Schlierkamp

Švédský krimithriller, jenž byl natočen podle třídílného románu S. Larssona a jehož první část z vynikající severské ságy Millenium se zabývá vyšetřováním 40 let starého záhadného zmizení neteře bohatého H. Vangera. V hlavní roli se představí M. Nyqvist jako zádumčivý investigativní novinář Mikael Blomkvist, jenž byl požádán o nové prozkoumání prastaré záhady. Postupně se seznamuje a sbližuje s psychicky zablokovanou výstřední hackerkou Lisbeth Salanderovou (vynikající Islanďanka N. Rapace), jejíž odměřené chování a sociální izolaci má na svědomí její kruté dětství a pozdější léta dospívání. Během jejich společného pátrání jsou objeveny staré šokující skutečnosti, jež nutně se zmizením Harriet musely souviset. Mimořádně dramatický snímek se vykazuje všemi typickými severskými kinematografickými prvky (minimum emocí ve tvářích herců, nevlídná opuštěná krajina a všudepřítomná depresivní atmosféra), a to v maximální míře. Přestože je totožnost bestiálního pachatele známa daleko před závěrem snímku, působivé momenty obsahuje převratné Oplevovo dílo až konce. Skutečnost, že se údajně jedná o nejúspěšnější skandinávský snímek všech dob mluví sama za sebe a já osobně ji mohu plně potvrdit.

Československá televizní pohádka o rozmarné princezně Kateřině, jež odmítala všechny ženichy, dokud rozezlený pan král (M. Stehlík) neporučil, že kdo zvedne ze země dukát, který vyhodil z okna, toho si vezme. Osud ukázal na zdánlivě chudého brusiče nožů Janka (J. Šťastný), jenž si svou novomanželku odvedl do svého chudobného obydlí na opuštěném místě v lese. Nafrněná princezna L. Zedníčková se překvapivě rychle adaptovala na vzniklou situaci a stává se z ní pozorná a obětavá žena. Nepřítele číslo jedna v této zajímavé pohádce představuje zlá čarodějnice Sandra v podání M. Bočanové, jež už před lety nalezla v Jankovi zalíbení a chce se ho zmocnit. V tomto úkolu jí pomáhá uličnický trpaslík Uryáš (J. Krytinář), jenž v přestrojení za fiktivního Jankova dědečka se snaží překazit vznikající citový vztah mezi Jankem a Kateřinou. Zlá čarodějnice Sandra též disponuje skupinou velmi bizarních strašidel oděných do prapodivných a převleků a masek, jejichž zběsilé rejdění a závěrečný hon na milence v lese považuji za nejpůsobivější prvek celého díla. Princezna za dukát je příjemná televizní pohádka s poněkud pro děti děsivým, ale dostatečně poutavým vyvrcholením.

Japonsko-sovětský dobrodružný film popisující průzkum a mapování Dálného Východu na počátku 20.stol. a také neobyčejně dojemné přátelství mezi sovětským cestovatelem, geografem a spisovatelem V. K. Arsenievem (J. Solomin) a Děrsu Uzalou, domorodým lovcem z kmene Goldi. Nádherný příběh se odehrává v odloučené oblasti ussurijské tajgy v oblasti jezera Chanka, což osobně považuji za ojedinělé. Právě při mapování tohoto rozlehlého jezera v zimě roku 1902 proběhla snad nejvíce působivá scéna, jíž se mohlo snad rovnat pouze pochmurné zakončení snímku. Kromě nich se v díle vyskytuje mnoho jiných zajímavých scén v krásné a tajemné přírodě (setkání s osamělým čínským starcem, Děrsuovo uvíznutí v rozvodněné řece, setkání s tygrem či ukázka lovcovy přesné střelby, jež se postupem věku zhoršovala, což mělo pro něj fatální následky). Postava lovce z Dálného Východu, jehož představitel Maxim Munzuk, národní umělec Tuvinské republiky na jihu Sibiře, muž s neobyčejným životním příběhem, jehož pojilo skutečné pevné přátelství nejen se svým hereckým kolegou J. Solominem, ale i se slavným režisérem A. Kurosawou, se vyznačovala dlouholetými zkušenostmi v tajze, čímž ohromovala Arsenievův ruský vojenský doprovod, ale i tamější tradiční domorodou víru v Lesního boha. Na počest udatného ruského cestovatele, jemuž mimochodem Děrsu několikrát zachránil život, bylo v roce 1952 přejmenováno město Semjonovka, nácházející se jihovýchodně od jezera Chanka, na Arseniev. První setkání s dílem japonského režiséra A. Kurosawy pro mě skončilo opravdu mimořádným zážitkem, jednoznačně jeden z nejlepších filmů, jež jsem zatím viděl.

