Arcadan

Zdaleka nejlepší Batman za posledních 14 let, což ale, co si budem, není zas tak vysoká laťka k překonání. I přes přepálené a pro mě v něčem únavné trailery jsem měl očekávání popravdě ještě o kus vyšší, ale funguje to, jak má, to zas ne že ne. Batman tu kope jak rozervaný zvíře, kterým je, a když je zrovna v civilu, sedí a smutně se dívá do zdi. Za mě to správné neo-emo, které k ústřední postavě prostě patří. Mám jenom problém, že mě to v žádném momentu nepřekvapilo ani skutečně emočně nezasáhlo. Šlape to jak namazaný stroj, ale jaksi chladně a po vlastní ose. Navíc to má asi šest konců a nemělo by to IMHO mít ani jeden z nich. Jako temný noir to na mě ale působí silně a na druhý díl bych šel hned. Pattinson skvělý a Dano úplně fantastický. Tři hodiny deště, bahna a dusivý hudby.

James Bond with a twist. Upřímně nevím, jestli jsem to opravdu pochopil, ale bavil jsem se po celou dobu tak dobře, že je mi to vlastně jedno. Nějakou dobu se už na akční filmy nedívám, nebo je minimálně nevyhledávám, ale Tenet mi teda ukázal, že dělám chybu a měl bych zase začít. Usmíval jsem se do úplného konce jak osmiletý kluk na marvelovce. Už jenom za to a pak za ty dokonalé obleky musím dát absolutní hodnocení.

Velmi nepříjemná sonda do jednoho rozpadajícího se manželství, která ale překvapivě vůbec nepostrádá naději v lepší zítřky. Jednoznačně Bergmanova scenáristická masterclass. Jestli je to v něčem závádějící, tak je to dnes už do očí bijící šovinismus často až nesnesitelné mužské postavy, ale navzdory tomu je to pořád velká síla. A Liv Ullmann tady hraje neskutečně - cítil jsem to s ní všechno. "Sometimes I don't think of you for hours and it's heaven."

Víc než cokoli jiného je to komedie. Zvrácená a atypicky strukturovaná, ale pořád jenom komedie. Za to je to ale komedie skvělá. Díky neskutečně absurdním situacím a výborně vypointovaným dialogům jsem se smál několikrát nahlas a zbytek publika se mnou (konkrétně epizoda s policejním odznakem je horký kandidát na nejvtipnější scénu roku). Výpovědní hodnotu pokusům o filosofování navzdory to bůhvíjak hlubokou nemá. Ve filmu hraný Bowie se tématikou vraždy jako umění zabýval už před 23 lety na desce Out. Jestli snímek donutí diváky se zamýšlet, tak jedině nad tím, jak je fascinující pozorovat film, který je ve své podstatě jen jedna velká Trierova art terapie a sebe-obhajoba. (z podobného důvodu je podmanivé poslouchat desky Kanye Westa, ty mají s Jackem navíc společné, že jsou taky dost zábavné samy o sobě) Z formálního hlediska jsem si to užil dost. Střihová skladba je výborná a vyprávěcí struktura formou jakési powerpoint prezentace mi taky přišla osvěžující. Jinak zkazky o znechucených lidech odcházejících ze sálu nechápu. Dvě scény jsou na hraně únosnosti, ale spíš z morálního hlediska než kvůli odpornosti výjevů. Především díky nadsázce voice-overu a veselému soundtracku jsou i ty nejnechutnější scény stravitelné a (myslím) záměrně nezanechávají na divákovi větší psychický dopad jako Trierovy starší filmy. Přes dvě a půl hodiny stopáže letí rychle a na hodinky jsem se díval jen jednou, protože jsem chtěl, aby to ještě neskončilo.

Laterna magica pro 21. století. Pro těch pár filmů, jako je Master, miluju kinematografii. Podvratná studie dvou charakterů. Esteticky dokonalá, pomalým tempem a netypickou hudbou diktovaná sonda do hlubin osamělosti, nejistoty a moci. Phoenix naprosto neskutečný a Hoffman hypnotický. If you figure a way to live without serving a master, any master, then let the rest of us know, will you? For you'd be the first person in the history of the world.

Rozhodně to své místo na světě má. Podivný, meditativní film, na který musí mít divák náladu. Chvíli mi to trvalo, než jsem se do té specifické atmosféry ponořil, ale s příchodem prostřední části, tzv. kozí odysei, už jsem nechával myšlenky volně plynout na vlnách nádherných obrazů přírody a kalábrijské arichitektury. Znova bych to asi nedal, ale jako jednorázová zkušenost zajímavé a povznášející. Mlhavé vzpomínky na některé záběry mi zůstanou v hlavě ještě dlouho.

Poetická vize mladé lásky optikou hlavně brokovnice. Pomalý film, který si dává se vším načas, ale nikdy nenudí a uteče stejně rychle jako všechny ty řeky, okolo kterých dvojce na své cestě projíždí. Se vším respektem k Lynchovi, můj nositel ryzí individuality je Cagově hadímu saku navzdory neskutečně charismatický Martin Sheen tady. "I got some stuff to say. Guess I'm kind of lucky that way. Most people don't have anything on their minds, do they?"

Srdcovka hned po prvním zhlédnutí.

Velmi přesně zachycené plynutí prázdninového času. Esteticky až moc dokonalé na to, aby to zároveň stíhalo být tak bolestné, jak by si to přálo být, ale kluci hrajou jak o život a emocionální dopad to rozhodně na konci má. Rád se k tomu do budoucna vrátím. A Sufjan Stevens na Oscara!

Odvaha adaptovat Pynchona na filmové plátno se musí ocenit sama o sobě a PTA s předlohou zabojoval víc než důstojně! Ten, kdo se bude dění na plátně celou dobu snažit pochopit, nikdy nepochopí, o čem ten film je. Hodně divný zážitek, který je mnohem víc než detektivkou spíš charakterovou studií dvou hlavních postav a především doby přelomu 60. a 70. let. Víc než narativní příběh je to za mě pocitová, paranoidní, psychedelická zkušenost.