gudaulin

Zástupce moderně pojatého východoasijského kriminálního filmu, který ukazuje současnou tvář čínské popkultury. Pokud jde o řemeslnou stránku, nemám připomínek. Podobný snímek by mohl klidně vzniknout v americkém studiu s prakticky stejným výsledkem. Akční scény jsou nasnímané bravurně, v tom problém nevidím. Zato ten prokletý východoasijský sklon k melodramatičnosti výběrem sentimentálního hudebního motivu počínaje a slzičkami na kriminalistově tváři konče, tak s tím už problém mám, a to zásadní. Celkový dojem: 45 %.

Když před několika lety kulminovala éra laciných dvd (nejen) v Levných knihách, obchodně méně úspěšné kousky se objevovaly ve stáncích ve výprodejích, kde uplatňovaly nabídku typu dvou či tří filmů v jednom balení. No nekup to za tu láci. Posléze se sice téměř pravidelně ukazovalo, že mizerný odbyt nebyl způsobený nepochopením nepřejícího publika a měl mnohem přízemnější důvody, nic to ale nemění na faktu, že jako komerční strategie to fungovalo slušně. Stejnou filozofii 2v1 zjevně zastávali tvůrci Maratónu, když divákovi nabídli dva paralelně se odvíjející příběhy z posledních dnů války. Co na tom, že do sebe vlastně vůbec nezapadaly a oba jako by točil jiný režisér a jiný štáb. Příběh mladičkého vězně osvobozeného z pankrácké věznice, který během čtyř dnů květnového povstání stihne zúčastnit se se zbraní obrany Prahy i najít osudovou lásku, zapadá aspoň trochu do obrazu české kinematografie 60. let sázející na herecké výkony a intimitu okamžiku. Druhá linie ukazuje vítěznou sovětskou armádu, jak "spěchá na pomoc Praze", a tahle linie má zřetelně propagandistický rozměr a zapadá do tváře normalizované kinematografie 70. let. Patos, tragika lidské oběti na samém konci války, usměvavé tváře unavených sovětských vojáků a nekonečné kolony vojenské techniky vítězící armády. Je to průhledné a neuráží mě to už proto, že film, ať je jaký chce, dokáže aspoň v některých scénách zlidštit tvář protivníka a vyvolat úsměv na tváři. Na druhou stranu mě ale v žádném případě tenhle kousek nenaplňuje jakýmkoli obdivem. Velký, resp. hluboký, film vypadá úplně jinak a vyvolává jiné emoce. Celkový dojem: 50 %.

V posledních dekádách se jasně ukázalo, že nejvěrnějšími návštěvníky kin a filmovými diváky jsou teenageři - často i jedinými. Jejich vkusu se tudíž přizpůsobuje i nabídka. Romantických milostných příběhů střižených podle jejich potřeb a očekávání jsou kvanta a člověk sleduje trend, kdy se dospělí chovají jak 17letí puberťáci, kteří odmítají dospět. Snímek Nádherný holky zobrazuje čerstvé třicátníky, kteří sice tápou v milostných vztazích a nostalgicky se ohlížejí do časů pubertální minulosti, jednají ale přiměřeně svému věku. Je to překvapivě vyzrálý film o přátelství a úskalích partnerského soužití, nikoliv špičkový, ale sympatický, důvěryhodný a fungující i v detailech. Navíc s opravdu silnou, vpravdě hvězdnou sestavou. Celkový dojem: 80 %.

