Kreptry

Zklamání. První díl byl obstojný, ale ten druhý byl naprostou katastrofou. Proč GIPS dál neřešil, kdo zabil Bohdana? Byly ty fotky pravé nebo ne? Jak to dopadlo s Fingerem a fotopastí? Jak se na místo činu dostala Alanova pistole? A proč vlastně dostával Blažek toho chlapa z vězení? Příliš mnoho otázek a žádné odpovědi. Asi to nějaký potenciál mělo, ale očividně ho režisér nenašel.

Devadesátky jsou kvalitní kriminálkou, která dává filmovému nadšenci naději, že stále existují lidé, kteří nezapomněli, jak se točí a píšou detektivky. Děkujeme za to!

Po 1. sérii (13. 1. 2022) Většina věcí už tu byla napsána a já jen souhlasím a přidávám se. Všude se píše, že se jedná o seriál přinášející nový pohled na tuto zajímavou postavu evropských dějin. Řečeno slovy z obsahu: „…univerzální a nadčasový příběh o lásce, svobodě, rodině, sebeurčení a povinnosti, oděný do půvabu dvorské módy 19. století.“ Co čekat? Ve snaze o dramatičnost si filmaři něco přidají, něco poupraví nebo zcela vynechají (bohužel často i věci, které jsou klíčové). Potom se z celého díla stává pouze dramatický útvar, ve kterém mají postavy shodou okolností stejná jména jako historické postavy a shodou okolností mají i stejné postavení ve společnosti. A to je právě případ i tohoto seriálu. Každému musí být okamžitě jasné, že je více než polovina věcí naprosto mimo skutečnost (Franz se nemohl na nejméně 6 hodin vypařit, aniž by ho nikdo nehledal a Sisi nemohla běhat po paláci v onom roztrženém úboru dva dny). Kdyby to byl příběh zasazený do 19. století, se zcela smyšlenými postavami, jmény a královstvím, tak proč ne – ať se monarcha klidně ztratí a vévodkyně si chodí v čem chce.  Ale ono je to o Sisi a Franzovi a tenhle „nový pohled“ tam jednoduše nepatří a ruší. Je tu sice pár maličkostí, které tvůrci nechali alespoň trošku podle skutečnosti – během líbánek byl Franz opravdu více ve Vídni než se Sisi a jeho matka byla opravdu taková semetrika, která jim do všeho kecala. Ovšem to málo, co je trošku podle pravdy, je excelentně převálcováno špatně datovanými historickými událostmi, které tvůrci asi losovali z klobouku kouzelníka Pokustona. „Potřebujeme nějaké drama. Tak tam frkneme tohle. Je úplně jedno, že se to stalo o 5, 10 let později…“ Je vážně otravné, když si člověk potom musí dohledávat, jak to vlastně opravdu bylo, protože i těm, kteří o tom ví jen základy ze školy, to musí přijít divné. A co teprve těm, kteří se tím zabývají... No a teď herecké výkony – Dominique Devenport se mi v roli Sisi celkem líbila. Rozhodně jsem u ní měla pocit, že se v průběhu let může stát onou životem poznamenanou ženou, kterou se stala. Jannik Schümann nebyl nic moc. Kdyby si vyměnil roli se svým „zmrskaným kamarádem bez ruky“ (David Korbmann se jmenuje), bylo by to lepší. Ten by totiž jako monarcha vypadal mnohem přesvědčivěji, a ne jako mladík, kterého právě pustili ze školy a on se nemůže rozhodnout, jestli bude hodný romantik nebo cholerický blb. Poučení do budoucna – natočte raději jeden film, ale za to pořádně. A nezkoušejte nové pohledy. Po 2. sérii (24. 11. 2023) Vyzbrojena odvahou a uklidňující větou, že jde jen a pouze o fikci, a ne o pokus ukázat Sisiin život co nejskutečněji, jsem se podívala na druhou sérii. Proč jsem to udělala úplně přesně nevím. Bylo to náročné? Trošku ano. Obzvláště první dva díly, při kterých jsem nevěděla, v jakém období se vlastně pohybujeme. Ale jak říkám, věděla jsem, do čeho jdu a možná díky tomu nejsem po konci sledování tak rozčarovaná jako po první sérii. Ve zkratce: Franz zůstal blbem a stal se z něho k tomu všemu ještě alkoholik (měl k tomu našlápnuto už v první řadě), Sisi se mírně pomátla, ale kdo by se na císařském dvoře nepomátl. A stále si stojím za tím, že hrabě Grünne by byl mnohem lepším císařem než Jannik Schümann. Netrpělivě vyhlížím třetí řadu, protože jsem nadmíru zvědavá, kam tohle všechno povede.

