Kreptry

Ve všem souhlasím s darjeeling. Ač jsem ke sledování přistupovala značně skepticky (po rozčarování ze seriálu Sisi), musím uznat, že jsem celkově spokojená. V ději se dají naleznout historické nepřesnosti, kostýmy byly někdy až moc moderní, účesy divné a hraběnka Esterházy vypadala jako Caesar Flickerman z Hunger Games, ale překvapivě to pro mě všechno bylo v nějaké únosné míře. Sisi – pardon, Alžběta – mi byla sympatická a líbilo se mi, jak její představitelka zahrála tu nespoutanost a zklamání ze dvora, které opravdová Alžběta musela určitě taky prožívat. Líbil se mi i František a spolu s Alžbětou jako císařský pár vypadali dobře. Maxmilián ne. Byla bych opravdu ráda, kdyby tvůrci pokračovali a dostali se tak i k pozdějším císařovniným létům.

Jsem spokojená – zasmála jsem se, řekla si, že je to ze života, a dopadlo to dobře. Co víc si v neděli večer přát.

Spoustu dějových linek, ze kterých jen jedna byla jakž takž dotažená do konce. Spoustu postav, kterých kdyby byla jenom polovina, bylo by to lepší (Co tam dělala Katarzia, jakou úlohu měl Lubor…?). A možností, o čem to přesně má být, je taky hodně. Takže jedním slovem mišmaš.

Kombinace Jaroslava Plesla, jeho klidného hlasu a našich památek je prostě geniální. Pevně doufám, že bude druhá série, protože tohle je přesně ten pořad, který si jí zaslouží!

Kdyby se z těch 8 dílů vystříhaly jen ty scény, které k něčemu byly, dalo by to na jeden hodinový průměrný film. Tohle bylo vážně nudné, překombinované a ve výsledku naprosto ztrácející smysl.

Detektivka, která měla potenciál být lepší díky dobrým hercům a občas i zajímavým kriminálním zápletkám.  Jenže ta malá světýlka originality byla zadupána okoukanými motivy, jako například ten problém s houslistou a flétnistkou. Víte, jak zajímavé by bylo, kdyby houslista vydržel? Suma sumárum – jde spíše o průměrný oddechový počin. Ale druhou sérii prosím ne-e.

Hezké, milé, nekomplikované, i když místy trochu trapné. Oceňuji poslední scénu s balónem – důstojné nastínění kam Karlův příběh směřuje.

Žádná velká hitparáda to teda není. Místy je to příliš přeslazené, jinde zase divně jednoduché. Pan Dewy je velmi přidrzlý mladík a paní učitelka zase neví, co chce, ale zjistí to ve chvíli, kdy jí někdo zazpívá pod oknem. A to všechno s příchutí jablečného moštu (toho nejlepšího, samozřejmě).

Předlohu jsem nečetla a předchozí zfilmování neviděla, takže nedokážu říct, jestli je to úplně mimo originální příběh nebo jen trochu. Ale tak jako tak to je přesně ten typ seriálu, který mě vyléčí z mých chmur kdykoliv přijdu domů naprosto vyčerpaná a znechucená. Klidný, milý, optimistický (i když je tam několik smutných, trochu vážnějších scén). Pro ostatní – doporučuji se podívat v originálním znění.

Souhlasím s tím, co napsal Malarkey – nálepka bestseller na obalu nestačí a rozhodně to nezaručuje kvalitu filmové verze. Dialogy byly o ničem, plno zbytečných záběrů do korun stromů, divná barva obrazu, vyšetřovatelka neustále s tabletem a proč se to hergot jmenovalo Dům na samotě, když se to odehrávalo většinu času ve stájích a v krabici uprostřed louky? A ten konec…, no škoda mluvit.