gudaulin

Na Gomoru nemá smysl pohlížet jako na zábavný žánrový snímek z prostředí italského organizovaného zločinu, na tohle v podstatě záměrně rezignuje a jde svého druhu spíš o hraný dokument, který analyzuje strukturu, projevy a dopady činnosti mafiánských band. Vydírání, obchod s drogami, pašování, otrocká práce, manipulace se státními zakázkami nebo obchod s jedovatým odpadem, to všechno ukazuje z první ruky a podává dokonalou deziluzi o mafii jako nějaké organizaci s charismatickými osobnostmi a fungujícím kodexem cti. Tohle jsou spíš kreatury, které vyšly z těch nejnižších sociálních vrstev a myšlenkově na téhle úrovni taky zůstaly. Snímek nemá celistvý děj, je to spíš sled obrázků a příběhů o tom, jak organizovaný zločin nahrazuje státní struktury a ovládá život lidí. Jak už jsem uvedl, nemá smysl od něj očekávat zábavu a la Kmotr, ale spíš syrový pohled dovnitř. Mimochodem, investigativní novinář, který napsal stejnojmennou knihu a pohyboval se inkognito mezi touhle sebrankou na jihu Itálie, je v horší situaci než byl svého času Salman Rashdie po vyhlášení fatvy. Celkový dojem: 90 %.

Přesně ten druh představení, které považuju za typický produkt divadla Járy Cimrmana, to znamená po herecké stránce lehce naivní a zároveň scénářem chytré, navíc se spoustou slovních hříček a půvabných vtípků, které nezachází nikam do lacinosti, ale dokážou oslovit prakticky všechny divácké vrstvy a věkové kategorie. Celkový dojem: 100 %. Jedna z mnoha věcí, která je mi na Cimrmanech sympatická, je, jakou dokázali vytvořit dělnou partu a např. využít i postiženého kolegy ve velmi slušné roli.

Wanted je jako obří lesklá bublina, která poutá pozornost a funguje jako pouťová atrakce, jenže její životnost je strašně krátká a nezůstává po ní nic hodnotného. Efektní akční scény nemůžou zastřít, že myšlenkově je film strašně plytký a nevytváří žádný funkční fantasy svět, který by diváka pohltil. O to víc pak vyniknou hlouposti typu zahýbajících kulek nebo superzabijáků skákajících z jednoho mrakodrapu na druhý. Ne, že by se v současné kinematografii zejména to druhé v hojné míře nevyskytovalo, ale tady je všechno podřízené vizuálu a akci, takže ve výsledku se to u mě míjí účinkem. Celkový dojem: 15 %. Je to přesně ten druh akčního filmu, který mě velkým obloukem míjí a v praxi spíš vadí, protože obrovské množství energie a finančních prostředků by se dalo ve filmové branži využít smysluplněji...

Jonah Hex je přesně ten druh filmu, který potvrzuje dlouhodobě udržované stereotypy o tom, že komiks je zábava pro ranné puberťáky a zoufalce, kteří v dospělém věku zamrzli na úrovni 15letého výrostka. Je zkrátka a dobře pitomý, plytký a tupý tak, že ho nezachrání ani obsazení několika známých a oceňovaných herců. Prolog z občanské války prosycený vůní střelného prachu a nekompromisního válečnictví sice navnadí, jenže pak už následuje nezadržitelný sešup dolů a ke vší smůle to není pitomé tak, aby to na druhou stranu bylo zábavné. Celkový dojem: 25 %.