První a druhý díl byl pro mě asi nejlepší z celé série. Marie-Luisi Stockinger zahrála Rézi uvěřitelně a děj ubíhal klidně, bez zbytečných kliček nebo hluchých míst. U třetího a čtvrtého dílu mi trvalo déle, než jsem si zvykla na starší panovnici s tváří Steffi Reinsperger, která mi do role moc neseděla, takže mi trošku ten jinak dobrý děj rušila. To ale nelze nikomu zazlívat. No a pátý díl…, tak tam toho bylo hodně. Ursula Strauss byla dobru volbou, ale všechno zkazilo velké množství nesrovnalostí, které režisér, nebo kdokoliv, kdo mohl do scénáře mluvit, nevychytal a připustil. Nejde ani tak o to, že se tvůrci rozhodli udělat z Isabely a Mimi milenky se vším všudy a věnovali tomu možná až příliš času. Dokonce dokážu přejít i v reálu naprosto neuskutečnitelný čin, při kterém se šla Isabela cíleně nakazit neštovicemi. Hold trochu drama je v historických filmech potřeba. Jde o to, že tvůrci nechali zemřít dcery, které zemřít vůbec neměly. Že Marie Anna (ta, co má celou dobu tvář plnou jizev od neštovic) nikdy neštovice neměla. Isabela měla s Josefem dvě děti a Marie Josefa Bavorská, Josefova druhá manželka, nezemřela před Františkem, ale až skoro dva roky po něm. A je toho víc… Tomuhle všemu se mohli jednoduše vyhnout a nevěřím, že to bylo způsobeno nedostatkem času. Beru to jako selhání tvůrců a velké mínus, které zkazilo ono velké finále, na které jsem čekala už od října (nebo od kdy na to běžela upoutávka v televizi). Ale abych řekla i něco hezkého – jsem velmi ráda, že do role Františka Lotrinského byl vybrán zrovna Vojtěch Kotek. Myslím si, že svým výkonem konečně ukázal všem brblalům, že už není tím mladým hejskem ze Snowboarďáků a Rafťáků, ale hercem, kterého mohou režiséři bez obav obsazovat do rozličných žánrů. Velmi hezká (ve všech pěti dílech) byla i hudba, lokace a kostýmy. Suma sumárum, když s notnou dávkou sebezapření zavřu oči nad těmi historickými pitomostmi v ději, je celý tento koprodukční výtvor povedený a jsem si jistá, že se na něj v budoucnu zase ráda podívám. (Všechny části mají stejný počet hvězdiček, protože jsem sérii hodnotila jako celek).

Josef Trojan byl jako očividně psychicky nemocný mladík poznamenaný válkou výborný (až mě to u scény s koťaty děsilo a musela jsem zavřít oči a zacpat uši). A Ivan Trojan – tak to je sázka na jistotu. Dejte mu za úkol zahrát pytel brambor a budete mít pocit, že tím pytlem opravdu je a ničím jiným nikdy nebyl. Střídmá hudba přidávala na ponurosti a všechno zdárně dokreslovala. Ale přesto se našlo několik věcí, které zapříčinilo mé nižší hodnocení. Kloním se na stranu těch, kterým úplně nesedlo řazení děje, což mě přivádí i na začátek filmu, u kterého jsem zase měla pocit, že jsem pozdě zapnula televizi a půlka filmu mi utekla. Konec mě trochu naštval. Nevadí mi sice otevřené konce, ale tady mi to přišlo jako ukončení hodné seriálu, u kterého zbývají ještě další tři díly. Nechápu to, protože u jiných filmů podobně laděných, mi nic z toho nevadí. Bohužel si myslím, že se na to podruhé nepodívám, ale jsem ráda, že jsem to viděla alespoň jednou.

Velmi slušný seriál. Moment odhalení se zbytečně neprotahoval a už v 7. díle člověk věděl, na čem je. Výkony hlavní dvojice, později dvojice + komplice, byly nadprůměrné. Moon Chae-Won to zmatení a beznaděj zahrála velmi dobře, její emoce na diváka doslova dechly i skrze obrazovku. Lee Joon-Gi si drží svou kvalitu, a i role uměleckého kováře s VELKÝM TAJEMSTVÍM mu nedělala problém. Pravda je, že se pro tyhle role vážně hodí. Třetí postavou, bez které by to prostě nebylo ono, je postava komplice. Byl ztvárněn tak nechutně, až to  bylo vlastně dokonalé. Kdykoliv se usmál, tak mi šel mráz po zádech. Kdybych bydlela v sousedství s člověkem, který by mluvil tak jako on – tak šíleně táhle, a ještě k tomu vždycky tak děsivě vykulil oči – tak se stěhuju do jiného města, kraje a pro jistotu i do jiné země. Na základě toho všeho bych dala plný počet hvězdiček ani bych nemrkla. Ale je tady jedna věc, kterou vážně musím vytknout ať se mi to líbí nebo ne – a to je poslední díl. Protože ten všechno zazdil. Doslova. Na mě osobně to působilo tak, že tvůrci udělali seriál na 15 dílů a pak najednou zjistili, že nemají nic do toho 16. Je to vážně škoda, ale i tak se jedná o velmi kvalitní výtvor, který si zaslouží, aby se na něj podívalo hodně lidí.

