gudaulin

Za sebe můžu říct, že jsem si The Box opravdu užil, a kdyby režisér a scénárista v jedné osobě ještě chvíli počkal s pointou a napětí se stupňovalo, tak by moje spokojenost byla maximální. Zjišťuju, že i hodně slavné filmy často ve svém základu nefungují. Tady mysteriózní atmosféra a všudypřítomné napětí funguje velmi dobře. Vlastně jedinou zásadní výtku bych měl k obsazení Cameron Diaz. Sladká Cameron, nechť se na mě nezlobí, vždycky byla a zůstala jenom typovou herečkou s omezeným hereckým rejstříkem. V takovém typu snímku, jako je The Box, stojí divákův dojem především na hereckých výkonech a chtělo to angažovat někoho z první ligy charakterních hereček. Nevím, třeba se Cameron Diaz podílela na filmu jako spoluproducent nebo produkce požadovala nějakou slavnou tvář, ale každopádně to byl omyl. Celkový dojem: 75 %.

Že Vlčie diery trpí všemi myslitelnými neduhy snímků z konce 40. let, schématismem počínaje, přes černobílé postavy, patetickou hudbu a melodramatickými momenty konče, s tím jsem byl už dopředu srozuměný, že film má blboučký scénář, kdy příběh silně pokulhává a děj skáče kupředu mílovými kroky, to už je horší, a že bude titul, který měl bezpochyby prioritu, mít tak malý rozpočet, a že se bojové scény zvrhnou v naprostou frašku díky tančíkům, které si vypůjčili z dětského pokoje nějakého dítěte z prominentní rodiny, to už se nedá omluvit ničím. Vlčie diery mají nezpochybnitelně propagandistický rozměr, který můžu tolerovat (a je otázka, jestli můžu) u takového kousku, jako je Kachyňův Král Šumavy, pak tady formální kvality filmu k ničemu takovému nevybízejí. To přepálené hodnocení je jednoduše dané nostalgií a vědomím, že jde o film s protifašistickou a národněosvobozeneckou tématikou. Celkový dojem: 25 %.

Komedie o buranských hrdinech vyslaných do vesmíru má místy poněkud buranský humor a nešetří šťavnatými výrazy, na druhou stranu disponuje i řadou slušných gagů a je mile nekorektní, rozpustilá a zábavná. Dánové si střílí mj. i ze svého sociálního státu a národního charakteru. Nejde o nic zásadního, spíš taková odpočinková jednohubka, ale nejde o film, který by byl vyloženě blbý, i když bůhvíjak chytrý taky není. Celkový dojem: 60 %.

Při sledování filmu jsem čím dál tím víc s přibývajícími minutami propadal trudomyslnosti a posléze i nefalšovanému zoufalství, tak ukázkově zatuchlý, zaprděně konzervativní film s nefunkčním scénářem, mizerným střihem, dialogy, které tahají za uši a nanicovatou kamerou se vidí jen výjimečně. Dokoukal jsem jen s vypětím všech sil. Slovo voděnka mě ještě dlouho bude strašit v nepříjemných snech. Pozitivní komentáře částečně vnímám jako zoufalou touhu fandů české kinematografie po žánrovém filmu. Celkový dojem: 25 %.

Rozporuplný film. Je znát, že vznikl v době, kdy se dá mluvit o československém filmovém průmyslu, pracoval na něm profesionální filmový štáb a měl slušný rozpočet a navíc i podporu místních úřadů. Přiznejme si, že v polistopadové době by podobný snímek neměl šanci vzniknout nebo by přinejmenším takhle výpravně nevypadal. Svou roli hraje i exotičnost prostředí, dá se říct, že i na svou dobu to byl v rámci barrandovské produkce výjimečný koprodukční projekt. A do třetice, svou roli hrají i výjimečné politické události, které Devět kruhů pekla zobrazuje. Čtyřletá vláda Polpotovců se do světových dějin zapsala opravdu šokujícím způsobem jako patrně nejgenocidnější režim moderní historie. Na druhou stranu Muchna je jen velmi průměrný filmař a ani o jeho scénáři se nedá říct, že by jakýmkoli způsobem vynikal. Výsledkem je filmová ilustrace podpořená účastí několika kvalitních českých herců. Celkový dojem: 55 %.

