gudaulin

Zombie na mě nepůsobí jako strašáci v hororech a patrně z toho důvodu nefungují ani jako součást komedie. Nejpůsobivější část přišla hned v úvodu, kde instruktážní film o původu zombiácké pohromy a její pacifikace nasadil laťku docela vysoko někde mezi 3 a 4*, jenže s ubíhajícími minutami jsem se čím dál víc nudil a styl humoru mi zkrátka neseděl. Výprava snaživě stylizuje příběh do retrostylu 50. let, zlaté éry konzumu a masové kultury televize. Jenže výsledek televizní produkci konce 50. let tak nějak připomíná. Milý rodinný snímek pro všechny, jenže tak nějak průměrný a i když se snaží cílit na hodně nešvarů od konformismu přes militarismus po maloměšťáctví, klouže to jen po povrchu. Plusem je přítomnost Carrie Ann Moss, které to opravdu sluší, a jako maminka s pistolí v ruce likvidující dětské zombíky nemá chybu. Mimochodem, moje děti se bavily víc než slušně. Dětské publikum, případně ti, kteří zkouknou Fida bez velkých očekávání, zatížení únavou dne, můžou být vcelku spokojeni. Celkový dojem: 45 %.

U historických filmů nejrůznějšího žánru obvykle výrazně upřednostňuju co nejrealističtější a skutečnému běhu událostí se blížící ztvárnění. Agora se nedrží věrného obrazu předkládaných událostí, protože složité historické děje zestručňuje a komprimuje tak, že pochody, které trvaly reálně století, odvypráví během několika let. Mimo není ani poznámka mého oblíbeného uživatele flankera27 o skutečném věku Hypatie v době jejího usmrcení. Hlavní hrdinka je celkem zákonitě ztvárněna půvabnou hereckou ženskou hvězdou a charaktery jsou trochu uměle polarizované. A přesto se nakonec přikláním k nejvyššímu hodnocení, protože Amenábar natočil velkolepou podívanou oproštěnou od laciných akčních prvků a přece divácky přitažlivou díky výborné režii, kameře a výpravě. Historický obraz posledních staletí římské říše byl pochopitelně důkladně deformován vítěznou stranou, tzn. křesťany. To, co vítězí, dostává v dějinách právo měnit minulost. A tak se pohled na jednotlivé postavy římské politiky deformoval podle jejich vztahů ke křesťanskému náboženství. Monoteistická náboženství inklinují k šíření svých ideí všemi prostředky - v tom se křesťanství od islámu v dobách své expanze příliš nelišilo. Římští císaři proti křesťanům zasahovali nejen proto, že tito zpochybňovali božský status imperátora, ale i proto, že potřebovali v impériu, kde se střetávaly stovky kultur, jazyků a náboženství, zajistit klid a ten křesťani při svém šíření slova božího systematicky narušovali. Uvažoval jsem jen o čtyřech hvězdičkách, ale když jsem se podíval na nedávnou reprízu Kleopatry a pocítil, jak mi přijde v porovnání s Agorou omšelá, tak se přikláním k pěti hvězdičkám. Celkový dojem: 90 %.

Což o to, Zakletý v čase je kultivovaný slušně natočený film, který kombinuje milostný příběh se scifi tématikou, jenže abych pravdu řekl, nějak jsem se během jeho sledování nudil a i když mu nemůžu nic zásadního vytknout, jako scifi to je logicky nedotažené a celkově mi to přijde opravdu nevýrazné. Chybí výraznější zápletka a napětí. Je to ideální film pro romantický večer v kině, kdy se zamilovaný párek věnuje především sám sobě a film vnímá jen jako kulisu pro své setkání. Celkový dojem: 45 %.

Thriller o pomstě, který měl nejspíš větší ambice, ale ztroskotal na zoufale předvídatelném stokrát vylouhovaném scénáři, který fanouška ničím nepřekvapí a nejspíš i řádně otráví. Akce je mdlá a to ostatní s výjimkou Billyho Boba Thorntona v roli fetem nasátého policajta, který už dávno vyměnil stranu, za kterou kope, taky nestojí za zmínku. Ale konec konců i ten Thornton hraje jen to, co už předtím a lépe zahrál jinde. Objektivně je to spíš na dvě hvězdičky, ale zázračné hrdinovo zmrtvýchvstání patří přesně mezi ten druh scén, které mě dokážou vytočit na nejvyšší míru. Celkový dojem: 30 %.

Rutinní thriller o sériovém vrahovi kombinovaný se scifi motivem cestování časem. Ten ale opravdu není řádně využitý, nejde zkrátka o ten druh s časovým paradoxem, se kterým si vyhrál na poli komediálního žánru Zameckis ve své sérii Návrat do budoucnosti. Průměrný scénář a průměrné herecké obsazení, ze kterého vyčnívá jen Neal McDonough, který dokázal svému záporákovi vtisknout charisma. Vlastně je jediným pozitivem tohoto jinak zapomenutelného filmu. Celkový dojem: 40 %.