Trainspotting považuju za jeden z nejlepších britských snímků všech dob, ale přiznávám, že kdyby Boyle prezentoval Rentona a jeho partičku ultimátních asociálů, flákačů a narkomanů jako uvědomělé bojovníky za svobodu, odpůrce establishmentu, konzumismu a železné lady, velice vážně bych uvažoval o odpadu a výletu na ostrovy, kde bych toužil Boylovi nakopat koule. Bohužel přesně tímhle směrem se vydal Nikolaev (nehledě na mechanické srovnání režisérských kvalit, kde Boyle působí jako moderní tryskáč oproti Nikolaeovovi, který si na košilku nalepil pár slepičích pírek, snaživě poskakuje po dvorku a kdáká). Je to směs nechtěného amatérismu, naivity, patosu a scénáristické bezradnosti. ...a bude hůř prodává romantické pojetí undergroundu tam, kde by si zasloužilo mnohem střízlivější pohled. Oni se ti holoubci chtěli tak trochu, a vlastně docela hodně, flákat, chlastat, fetovat a smilnit a státní moc byla příliš tupá na to, aby je nechala na pokoji. Nic povznášejícího v tom, co činili, ale nevidím a moje empatie jsou v tomhle případě na bodu mrazu. Mimochodem, vzpomínám si na jeden článek, kde redaktor šel po kauze únosu československého letadla do západního Německa a ke svému nemilému překvapení, vlastně docela velkému šoku, konstatoval, že StB, která prováděla paralelní vyšetřování vedle západoněmecké policie, si počínala korektněji než německý vyšetřovatel, který považoval obžalované za bandu odporných hippíků. Na německé i české straně se vlastně sešli měšťáci, kteří si přes železnou oponu docela rozuměli. Možná bychom měli přestat vytvářet mytologii, která je podobná té, kterou si vytvářeli komunisté, když obhajovali svůj režim, a vraceli se neustále ke všem těm Annám proletářkám a hrdinnému boji dělníků na barikádách. Ony ty skutečné dějiny často odpovídají tomu omšelému vtipu, kdy sovětský voják místo za Stalina a za lidi , když hrdinně padal se svazkem granátů pod pásy tanků, zařval Zasraný náledí... Celkový dojem: 25 %.

Filmy z cikánského prostředí v zásadě vycházejí ze tří myšlenkových postupů. První je exoticky romantizující a trpí jím podle mého některé filmy ze západní Evropy, především z Francie (i když nejtypičtější příklad je asi sovětský snímek Cikáni jdou do nebe), a u nás tím byl poznamenaný např. Roming. Druhý má tendenci líčit romský svět z aktivistických pozic, kdy zdůrazňuje rasismus a líčí komunitu jako oběť. No a třetí se kouká na tuhle komunitu přes frustraci "bílé lůzy" a komentářů na internetových diskuzích - viz náš Magnusek. Cesta ven na to zkouší jít jinak a snaží se v rámci svých možností o realismus a syrové podání. Ne vždycky se jí to daří, scénář by se dal vypilovat, ale ten prvek autenticity je tam znát a zároveň velká snaha udělat poctivý film. Jde o pokus o poctivou autorskou výpověď, a toho si cením. Celkový dojem: 75 %.

Smoke na mě svého času zapůsobil jako nesmírně sympatická esence postupů amerického nezávislého filmu. Pokračování ale vypadá spíš jako sestřih nepoužitých záběrů z jedničky a improvizovaných výstupů, které vznikly jako momentální nápad party tvůrců Smoke, kteří se sešli na nějakém výročním setkání. I když ani jednička nestála v pravém slova smyslu na příběhu, tady se už o příběhu vůbec mluvit nedá. Působí to nekompaktně a i když z toho čiší láska k Brooklynu a New Yorku, nezachrání to ani vstupy populárních amerických tvůrců a celebrit. Celkový dojem: 55 %.

Můj oblíbený Španěl si tentokrát odpustil surrealistické výjevy a místo bloudění v krajině snů se soustředil na realistické zobrazení francouzského venkova 30. let se vzrůstajícím napětím, antisemitismem a plíživě narůstajícím autoritářstvím. Svět patriarchální společnosti s pokřivenými mezilidskými vztahy je nazírán pohledem služky z velkoměsta, která lavíruje mezi city a fyzickými potřebami několika mužů rozdílných společenských vrstev. I zdánlivě banální život na venkovském sídle může ale přinášet rizika a minimálně jeden z místních obyvatel skrývá temné tajemství. Buňuel znovu dokazuje, že jsme naladění na jednu vlnu a téměř každý jeho filmový kousek ve mě vyvolává pocit zpříznění a radosti. Celkový dojem: 90 %.

