo 90 % pro tak beznadějně průměrný a naivní film, je svým způsobem neuvěřitelné. Už seriálu jsem dal 2*, ale nutno podotknout, že je řada epizod, které by se daly označit za mnohem povedenější než tenhle natažený celovečerák. Scifi fantasy, která je stravitelná a upotřebitelná pouze pro fandy původního seriálu. Celkový dojem: 25 %.

Upířina, která sice zachovává všechny vlastnosti připisované tomuto druhu a rituály, kterými se jejich existence řídí, a přitom je dramaticky odlišná od drtivé většiny snímků s podobným obsahem. Nejde v pravém smyslu o horor a už vůbec ne o ten druh akčního a digitálními triky naplněného hororu, který v posledních letech převažuje, spíš jde o jakýsi pokus o moderní pojetí přenesením romantických představ z gotického románu do špinavého panelového sídliště současnosti. Není to film budící děs, ale spíš zneklidnění. Co je nutné ocenit, je forma, kde si kamera pohrává s odlesky světel a zaznamenává špínu periferie, výborné herecké výkony a citlivá režii. Co mi ale nesedí, je scénář, který neumí vytvořit skutečně hodnověrnou verzi světa obývaného nadpřirozenými bytostmi. Holt se už nepíše polovina 19. století, kdy slovenské hory nebo dokonce Transylvánie byly vzdálené exotické končiny vhodné pro ty nejfantastičtější příběhy s nádechem tajemna. Některé filmy a seriály se s dnešním technickým a informačně nabitým světem dokážou vyrovnat líp a zasazují své hrdiny do funkčnějšího prostředí, jako je např. Pravá krev nebo Interview s upírem. Navíc je tu problém, řekněme, etického ražení. To mám vážně fandit mnohonásobné vražedkyni a něžnému citu a probouzající se sexualitě dvou dětí na prahu puberty? Vždyť je to totéž, jako bych se díval na film o sériovém vrahovi, do kterého se zamiluje a pomáhá mu jeho partner či partnerka. Celkový dojem: 65 %.

Noční rande je sice ve výsledku jen průměrná komedie s nenáročným humorem, ale přesto má některé přednosti, kvůli kterým převažují u mě kladné pocity. Solidní obsazení s profesionálními hereckými výkony, humor, který nikdy nesklouzává do suterénu a především jeho obsah osloví spíš diváky středního věku, jako jsem já. Na jednu stranu je to akční komedie a takových je opravdu spousta, ale ta druhá stránka, která si střílí z únavy manželství, uspěchanosti života, rituálů a stereotypů středostavovských manželů ve věku kolem čtyřicítky, je to, čemu dokonale rozumím a ten film je mi sympatický z téhož důvodu, jako jsou teenagerům sympatické teenagerské komedie, byť problematického obsahu. Celkový dojem: 55 %.

Nejde sice o špatný film, ale námět měl podle mě větší potenciál, který přístup scénáristy a režiséra z mého pohledu otupil. Toby Jones přehrává svého homosexuálního hrdinu do karikatury, s tímhle chováním by v oněch časech na konzervativním maloměstě narazil víc, než film naznačuje. Taky v několika komentářích zmiňovaný fakt, že vykonavatelům zločinu je věnován neskonale větší prostor než obětem a pozůstalým, je pravidivý a k zamyšlení. Naopak obsazení Daniela Craiga považuju za trefu do černého. Celkový dojem: 65 %.

Ani slušné herecké obsazení a pár fungujících vtípků nezakryje, že se tahle rádoby romantická komedie pohybuje jednak v oblasti tisíckrát viděného, ale především tam, kde už překročila pomyslné hranice kýče, takže rodinka pochopitelně musí být zazobaná, přátelé a příbuzní jsou chápaví a příběh řeší pseudoproblémy. Celkový dojem: 40 %.

Snad žádný americký film mi nepřipomněl proslulé české parodie 60. a 70. let jako Čtyři vraždy stačí, drahoušku nebo Konec agenta W4C jako tahle parodie na noirový žánr. Stylové postavy, nezúčastněný komentář hlavního hrdiny, který je vždycky nad věcí, proklatě zkažení padouši, sexy vamp, který dráždí hrdinu a hraje s ním vlastní hru. Divoká přestřelka na úvod sice nasadí poněkud zběsilé tempo, které by se hodilo spíš do zpracování komiksové klasiky, ale naštěstí se atmosféra poněkud zpomalí, takže se naladíme na vlnu ležérních osamocených tvrďáků, které známe z podání Marlowa a spol. Je sice pravda, že scénář trochu pokulhává v logice vyprávěného děje, ale to se vždycky nechá omluvit výše zmíněným parodickým záměrem. Ono po pravdě řečeno spousta méně povedených filmů svého žánru je na tom podobně. Cesta do pekel je stylová pocta filmovému braku a už jen kvůli Zápalkovi s jeho odporně poznamenaným obličejem a černočernou duší nemůžu jít pod 4*. Celkový dojem: 75 %.

Tenhle film přesně odráží společenskou atmosféru a diskuze o minulosti v období Gorbačovovy perestrojky v 2. polovině 80. let, tedy vlastně období reformního komunismu, které jsme my zažili o 20 let dřív. Snímek Zítra byla válka se snaží vyrovnat s érou nechvalně proslulých stalinských čistek a monstrprocesů 30. let, kdy vynucené doznání stačilo pro odsouzení obviněného a zkompromitování celé jeho rodiny. Umělecká forma je vytříbená a drtivá většina dnes vyráběných ruských filmů může jen vzdáleně přihlížet, ale po obsahové stránce je to zkrátka tendenční dítě své doby. Stalinisté a prospěcháři jsou podáni přehnaně do té míry, že to zavání karikaturou, je tam spoustu patosu a ideologie, která v reálném životě jednoduše neměla místo. Stačí si přečíst knihu Zdeňka Mlynáře Mráz přichází z Kremlu, kde líčí svoje vystřízlivění ze zkušeností se sovětskými mládežníky v době svých vysokoškolských studií v Moskvě. Zatímco on byl věřící, oni už dávno svou víru ztratili. Nemám problémy s tím, že film je poplatný nějaké ideologii, konec konců, film se snaží oprášit staré humanistické ideály, ale spoustě dialogů, gest a rozhodnutí postav jednoduše nevěřím. Tahle část filmu pokulhává za tou realizační. Celkový dojem: 65 %.