Dva tři vtipné momenty nic nemění na tom, že je hravě přebíjí spousta míst, kde se to hemží nechutnostmi a trapnostmi toho nejhoršího ražení. Pro tenhle druh zábavy nemám pochopení... Celkový dojem: 5 %.

Písky času jsou velice hezký příklad toho, jak se dají ve filmovém průmyslu utopit peníze, když si producent myslí, že všechno zmůže velkolepá výprava, triky a pohlední herci v hlavních rolích. Jenže samotný příběh je nevýrazný, nepropracovaný a postavy se v něm ztrácejí. I takoví herci jako Ben Kingsley jsou trestuhodně nevyužití, takže jsem brzy cítil nudu a ospalost. Samozřejmě dámy mohou obdivovat bicepsy bojovníků a róby filmových krásek, pánové zase řinčení zbraní, ale to nic nemění na mém přesvědčení, že Písky času jsou zároveň ztrátou času. Celkový dojem: 45 %.

Jsem bohužel od fochu, a tak mě některé scény, především ta, kde hlavní hrdina s ukradeným plutoniem přijde na tržiště s cedulkou "Prodám levně plutonium", přišly jako hodně nejapná komedie a z celého příběhu jsem jasně cítil, že scénárista se v branži pohybuje opravdu povrchně a má představy běžného laika. Ten, kdo by se dostal k čistému plutoniu a dokázal ho propašovat ven, by zatraceně dobře věděl, na koho se obrátit a především by se dokázal postarat o to, aby materiál nikde nechyběl. Plutonium se ve skutečnosti nekrade a nepašuje, protože má specifické vlastnosti, které ho dokážou velice snadno identifikovat a odhalit. To, co se dostává na černý trh, je obohacený uran, který zdaleka tak nezáří a je hůř odhalitelný. Jenže toho by bylo potřeba na výrobu zbraní opravdu velké množství. Ve filmu mi přišla nevyvážená snaha o jakési poselství na jedné straně a na druhé straně snaha o zábavný film s rázovitými postavičkami z podsvětí a la Guy Ritchie. Jako ryze oddechový film celkem funguje a dal bych mu 3*, ale obecně nemám rád snahu vézt se na vlně strachu z jaderného průmyslu a démonizovat ho. Pokud už dochází k průšvihům s jaderným materiálem, je to v drtivé většině v medicíně, kde šlendrián dovoluje zašantročit zářiče z rentgenů tak, aby končily na smetištích a ohrožovaly životy lidí. Tahle story je ryze vykonstruovaná, kdyby došlo - a k tomu dochází zcela výjimečně - k podobné nehodě, zacpalo by postiženému a rodině ústa štědré odstupné. To, co by představovalo největší průšvih pro vedení, by bylo zveřejnění jakýchkoli negativních informací, protože média i veřejnost jsou k naší branži hodně kritické a vždycky naladěné k hysterii. Celkový dojem: 45 %.

Jestli to nejpozitivnější, co mě na filmu zaujme, je starý poctivý dabing z doby, kdy se tohle řemeslo povyšovalo na umění, tak je něco špatně. Slunce rošťáků určitě není špatné, jen mám pocit, že kromě hereckého obsazení už dnes nemá tolik co nabídnout a na filmu se zkrátka podepsal zub času. Některé scény by stály za příklad filmových triků používaných ve své době, je zkrátka patrné, že auto jedoucí po silnici stojí ve studiu a za tím běží obraz nasnímaný jinde. Na jedno pokoukání určitě dobrá volba, ale do mého zlatého fondu se Slunce rošťáků nezapíše. Celkový dojem: 60 %.

Komentář k Syrianě by mohl začít otázkou, proč scénáristé a režiséři cpou do filmů tolik filmových klišé. Jednoduše proto, že jsou osvědčené a fungují. Syriana je případ filmu, který se naopak klišé systematicky vyhýbá, a tak s ním přes jeho nesporné filmové kvality a poselství má řada filmových fanoušků problém. Můžete stokrát argumentovat tím, že taková Gomora zobrazuje skutečný svět mafie a naopak slavné mafiánské snímky jako Kmotr a spol. jsou ve skutečnosti pohádkou pro dospělé, jenže pro většinu filmových diváků bude Gomora svou přízemností a deziluzí nestravitelná. Zatímco většina filmů je programově stavěná na efekt, aby film získal co největší komerční úspěch, Syriana se záměřně efektnosti vyhýbá a navíc to filmovým divákům neusnadňuje, protože vedle sebe staví několik příběhových linií, které se protnou až v samém závěru, a zahrnuje plátno spoustou postav, ve kterých se může leckdo utopit. Dokonce ani scény mučení nebo akčních střetů nejsou natočené se snahou šokovat nebo ždímat emoce, prostě jenom zpovzdálí zaznamenávají vývoj událostí. Určitě to není film nudný, taková scéna atentátu na automobilovou kolonu, kdy vteřinu po vteřině divák s napětím očekává nevyhnutelné, dokáže přikovat oči k filmovému plátnu či obrazovce. Opravdu to není film pro každého a fanoušek popkornovek asi Syrianu neocení, ale mě svým analytickým pohledem na cynický svět obchodu s ropou víc než uspokojila. Celkový dojem: 80 %.