Myslím si, že můj problém v nerozhodnosti, jak vysoko hodnotit spočívá v tom, že jsem se na to dívala s vědomím, že to je/byl hit roku 2020. Všichni o tom mluvili, všichni to vychvalovali. A když má něco 87% a je to 155. nejoblíbenější seriál, člověk se neubrání očekávání, že to bude pecka. No, abych byla upřímná, střídaly se ve mně dva pocity – že se to hrozně táhne, a naopak hrozně utíká. Jak už tu bylo napsáno, stopáž jednotlivých dílů je přehnaná. Chápu, že to komplikovaný příběh asi vyžadoval, ale i tak se tam najde mnoho scén, které děj nikam neposouvají. Vychvalovat hlavní dvojici by bylo asi zbytečné – byli spolu vážně úžasní. Bohužel pro ně, příběh Seo Dan a Gu Seung-Junga pro mě byl mnohem zajímavější. A čtveřice vojáků/zachránců/opravářů studny byla osvěžujícím doplněním. A co jsem si ze seriálu odnesla? Že láska kvete i přes 38. rovnoběžku a že Ri Jeong-Hyeok vypadá lépe s vlasy dozadu než do čela.

Z původně nenáročně vypadající k-dramy se stal docela dramatický kus, a to hlavně ve své druhé polovině. Pravdou je, že je tam hodně scén, ve kterých někdo někoho chytá, aby nespadl, z ničeho nic ho objímá nebo se zjevuje na tom nejméně očekávaném místě. Ale upřímně řečeno, kdyby to tam nebylo, tak by to bylo podezřelé. K příběhu - párkrát jsem se zasmála, vydržela jsem u toho až do konce a nepřeskakovala jsem. Není to sice zcela pohlcující příběh, ale rozhodně patří k těm lepším. U hlavní dvojice se neobjevuje ta ohraná zápletka, při které se čtyři díly před koncem něco stane, oni se pohádají, nemluví spolu a pak se za zázračných okolností padnou do náruče. Hoo-Joon věřil Geun-Young a bylo hezké sledovat jejich vyvíjející se vztah, ve kterém spolu komunikují a věří si. Nenechme se ale ukolébat! Co neměla hlavní dvojice, měl Jae-Joon s In-Hyung - plno pláče, plno obviňování a výčitek, které je dovedou k prvotřídnímu konci, který už každý několikrát viděl, ale je prostě zaručený. Ve výsledku jsou tedy všechny body splněny a je tím pádem všechno v pořádku. Hudba je průměrná, ale i po týdnu mi v hlavě hraje „Baby you-uuu-uuu I still love you“.

Výborná volba Lukáše Příkazkého do role Martina Fruweina. Jasný, nekomplikovaný a výstižný komentář historiků (Marie Koldinská je žena na svém místě). Zajímavý motiv seznamování herců s jejich rolemi. Jednoduše perfektní dokudrama! Kéž by takových bylo víc...

Těžko říct, jestli je mé hodnocení objektivní, založené na splnění určitých bodů (přiblížení se knižní předloze, výkony herců apod.) nebo na prostém líbí/nelíbí, další! Nicméně musím říct, že jsem samu sebe překvapila. Na začátku jsem si říkala, že to možná ani nedokoukám, protože jsem neměla chuť "fandit" a sledovat osud ani jedné jediné postavy (což je u seriálu dost velký problém). O trochu větší zaujetí přišlo se čtvrtým a pátým dílem (trošku zvláštně právě s díly ve kterých se odehrávaly krveplné boje s Napoleonem) a to jenom díky Williamovi (Johnny Flynn) a celkovému pojetí bitvy, která děj příběhu, nejen, o vypočítavé „little creature“ alespoň trošku rozpohybovala. Becky Sharp mě vážně hodně štvala, což ale vlastně znamená, že jí Olivia Cooke zahrála dobře. Nejspíš se na tenhle Jarmark marnosti znovu nepodívám, ale kdo ví?