Štyrikrát

Homo sapiens, fauna, flora a nakonec základní stavební kámen všeho živého - uhlík. Zcela přírodní recyklační program v prostředí totálně zapadlé italské vesničky. Všední život i obraz místních tradic a zvyklostí, vše pod nádherně nasnímanými scenériemi tohoto kraje. Filmu by bez diskuze slušel i žánr komedie, vedle silné empatie lze cítit i přirozený, lidský humor. (12.08.2017)

Po vizuální stránce jde jistě o pozoruhodné dílo, na jehož obsah a především pomalejší tempo musíte být správně naladěni. Dovedu si představit, že někoho film Čtyřikrát skutečně nadchne, ale mě to nějak minulo, i když třeba příběh zatoulané kozičky mnou docela citelně pohnul. Ovšem za nahlédnutí do koloběhu života zapadlé vesnice kdesi v horách italské Kalábrie patří tomuto nezvyklému počinu určitě čestné místo v evropské kinematografii. (70%) (10.09.2020)

Antiakční film. Skutečně zvláštní film, ale s neobyčejnou poezií. Zvukový film bez jediného slova a hudby, jen občas nějaký šum, potlesk, mečení koz. Až na to, že jsem se nemohl dopočítat toho, čeho čtyřikrát. Ale mělo to sílu, až na výjimky byl snímán celek statickou kamerou, jako by to byla nějaká kamera skrytá, která zkoumá hloubku duše prostého venkovského života chudé jižní Itálie, která je daleko za naší civilizací... ale možná jim je bez moderních vymožeností líp. Uhlíři, kteří dovážejí do vesnice zásoby dřevěného uhlí. Starý pasák koz, který se léčí posvátným prachem z kostela a umírá nešťastnou náhodou, když při vykonávání stolice vytrousí u keříku papír s prachem z minulého dne... Zroizení kůzlátka, toho mi bylo hodně líto, ale takový je život. Vzpomněl jsem si na Hrubínovy verše - Jak to bylo, pohádko? Zabloudilo (tady) kůzlátko. Jenže to nedopadlo tak dobře, jako s tím kuřetem. Slavnost jara, zase mi bylo líto krásného smrku... z něhož se nakonec zase stalo dřevěné uhlí,a tak šel koloběh života, zrození a smrt, pohřby a veselice,proměny přírody... Milý film. (05.08.2017)

Tohle neni lehký okomentovat - člověk bud přistoupí na ladění filmu a je z toho velmi zajímavá sonda do života italského venkova a vlastně i do minulosti, kterou neruší zbytečná slova. Nebo ne a pak nemá smysl se trápit :-). Já bych to viděl někde v průměru ( až díky komentáři sumperacka jsem zjistil, co je pointou ), ale za geniální sekvenci na křižovatce, prostě musim dát 4/5. ( 45. KVIFF ) (15.07.2010)

ve filmu se toho zas tolik neděje přesně asi tak vypadá stereotyp života vysoko v horách stranou od civilizace.V první půlce stařec který dožívá svůj život a jeho pes a v druhé půlce osud čerstvě narozeného kůzlete.Dlouhé záběry bez dialogů které by něco vysvětlily třeba scéna se ztraceným kůzletem a stromem.Symbióza člověka a přírody.Život a smrt.Vynikající režisérská práce a kamery.Rozmístění kamer na stativu sebrané záběry seskládat do celku.Podle mě se filmaři pohybovali na place minimálně. (04.12.2018)