Sníval jsem dlouho o tom, aby někdo natočil animovaný film pro dospělé, který si bude hrát inteligentním způsobem s nějakým žánrem, a když jsem ho v podobě Ranga spatřil, byl jsem poměrně slušně zklamaný. Když jsem svého času viděl Smrtící epidemii, tak jsem si říkal, že tohle je typická hollywoodština, a jak by bylo fajn, kdyby to někdo zkusil udělat realističtějším způsobem jako kruté psychologické drama. Tak jsem se v podobě Bílé tmy dočkal a byl jsem za své sny náležitě vytrestaný, protože sice schvaluju filmové směřování Slepoty, jenže její výsledná podoba je bohužel rozpačitá. Film je scénáristicky roztěkaný, v zásadě chce být něčím, jako jsou Potomci lidí, jenže k tomu schází především bravurní Cuaronova režie. Meirelles si sice dává záležet při vykreslení města zasaženého apokalypsou, jenže atmosféra stejně nějak chybí, a ten film může být považován za přímo unikátní příklad toho, jak se nemá pracovat s postavami. Uvažoval jsem o třetí hvězdičce, ale ta by v tomto případě byla jen za snahu a námět. Celkový dojem: 45 %. Je škoda, když už někdo takový film natočí, že to dopadne tak neslaně nemastně.

Na to, že jde o poměrně slavný film a zároveň o německý pohled na východní frontu 2. světové války, v něm nalézám celou řadu nedostatků. Mimo jiné je v něm znát omezený rozpočet, protože chybí výpravné a velkoryse natočené bojové scény. Dokonce i tanková bitva tady vypadá jako komorní záležitost se skupinkou herců v čele. I když ve filmu není přítomný sovětský patos a není plný ideologie, přesto je znát, že se německá strana pokouší žehlit svou minulost a retušovat ji v celé řadě detailů. Úsměvně vypadá, když německý důstojník domlouvá svým podřízeným, že přece není žádný nacista, a to uprostřed svého štábu, nebo když se německý voják podivuje před důstojnickým sborem nad týráním sovětských válečných zajatců. S tím pochopitelně řada vojáků nesouhlasila, ale byla to běžná praxe a bylo to stejně chronicky známé jako řešení židovské otázky. Film má zvláštní konstrukci, kdy jen těžko si lze představit podle dění na plátně, jak vlastně bitva probíhala, a zmapovat všechny její fáze. Střetnutí ve snímku má podobu řady epizodických konfliktů, kde se navíc většinou ztrácí jednotlivec. Některé scény vypadají spíš bláznivě, on ten důstojnický sklad přecpaný proviantem uprostřed vojáků vyhladověných k smrti, který hrdinové filmu najdou opuštěný, opravdu není uvěřitelný. Stejně jako ten závěrečný podivný únik z relativního bezpečí do území nikoho. Celkově je to nepatrně lepší než slavné Ozorovovy velkofilmy, ale na víc než 55 % celkového dojmu to nevidím.

Atmosféru snímku musím přiznat, stejně jako solidní obsazení a herecké výkony. Nejvíc u mě bodovala výtvarná stránka věci, špína, uniformita a archaicky industriální technika éry, kdy totalitní státy zažívaly zlatá léta. Jenže musím říct, že ani kniha, považovaná za nejlepší román 20. století, na mě neudělala takový dojem, jaký jsem předpokládal, a to se přitom filmové adaptaci nepovedlo kvalitám knihy ani zdaleka přiblížit. Je to proto, že Orwell psal své stěžejní dílo v době, kdy na něj podobná vize vítězství totalitních režimů, které znal z vlastní zkušenosti, bezprostředně doléhala, děsil se jí a bral jako zcela reálnou možnost, že skutečně bude mít úspěch. Jenže já se narodil do doby, která éru industriálních totalitních režimů založených na masovém pojetí společnosti překonala a ty režimy buď už dávno zanikly nebo představovaly výsměch představám jejich zakladatelů. Oni si je totiž obyvatelé už dávno vytunelovali a přizpůsobili obrazu svému. Orwell popisoval systémy, které fungují a kterým jejich stoupenci i nepřátelé věří. Ten obraz, který si pamatuju z 80. let, představoval dávno vyhnilý systém, který myšlenky těch, kteří je kdysi vymysleli, už dávno popřel. Z těch starých distopií podobného ražení na mě daleko větší dojem udělal komorní Kallocain švédské autorky Karin Boyeové. A ještě větší depresi mi způsobovaly romány o konzumním vyhnívání společnosti, jako je Konec civilizace nebo sci-fi Když ještě žili lidé. Orwell bojuje se starými démony a ve skutečnosti hrozba totality přichází dnes od jinud. Moderní technologie umožňují už dnes větší kontrolu nad lidskou psychikou a fyzickým chováním, než si Orwell dokázal představit, a někdy v polovině století bude už ta možnost kontroly absolutní. Ideologie není nutná tam, kde disponujete špičkovou technologií a mocí médií. Celkový dojem: 60 %.

