gudaulin

Kevin Smith se ve svých filmech často pohybuje na hranici vkusu a záměrně provokuje mainstream, nicméně kdo vydýchal jeho flákače v ranných komediích a nepohoršil se nad snímkem Jay a mlčenlivý Bob vrací úder, ten bez problémů skousne i Zacka a Miri, i když tady provokuje Smith už v názvu. Jeho humor mám rád a jsem k němu vstřícný, nicméně tady jsem narazil na mantinely, které mi potěšení z filmu trošku zkalily. Smith sice ví, kdy zabrzdit a ztlumit situaci, která hrozí zaběhnout do vyložené vulgarity, ale paradoxně mi vadí víc nefunkční chemie mezi hlavními protagonisty a především jejich prapodivný vztah. Jsem ochoten věřit spoustě věcí, ale romantickému milování před kamerou a spoustou čumilů opravdu věřit nehodlám. Zatímco Hledám Amy považuju za vynikající romanci, kde vztah obou partnerů při všech zvratech a bizarních situacích byl uvěřitelný, v tomhle případě jde o umělou a samoúčelnou konstrukci s místy sympatickým humorem a nadsázkou. Celkový dojem: 55 %.

Seriál s alternativním druhem humoru, zaměřený spíš na menšinu fajnšmekrů než na hlavní proud. Kdybych nevěděl o americké produkci, považoval bych ho za typický výrobek BBC. Hodně současných sitcomů přináší ztřeštěný ulítlý humor a la Ajťáci, kdežto tohle dílko je pravým opakem podobné produkce. Vždycky jsem se považoval za příznivce suchého humoru, ale tady je dovedený až do extrému. Hlášky pronášené naprosto nezúčastněným, vysloveně flegmatickým způsobem, stále stejně unuděné obličeje s minimem emocí a sled událostí odvíjený stále stejným tempem. Oživení přináší rapové písničky typu "Zotročujou malý prcky, aby šili levný kecky, jenže ani tak ty kecky nejsou zdaleka laciný všecky. Ať se zlevní každá kecka, když je šijou zotročený děcka." Musím ocenit vtipný překlad textů, které dokážou přenést ironický podtext do češtiny. Některé momenty a především hlášky jsou opravdu parádní, ale některé zanikají v tom apatickém přednesu. Celkový dojem: 65 %.

Americké filmy a především seriály se mě často pokouší přesvědčit, že život je strašně happy a problémy snad ani neexistují a pokud už se nějaký vyskytne, nekonečné množství lásky a přátelství kolem nás ho snadno vyřeší. Tenhle film naopak na své hrdiny snáší až moc problémů najednou, takže to nejsou zas tak obyčejní hrdinové, ale spíš grandiózní průseráři a smolaři. Sebevražda člena rodiny, manželská nevěra včetně nemanželského dítěte, experimentování s drogami, těžká choroba potíže se sexuální identitou, krize středního věku a tak by se dalo ještě chvíli pokračovat. Každý jeden z těch problémů by si zasloužil vlastní film a tady se to sype na hlavu účastníkům tak nějak hromadně. Některým jejich citovým stavům a událostem jsem ani plně neporozuměl. Kvůli téhle tématické roztříštěnosti a přeplácanosti nepůjdu nad 3*, i když jinak je snímek solidně zpracovaný a má výborné herecké výkony. Sigourney Weaver je v roli matky naprosto přesvědčivá, konec konců jde o jednu z nejlepších hereček své generace. Obyčejní hrdinové jsou komorní psychologické drama natočené bez zbytečného patosu, sentimentu a laciných gest. Celkový dojem: 65 %.

Mudrovat na tím, proč tenhle snímek vznikl, je zbytečné. Ve Spojených státech tvoří evropský film naprosto nepodstatný podíl na televizním trhu a do kin neproniká téměř vůbec. Evropské filmy se promítají v síti biografů náročného diváka a pokud někdo tvrdí, že se víc vyzná v evropské kinematografii, je to znak snobství nebo těžkého intelektualismu. Americký divák je hodně sebestředný a chce vidět svoje hvězdy no a americký producent chce vydělat, takže se naprosto běžně vyrábí americké verze kvalitních evropských snímků. Většinou jde o druhořadý plagiát a nejinak je tomu v tomto případě. Nic na tom nemění fakt, že oba filmy spojuje tentýž režisér. Na Třech uprchlících se jasně projevuje, jak důležité je obsazení hlavních postav, schází taky zkrátka Depardieu a Richard, díky kterým originál dobře fungoval. Ti, kteří neznají původní film, můžou dát s přehledem 3*, ale já se neubránil zklamání. Celkový dojem: 40 %.

Kriminálka, která se na to snaží jít trochu jinak, než cestou zavedených schémat, takže hlavním hrdinou není neprůstřelný a neomylný superpolda, ale spíš smolař, který v rozhodující chvíli selže a to ho poznamená i při další práci. Navíc jeho hlavní konkurent v řadách policie nakonec projeví větší intuici v situaci, kdy je hrdina příliš citově angažovaný. Bouchači přináší řadu zajímavých postav, které tak trochu balancují na hranici komedie, kterou ale nikdy nepřekročí. Výsledkem je slušný, lehce nadprůměrný thriller, který stojí za vidění. Celkový dojem: 65 %.