S Luisem Buňuelem si rozumíme a téměř pravidelně u mě získává vysokou nadílku. Tentokrát nebude hvězdičková sprcha maximální, jakkoliv si myslím, že Mléčná dráha patří k jeho vůbec nejlepším snímkům, a je radost sledovat jeho surrealistické hříčky při putování dvou tuláků napříč Francií a Španělskem na poutní místo v Santiagu de Compostela. Paradoxně neudělím nejvyšší hodnocení proto, že Buňuel se tentokrát pro mě vznáší v příliš intelektuálních výšinách a jeho teologickým hříčkám zdaleka ne vždy rozumím. Tenhle film si nejspíš vychutná někdo, kdo teologii má v malíku, jenže ten zase může považovat některé Buňuelovy provokativní úvahy za kacířské. Takhle nějak by vypadalo Jméno růže, kdyby se režisér nevydal cestou středověké detektivky, ale sledoval ctihodného Viléma z Baskervillu při jeho teologických rozpravách a úvahách. Monty Pythoni ve svém Životě Briana si vzali na paškál to, co je všeobecně známé, a měli tudíž mnohem lehčí úlohu. Buňuel se vydal obtížnější cestou, která není zdaleka pro každého. Ale to platí pro jeho filmovou tvorbu obecně. Celkový dojem: 85 %.

Hudba jako názor, jako revolta, anarchie, hudba jako živel, jako gejzír tryskajících emocí, které nemilosrdně smetou hradbu konvencí a civilizační návyky. Tu a tam mám pocit, že vše už tu vlastně bylo a nic nového se ani v kinematografii vymyslet nedá, pouze měnit úhly pohledu a přetáčet lépe to, co dříve udělali jiní. Jenže pak se objeví filmy jako tahle střelená švédská komedie a moje představy zboří. Zvuk hluku je originál, solitér, který se jen těžko dá k něčemu přirovnat. Scénáristicky poněkud nedotažený, člověk nějak cítí, že by chtěl pointu ošetřit důkladněji. Ale i tak stojí snímek za vidění. Zejména pro to, co ocení experiment a ujetosti všeho druhu. Já si tu bombastickou provokativní hudební šou zahranou v ilegalitě a všem navzdory docela užil. Celkový dojem: 80 %.

Působivý mix britského sociálního dramatu a kriminální komedie, skvěle obsazený, zahraný i zrežírovaný. Trochu pohádka, ale na hony vzdálená tomu únikovému stylu, jakým podobné filmy natáčí americká studia. Ken Loach se na své loosery dívá sice s pochopením, ale není tak naivní, aby nevěděl, jak se věci mají a jakou šanci mají tihle výlupci všech cností opustit svět galerky a vymanit se ze stylu života, který provozují. Chvílemi dojemné, chvílemi napínavé. Za sebe můžu říct, že tenhle styl mi dokonale sedí a pátá hvězdička utekla Andělskému podílu jen o fous. Celkový dojem: 85 %.

Jacques Audiard má na svém triku jeden z nejzajímavějších žánrových filmů Francie posledních let, mám na mysli Proroka, a tak jsem k jeho předchozímu snímku přistupoval možná až s příliš velkým očekáváním. Tak komplexní a působivý Tlukot mého srdce zdaleka není a jestli divákovi něco utkví v paměti, tak především živočišný výkon Romaina Durise v hlavní roli. Ten je sice přesvědčivější na pozici kriminálníka, který terorizuje nájemníky a brnká na nervy majitelům domů, ale jako člověk, který stojí mezi dvěma světy a sní o tom, že opustí řemeslo a po vzoru matky se bude věnovat umění, představuje zajímavou figuru. Bohužel scénář mi přijde trochu nedotažený a klavírní vsuvky poněkud nudné. Celkový dojem: 60 %.

Je mi líto, ale ve výsledku je to jen elegantní lyrické nic. Tedy za předpokladu, že nejste poetické duše, kterým příběh nic neříká a dokážou se těšit ze ševelení větru, nivých pohledů a pomalé kamery. Přemýšlím, komu by Na vertikále léta mohlo udělat radost. Pokud jste na cizí kultury, o Vietnamu se toho stejně moc nedovíte a to, co vám film sdělí, stejně bude na hony vzdálené realitě, pokud byste náhodou zemi navštívili jako turisté a konfrontovali filmový zážitek se životy a děním běžných Vietnamců a městským ruchem. Celkový dojem: 35 %.