belldandy

Pět animovaných příběhů na Werichovo vyprávění. Dva už byly dříve uvedeny v televizi. Snad proto, že jsem je již znala a jen si je vychutnávala, přišly mi nejlepší. Z odstupu i ty tři ostatní hodnotím vysoko. Všechny části považuji za malá umělecká dílka. V návaznosti na FrodoFa přidávám vlastní hodnocení jednotlivých "pohádek" : - Až opadá listí z dubu ***** (Čert se způsoby bankovního úředníka, pekelný stroj na převýchovu pijana - výborný díl), - Lakomá barka ***** (Klasika, bez níž by ostatní části nevnikly), - Splněný sen ***** ( V porovnání s ostatními mi příjde příběh trochu slabší a animaci si taky trochu tvůrci usnadnili, ikdyž výlet mezi pohlednicemi Prahy je docela zajímavý), - Franta nebojsa ***** (Tenhle díl je trošku jiný a opravdu báječným způsobem ulítlý). - Fimfárum **** 1/2 (Dost dobré, ale už nic nového mi to nepřineslo). l

Režiséři se obvykle vymlouvají, že historická věrnost se nedá kombinovat se zajímavým příběhem. Tenhle film přes svou historickou přesnost na vás zaútočí ostřím žiletky. Poslední hodiny Dantonova života se odčítají a vy sledujete, jak jemu i Robespierovi docházejí ideály. Jejich životy už dávno ovládla politická nutnost a oni si to konečně počínají sami uvědomovat. V mrazivém závěru sledujeme zděšeného Robespiera naslouchat článkům Deklarace občanských práv. Kam se roku 1794 tahle práva poděla? To sama moc užírá ty, kteří ji užívají.

Celý děj je věnován Kriemhildině pomstě. Kriemhilda se mění v temnou postavu a o to pozitivněji se náhle jeví lstivý Hagen. Celou polovinu filmu zabírá závěrečná bitva, v níž jsou všichni pobyti. Je to pěkná řežba. Tenhle díl mi přišel o něco slabší než první část. Byla-li síla prvního filmu v působivých prostředích, tak zde jsem si díky sevřenosti děje mnoha neužila.

Expresionistcká báj o hrdinovi Siegfriedovi - od chvíle kdy se vydal do světa po jeho smrt. Fritz Lang, původním povoláním architekt, navrhl pro tento film úžasné kostými i architekturu. Film jsem viděla na Letni filmové škole až po shlédnutí Ivana Hrozného a neubránila jsem se srovnávání. Lang nepracuje s kamerou tak zajímavě jako Eizenstein a nevytváří zdaleka tak působivé záběry. Srovnání je to však nespravedlivé, protože oba filmy dělí dvacet let. Ale i tak si myslím, že Lang dosáhl na svůj vrchol až filmem Metropolis.

Postavy v tomto filmu, skutečné i smyšlené zároveň, hledají svou duchovní cestu životem. Snaží se vyrovnat s opilstvím, rozpadem a smrtí. Hudba dělá 50% a mystifikace druhých 50% filmu. Přesto zbývá ještě cosi navíc ( cosi nepolapitelného a tajemného), co dodává tomuto filmu mimořádnou atmosféru. Zatím nejlepší film Petra Zelenky, který nekazí ani jistá překombinovanost děje.

Klasická ukázka evropské animace pro děti. V tomhle příběhu se dozvíte, jak to tak zhruba chodilo ve Valhalle a uvidíte, jak byl jednou výjmečně napálen Loki. Obři ho podvedli jednoduchými, ale účinnými triky. Mám ráda animaci i germánské mýty a tak jsem se při sledování filmu docela bavila. V Evropě však bohužel neexistuje možnost pojmout animaci opravdu vážně. Škoda.

Vlastně jsem byla trochu zklamaná. Film se skládá ze dvou nesouměrných částí. Záčátek se rozjíždí na plné otáčky. Při jeho sledování jsem měla pocit, že jde o komediální verzi Metropolisu. Mrazivý i legrační pohled na svět, ve kterém jsou všichni sledováni a zrobotizováni. Bohužel jen ta první půle je geniální a nadprůměrná. Druhá a delší část patří ke klasickým tulákovým dobrodružstvím a je "pouze" průměrná, ikdyž v rámci Chaplinova vysokého standardu.

Nechme stranou děj, ten je u tohohle filmu podružný. Jeho genialita tkví v Chaplinově znázornění Hitlera, které je dokonalé. Tohle je jediný Chaplinův film, ve kterém je postava "Tuláka" odsunuta kamsi do pozadí. (Ikdyž holení při poslechu Uherské rapsodie patří mezi Tulákovi nejklasičtější gagy.) Většina z těch, kteří ten film viděli, mi říkala, že nejlepší scéna je Hynkelův projev na začátku. Ovšem Hynkelovo mrazivě děsivé pohrávání se zeměkoulí je také velmi působivé. Proti tomu přepracovaný diktátor mě naplno rozesmál. A moje nejoblíbenější scéna? : Hitler a Mussolini stojí vedle sebe a vedou své vlastní nezávislé projevy k nikomu, jen k prázdnotě. - Tenhle úžasný film nemůže zkazit ani zbytečně vyapelovaný závěr. Skutečně je to film, který stál za to, aby "Tulák" promluvil. Na druhou stranu ani by to ve filmu nechybělo, kdydy byl zůstal mlčel...

Aktuální tragikomedie o válce v Jugoslávii nás zavede do jednoho příkopu na uzemí nikoho. Zde se setkávají postavy mezinárodního obsazení: bosňan, srb, francouz za "šmouly" z UMPROFOR a angličanka z médií. Snaží se zachránit vojáka ležícího na mině. Nic nevyřeší a zase se rozejdou. - Velice zdařilý začátek filmografie Danise Tanovice předvádí balkanský kotel v praxi. Na počátku si myslíte, že sledujete válečný film, který se uprostřed změní v komedii, nakonci však zbývá jen velice smutný příběh o marnosti lidského snažení. - Proč tedy nedávám pět hvězdiček? Mám pocit, že mi na tomhle filmu něco vadí: snad, že se cítím lehce a nenápadně manipulována, snad mi příjde příběh příliš vypočítán na efekt.

Děj filmu takřka doslovně sleduje Chretiena de Troys. A Parcevalovu příběhu proto chybí závěr. Zcela nevýpravné vyprávění si postačilo pouze se symbolickými rekvizitami. Eric Rohmer představuje oživlý svět gotických obrazů a iluminací. Svět jako symbol.