Neřekl bych, že jde o zásadní film dnešní doby, ale vzhledem k hodně rozdílnému hodnocení uživatelů je to jasná známka toho, že u určité části fanoušků vzniká poptávka po návratu filmového stylu 70. let, který obsahoval významný proud tvorby experimentující s obsahem, založený nikoliv na ději, ale na atmosféře, herectví, symbolech a náznacích. Američan připomíná artové thrillery francouzské nové vlny, vzpomněl jsem si při jeho sledování na Godardův snímek U konce s dechem, kde se taky vyskytovali hrdinové bez minulosti a u kterých divák jasně cítil, že nemají ani budoucnost. Příznivce dynamické akce a nabitého děje Američan určitě neuspokojí, ale ty, kteří si chtějí vychutnat hru s režisérem a špičkové herectví, mohou být spokojení. Osobně mě přece jen zklamal scénář, čekal jsem víc vybroušenějších a zásadnějších dialogů, např. mezi Jackem a jeho psychologickým protipólem místním knězem nebo mezi Jackem a jeho nástupkyní Mathildou. Taky milostná story mezi nájemným vrahem a místní prostitutkou je trošku laciná. Celkový dojem: 75 %.

Hud zcela určitě není western, k tomuhle žánru ho přibližuje pouze lokace a polarizovaný konflikt dvou silných osobností. Ve skutečnosti jde o psychologické drama konfliktu otce a syna a zároveň konfliktu dvou odlišných hodnotových žebříčků. Starý farmář je produktem konzervativní Ameriky, která lpí na půdě, má smysl pro rodinu, autoritu a náboženské hodnoty, zatímco syn Hud je dítětem své doby, bohatnoucí Ameriky 50. let, která vyznává konzum a zábavu. Nejhodnotnější na filmu je výkon Paula Newmana, kterého filmoví fanoušci znají především z kladných rolí, svého poživačného floutka zahrál s přehledem a přesvědčivě. V kontextu své doby a hollywoodské produkce určitě výrazně vyčnívající film, který mi ale přece jen přijde s odstupem let trošku šablonovitý. Je to přesně ten druh filmu, kde hlavní postavy a především starý farmář dokážou v ten správný moment najít ta pravá moudrá slova, která člověka reálně napadají až s odstupem delší doby. Ve vyhrocených situacích bych od takového muže čekal spíš pár šťavnatých nadávek nebo poctivou facku. Celkový dojem: 75 %.

Příjemná komedie založená na herectví a tělesných dispozicích Dannyho DeVita, který svého protřelého burzovního hráče zaměřeného na zpeněžnění likvidovaných firem hraje s chutí a zároveň tomuhle bezkrupolóznímu manipulátorovi dává lidský rozměr. Podnikatelská část příběhu zároveň vychází z procesů, které mají skutečně reálný základ a i když se jako oddechová komedie tenhle film vyhýbá vyhrocování konfliktů kolem propouštění a ztráty sociálních jistot, přesto ledascos naznačuje. Vztahová rovina příběhu je založená na kontrastu mezi malým tlouštíkem a vysokou emancipovanou vysokoškolačkou. Celkový dojem: 70 %.

Machete patří k tomu druhu akčních filmů, které mě neprovokují nebo neuráží, ale po pravdě řečeno mě ani nijak zvlášť nenadchnou. Za to první může nadsázka, která je sympatická a umožňuje odpustit tradiční plytkost scénáře akčního filmu, za to druhé může stereotyp, protože Rodriguez točí pořád totéž a přiznávám, že nejvíc sympatií u mě sklidil svou amatérskou prvotinou natočenou za pár stovek dolarů. Navíc obsadit takového Danny Treja do hlavní role je víc než odvážné, protože to je vyloženě typový herec, který sice ustojí malé role, ale tam, kde má ve velkém partu něco pořádného odvést, troskotá jako spousta jiných akčních herců. Taky scénář je tradičně nehluboký a prostě jenom využívá figurek zavedených akčních schémat, krásné holky, cyničtí zabijáci, neprůstřelný akční hrdina, to všechno tady už tisíckrát bylo. Celkový dojem: 50 %.

Název vypadá jako pěkná kokotina a filmový fanoušek už dopředu čeká něco zvrhlého, takže vstupní očekávání jsou nízká a z toho nakonec tvůrci filmu těží. Protože ve výsledku to opravdu kokotina je, ale jelikož zde nefunguje faktor zklamání a diváci jsou naladění na humor útočící na 1. signální, tak jsou schopní Claydonovi a jeho partě ledascos odpustit. Z filmu je přitom cítit, že ambice byly větší a že režisér chtěl nejspíš natočit něco podobného Zombielandu nebo Soumraku mrtvých, jenže k tomu mu scházel talent, vyšší rozpočet, kvalitní herci a konec konců i scénář. Zvlášť ženská část ansámblu představuje z hereckého hlediska spíš utrpení, které ovšem vynahrazuje jejich hezký exteriér. Nakonec by to mohlo být docela slušné softporno, kdyby štáb chtěl a trošku víc zatlačil tím směrem. Film zjevně cílí na teenagerské publikum a to by si snad mohlo přidat o hvězdičku víc. Naopak ti, co se řadí k intelektuálům, mohou zkouknout tohle dílko jen na vlastní nebezpečí. Celkový dojem: 25 %.