Mrtvá zóna je film, jehož hodnocení u mě ovlivňuje znalost literární předlohy a předchozí Cronenbergovy tvorby. Potenciál byl v obou případech mnohem větší, a tak mám pocit, že Mrtvá zóna je snímek, kterému chybí koule. Ranný Cronenberg dokázal jít hodně proti proudu a natáčel provokativní, ujeté a depresivní kousky, které sice zdaleka ne každý zkousne, ale které posunovaly žánr dopředu. Tohle je prostě moc konvenční a i takový Christopher Walken dokáže být mnohem tvořivější a pro žánr mysteriózního filmu využitelnější, než předvedl v Mrtvé zóně. Základ sice zůstal, ale všechny ty hloubky, bolesti, nejistoty, zoufalství, mučivý pocit odpovědnosti a strachu z budoucnosti, to film zdaleka neukázal. Možná, že Cronenbergovi přistřihl křídla producent, možná, že měl až příliš pietní vztah ke Kingovu románu, ale tohle se dalo natočit kreativněji. Celkový dojem: 60 %.

Je už mým trpkým údělem tam, kde ostatní hýří záplavou hvězdiček a ve svých komentářích samými superlativy, zůstávat pevně na zemi a střízlivě popisovat, v čem to drhne. Přesto začnu chválou, vizuálně je to promakané, s výbornou animací a především fanoušci westernového žánru ocení hru s divákem, kdy scénář představuje poctu snad všem důležitým filmům a žánrovým klišé klasického westernu i jeho moderních variací. Některé scény jsou opravdu skvělé, takový souboj o nádrž s vodou, který zrychlí tempo o několik otáček, a hrdinové čelí náletu ze vzduchu podniknutém letkou netopýrů vyzbrojených kulomety, to je přímo lahůdka akčního žánru, jenže co naplat, měl jsem u tohohle filmu velký problém s nestejnoměrným tempem, kdy v určitých chvílích na mě doléhala až ospalost, což souvisí s druhým problémem, ono při těch četných výpůjčkách z klasických filmů a emocemi nabitých scénách do značné míry chybí celistvý příběh. Je to prostě druh snímku, kde ocením řadu jednotlivostí, ale jako celek mi to přijde vzhledem k očekáváním nedopečené. Dát pod 3* by vzhledem k výborným ingrediencím bylo nefér, ale celkový pocit je rozpačitý, na víc než takových 60 % to nevytáhnu. Je to opravdu animák, který ocení spíš starší. Mé dvě děti se chvílemi těžce nudily. Čím víc máte nakoukáno, tím víc má u vás šanci film zabodovat. Jinak pětihvězdičkovému hodnocení se v tomto případě opravdu nedivím, i když sám to nadšení nesdílím, protože mám pocit, že to celé nedrží pohromadě...

Ze snímků rumunské nové vlny, které jsem zatím měl tu čest vidět, na mě Smrt pana Lazaresca zapůsobila nejvíc a je to film, ke kterému bych se rád znovu vrátil. Hodně zneklidňující drama, které působí až dokumentárním dojmem, je to zkrátka lidské umírání v přímém přenosu zapříčiněné lidskou lhostejností, byrokracií, zbabělostí a profesionální sebezahleděností. Hodně to připomíná postupy italských neorealistů 50. let. Pan Lazarescu se svým rychle se zhoršujícím zdravotním stavem putuje od jednoho lékař ke druhému a ti zaštítěni tu předpisy, tu objektivními překážkami, si s ním pohazují jako s bramborem. Ta pátá hvězdička unikla snad jen pro nepříjemný pocit, který ten film vyvolává. Celkový dojem: 85 %.