Že je Tommy Wirkola režijní zoufalec, jsem věděl už dřív a že je ten film blbý jako putštok, jsem pochopil už z traileru, takže nejde o žádné překvapení. Film se naštěstí nebere vážně, pod tou nadsázkou se dá ale schovat prakticky cokoliv. Že je to pitomé, filmu odpouštím, že je to místy nevkusné, to už pominout nemůžu. Jednu hvězdičku mají u mě Jeníček a Mařenka za obsazení a za animované titulky. Je to o tomtéž jako Kletba bratří Grimmů, ale ta představuje naprosto odlišný level filmařiny. Je docela ostudné, že má výrazně slabší hodnocení než tahle popkulturní slátaninka. Holt je to daň za věkový průměr uživatelů serveru. Celkový dojem: 15 %.

Sluha představuje kus poctivé práce na poli psychologického dramatu, výborné herectví, velmi dobře nasnímané scény, jenže celek nefunguje tak, jak by člověk předpokládal právě pro to, co ve svém komentáři popsala JitkaCardova. Zkrátka a dobře, scénář v sobě obsahuje nedodělky a postavy prochází podivnými psychologickými zvraty a postavy ve vývoji stejně podivnými divokými skoky. Je to tak 3,5*, tentokrát se přikloním k nižšímu hodnocení. Celkový dojem: 65 %.

Apokalypsu jsem poprvé viděl prakticky v téže době jako podobně slavnou Četu. Zatímco Stone mě nadchl, ke Coppolovu válečnému dramatu jsem zaujal, řekněme, rezervovaný postoj. Neubránil jsem se jistému zklamání, které částečně vycházelo z přehnaných očekávání - podle mnohých filmových fandů mělo jít o největší válečný snímek všech dob. Zpracování je bezesporu luxusní - Coppola předvádí živočišnou chytrou filmařinu plnou sugestivních scén, kamera dělá hotové divy, z obrazových kompozic běhá mráz po zádech. Z efektního využití dvojexpozic a prolínaček (příznačná je už úvodní scéna, kde se kamera z letky vrtulníků zaměří na detail vrtule a vzápětí přejde do hotelového pokoje, kde sledujeme vrtuli ventilátoru) by se mohl učit každý zájemce o filmovou režii. Ponurá džungle, fascinující panoramatické záběry tropické krajiny, vše vytváří to, čemu se říká atmosféra. Kvalitní herci ztvárňují vyhrocené charaktery lidí vystavených extrémním podmínkám. Potud všechno v pořádku a pověst o Apokalypse nelže. Problém mám ale s příběhem. Coppola ho převzal z románu Srdce temnoty od Josepha Conrada. Jeho děj se odehrává v belgickém Kongu a každý, kdo zná dějiny konžské genocidy a krvavých válek 20. století o tamní přírodní bohatství, pochopí, že do tamní společnosti historka o šíleném důstojníkovi, který se vymkl jakékoli kontrole, dokonale zapadá. Totéž vyprávění zasazené do vietnamské války ve spojení s americkým důstojníkem vypadá nepatřičně a přehnaně. Nehledě na to, že Coppola se natolik nechává strhnout svou uměleckou vizí, až to vypadá, že netočí válečné drama, ale inscenuje divadlo. Tahle teatrální přepjatost vrcholí popravou vzbouřeného důstojníka připomínající spíš pohanský rituál a působí na mě rušivě do té míry, že se film páté hvězdičce z mého pohledu ani nepřiblížil. Celkový dojem: 75 %.