Réžia:
Václav KřístekScenár:
Marie KoldinskáObsahy(1)
21. června 2021 uplyne přesně 400 let od popravy dvaceti sedmi českých pánů na Staroměstském náměstí. Tato událost, která patří k základnímu učivu a znalostem české historie, se stala námětem pro řadu knih i tématem pro různá filmová zpracování. Česká televize si pro připomenutí kulatého výročí vybrala osobnost, která byla rovněž odsouzena, ale k její popravě v rámci staroměstské exekuce nedošlo. Touto osobností byl měšťan a později rytíř Martin Fruwein z Podolí. Tento elitní právník doby předbělohorské byl osobností, která byla všude tam, kde se dělo něco politicky důležitého. On byl autorem apologie, obranného spisu, který celé Evropě měl vysvětlit, proč české stavy přistoupily k defenestraci Martinice a Slavaty. Martin Fruwein byl po Bílé Hoře velmi brutálně zmučen. Po svém odsouzení k smrti na Staroměstském náměstí si uvědomil, že by podruhé už neunesl extrémní dávku bolesti a podařilo se mu uniknout sebevraždou. Proto je dnes v dlažbě Staroměstského náměstí dvacet sedm křížů a ne dvacet osm. Dokument Martin Fruwein – osmadvacátý odsouzený je dokument, který šesti pečlivě vybranými hranými scénami vysvětlí celou problematiku předbělohorské politiky a ukáže na základě současných moderních historických bádání, proč muselo zákonitě k této osudové události dojít. (Česká televize)
(viac)Recenzie (18)
Hezký, stravitelný hraný dokument s kvalitními herci a historickým kontextem, který se více soustředí na motivace účastníků a tehdejší nábožensko-politickou situaci v Čechách a Evropě než na jednotlivé aktéry, tedy samozřejmě krom těch nejpodstatnějších. Přál bych si, aby podávání historických informací podobným způsobem bylo běžnější, jak v dokumentech tak ve školách. ()
Kvalitní dokument o snaze změnit směr vývoje politické svrchovanosti stavovských pánů. Osoba Martina Fruweina se tak alespoň trochu přiblíží dnešnímu divákovi. Čechy jakou soudek s prachem a u zápalky stála i tato osoba, která nemá svůj kříž TAM, kde by být měl. Rozdělení na částečně hraný a částečně mluvený dokument je podařený. ()
Je úžasné, jak se Marie Koldinská profiluje, nejen jako skvělá spisovatelka a historička, ale i jako zdatná scénáristka dokumentárních filmů. S osobitým stylem a dramaturgickým citem. Hodně mi to připomnělo jiný počin, na kterém se podílela: o Kryštofu Harantovi - Cesta intelektuála k popravišti. I ten byl složen ze scén, v nichž se herci připravují na svou roli a historici jim slouží jako rádci pro co nejpřesnější pochopení tehdejší skutečnosti a souvislostí. Zde je to jen ještě o třídu filmovější a rozhodně i nákladnější. Celé pojetí: necháme to jako polofilm, do jehož zákulisí budeme vstupovat a vše dovysvětlovat, byl chytrým tahem. Celé to působí o to dynamičtěji, a přesto nesmírně záživně. Měl jsem zprvu jisté obavy, ale ty byly po deseti minutách zapomenuty. Tento počin je mnohem lepší, než film České televize: Bůh s námi. A též je lepší, než dokumentární podoba tohoto filmu: Defenestrace 1618. Takže děkuji a plný počet hvězd posílám. 85% ()
Čekal jsem spíš samostatný film. Jenže tohle byl film jen tak z jedné třetiny, z druhé třetiny dokument a především z té třetí třetiny příprava herců a tvůrců filmu, kteří konzultovali s historiky dění od Bílé hory po onu slavnou popravu. Mě tento počin teda nijak nenadchnul. O to více si teď cením knihy Čtení o zámcích a hradech od Eduarda Petišky, který v ní popsal tyto události. Možná ten Petiška jen nasadil moc vysokou laťku. [12. hodnocení, 2. komentář, 83%] ()
Tři hvězdy za informativní charakter , ale jinak tenhle guláš dokudrama mluvících hlav, hraných scén a jakýchsi making of s otázkami herců na historiky mi moc nesedl. Škoda, že tvůrci nevsadili jen na tu hranou část, protože ta samotná měla solidní informativní hodnotu. Samozřejmě, že nejvíc by si události kolem roku 1620 zasloužily velkofilm za půl miliardy ()
Reklama