Zatmenie

Zajímavá sociologická studie pro diváka. Aneb co se stane, když zničehonic část lidí oslepne, preventivně je izoolována v nemocnici, kde si slepí sami "vládnou". Mně nejvíc vadilo, že to bylo dost dlouhý a pomalý; mohlo to být klidně poloviční. Naopak pobavil mě Stevie Wonder a pak potěšila chvíle katarze. # [monitor, 5.1] # příběh *** | hudba ** | humor – | akce * | napětí * | pustil bych si znovu ** (23.04.2014)

Nejsem si teď jist, jestli jsem viděl tu znovu přestříhanou verzi, o které se mluvilo, nebo verzi původní. U Mairellese překvapuje hlavně to jak se rozhodl Blindness pojmout. Na rozdíl od košatých rozvětveních příběhu v Městu bohů zde sledujeme pouze jednu jednoduchou dějovou linku. V Blindness se sice okolo míchá hodně postav, žádná však nedostane prostor, aby byla blíže vykreslena (Město bohů se naopak minulosti postav věnovalo skoro až moc) a stávají se tak strašně černobílé. Na filmu však nejvíc postrádám atmosféru. Postavy jsou většinu filmu uvězněni v nějaké budově a navzájem spolu (všichni slepí) musí vyjít - obrovský potenciál, který tato jednoduchá premisa má je naprosto nevyužit. Filmů, které ukazují rozklad společnosti, když je zavřená na malém prostoru, jsou mraky a jsou daleko lepší... Meirelles k tomu ale nemá co říct a nejednou ho přistihnete jak krade scény z jiných filmů a přestože jinde fungovaly, tady vyznívají naprosto prázdně (srovnejte si jak na vás zapůsobil prolog 28 dní poté, kdy vidíte trosky v prázdných Londýnských ulicích, a jak to na vás nepůsobí v Blindness). A ani vizuální stránka není tak pěkná jak vypadá v ukázkách - a co hůř, je naprosto neodůvodněná... (22.12.2008)

Celé lidstvo kromě hlavní hrdinky postupně přichází o zrak, "nakažení" jsou převáženi do karantény, kde vzniká jakýsi vnitřní systém komunity a od toho je už jen krůček k projevu zvířecí povahy lidí a páchání všemožných zvěrstev. Námět jako stavěný pro katastrofický film, režisér Fernando Meirelles ho ale zpracoval jako komorní a velmi citlivou alegorii na společnost, její rozklad a desocializaci lidí. Blindness se do těchto témat neponořuje nijak výrazně hluboko, ony jsou pouze jednou z vrstev tohoto díla, nikoliv nosným pilířem. Film působí výrazněji na rovině celkového prožitků postav aplikovaných na diváka. Filmový styl má tendenci eliminovat jasné tvary prvků mizanscény a přenášet je do abstraktní roviny prostřednictvím změny hloubky ostrosti nebo přeexponováním záběrů, aby na diváka aspoň z části převedl čití slepých lidí. Forma v tomto případě hraje prim (ne že by příběh pokulhával, ale vizuální stránka je jednoduše hlavní devízou filmu) a ve výsledku je Blindness spíše lyrickou emocionální bombou namísto epiky. Zde je nejdůležitější prožitek. Pro mě velmi působivý film 90% (10.02.2009)

,,Jsem slepý!“… ,,Nikdo jen tak neoslepne!“…. Divnej film, kterýmu ovšem nemůžu upřít zvláštní zajímavost! Dokument o člověku, který oslepl? Den trifidů? Sociologickej průzkum, kterej má zdůraznit stupiditu lidstva? Tolik emocí plynoucích z nelogickýho chování nepamatuju! Nebo jsem divnej? Karanténa, humus, slepecký ghetto, které začíná žít zákonem silnějšího a šeredně mne vytáčí! Třeba to byl záměr, protože nic jinýho zde nevidím. ŠÍŘÍ PANIKA SLEPOTU ČI SLEPOTA PANIKU? Kdo neviděl nepochopí! A kdo viděl, nechápe! Zajímavý obsazení ve filmu, kterej mi nějak nejde podrobněji hodnotit. (24.03.2009)

Prohřešky proti logice se Blindness upřít nedají, ale přirovnávat ji k plytkému The Happening? Pro mě je Blindness nástupcem Potomků lidí, tj. obsahuje podobné elementy, jaké jsem obdivoval na Cuarónově opusu - někdo ocení perfektní sci-fi vizi, další neméně zdařilou studii chování lidí v uzavřeném prostoru, Blindness může rovněž fungovat jako vděčný předmět nejrůznějších analýz, jako bonus pak pokládá otázku, zda opravdu vidíme, jen když jsme slepí. A to vůbec není málo. 90% (03.01.2009)