Česká komedie, v níž se hlavní hrdinové pokouší vymanit ze své společenské předurčenosti a změnit tak svůj askriptivní osobní status. Velmi příjemné překvapení mě uchystala Miss Earth T. Kuchařová. hrající Simonu Rychtářovou, manželku hokejové hvězdy NHL a reprezentace, jež po setkání s profesorem andragogiky Ondřejem Vraným (A. Jastraban) začíná na své životní a společenské zařazení pohlížet se stoupající nespokojeností. Její herecké představení mě vskutku mile potěšilo, neboť její projev byl sympatický a přirozený a celkový dojem o její postavě byl na míle vzdálen tradičnímu náhledu na zlatokopky. Paranoidního a cholerického hokejistu, navzdory jeho fyzickým nedostatkům, poměrně přesvědčivě ztvárnil J. Mádl. Zcela jednoznačně nejkomičtější postavu má na svědomí M. Vladyka, jenž představoval Jastrabanova kolegu na Karlově univerzitě s životním cílem vyhrát televizní soutěž AZkviz, k čemuž mu dle jeho speciální teorie má dopomoci jeho nestandartní jméno (Květoň) a unikátní metoda sledování filmů. V komedii se objevuje mnoho herců ze seriálu Ulice, jež si z něho vypůjčili i své charakterové vlastnosti a znaky (bláznivý majitel směnárny T. Matonoha, jeho zlá žena H. Ševčíková a koneckonců i intelektuálněji zaměřený A. Jastraban alias sympaťák Bedřich Liška). Komedie Správnej dres se mi docela líbila, i když k nepříliš realistickému závěru mám své výhrady, oceňuji snahu autorů o navléknutí příběhu do originálního prostředí vztahů hokejistů a zlatokopek a také za jednoduchost a vtipnost.

Americký psychologický film o mimořádně matematicky nadaném mladíkovi, jenž svůj talent není schopen využít. Jak už u géniů bývá zvykem, jedinečné schopnosti jsou kompenzovány určitými nedostatky v jiné oblasti, v tomto případě těžkou socializační poruchou. Titulní hrdina, citově vyprahlý sirotek z chudého prostředí, Will Hunting (M. Damon), značně ovlivněn nesnadným dětstvím, tráví svůj čas bezcílným poflakováním na hraně zákona a sociální izolací od ostatních lidí, jejichž zájem o svou osobu ihned odhání slovními útoky na nejslabší místo dotyčných a svým nepřizpůsobivým, agresivním chováním. Aby unikl trestu za napadení člověka, je přinucen navštěvovat psychologická sezení a postupně dochází k navázání kontaktu mezi ním a zkušeným psychiatrem v podání jedinečného R. Williamse. Právě pronikání do Willovi psychiky, odstraňování jeho socializačního bloku a hledání jeho životního cíle tvoří stěžejní část snímku, na jehož scénáři se hlavní hrdina spolu se svým nerozlučným přítelem B. Affleckem sám podílel. V roli mírně povýšeného profesora matematiky na Bostonské universitě, jenž Willovy neobyčejné schopnosti objevil a zároveň si uvědomil svoji vlastní bezcennost v porovnání s ním, ztvárnil S. Skarsgard.

Francouzský film natočený podle skutečného příběhu, v němž můžeme sledovat neobvyklé přátelství mezi těžce ochrnutým seriózním bohatým mužem Phillipem a nepředvídatelným výstředním Drissem, jenž se stane Phillipovým ošetřovatelem. Název snímku naráží právě na tuto vnitřní vzájemnou propojenost dvou diametrálně odlišných charakterů, jenž se postupně prohlubuje a stává se nedotknutelná. V kouzelných dialozích ústředního dua v podání F. Cluzeta, pozoruhodného, od krku dolů imobilního muže, a O. Sy, nezkrotného a bláznivého, a zároveň starostlivého a pozorného pomocníka se objevuje spousta výborných hlášek, plných černého humoru pramenící převážně z milionářovy nehybnosti, avšak tento humor v žádném případě nesklouzává do trapnosti či rozpačitosti. Tento výborný film se také snaží působit pozitivně, co se týká přátelství dvou lidí z opačných společenských vrstev a pokouší se tak zmírnit zaběhnutá klišé mezi francouzskou bohatou smetánkou a chudými přistěhovalci. Toto jednoduché, ale o to víc působící dílo o muži, jemuž ani téměř totální ochrnutí sebralo chuť a radost ze života, se může zařadit mezi největší francouzské kinematografické skvosty.

Americké drama odehrávající se v roce 1936, v němž hlavní hrdinové připravují kolosální a detailně propracovaný podvod na mocného a bohatého bosse Lonnegana, jako pomstu za vraždu jejich společného přítele. Ústřední duo profesionálních a důvtipných podvodníků bylo složeno ze dvou slavných hereckých legend R. Redforda (šikovný a přesvědčivý Johny Hooper) a P. Newmana, jehož charismatický Henry Gondorff stál v čele celé gigantické akce. Když se tito dva šejdíři obklopili spolehlivou skupinou pomocníků, nebylo pochyb, že svého cíle dosáhnou, otázkou pouze zůstávalo jak. Závěr snímku byl velmi zdařilý a krásně celou taškařici uzavřel. Mezi nejzajímavější scény řadím první setkání Gondorffa (předstírajícího opilost) a Lonnegana (R. Shaw) ve vlaku u pokeru. Režiséru G. R. Hillovi, jenž má s hlavními představiteli nejednu filmovou zkušenost, se podařilo během snímku navodit velmi příjemnou a pohodovou atmosféru Ameriky 30. let a pochvalu zaslouží i scénárista za dokonale promyšlenou habaďuru.

Československý televizní kriminální film o krádeži celoživotní sbírky známek z nepoškozeného trezoru. Snímek nabízí zajímavý pohled do rodinného života známého filatelisty a odborníka na poštovní známky Černého (L. Frej), jenž prozradí vážného neshody a výčitky pramenící právě kvůli jeho netradičnímu a nákladnému koníčku, jenž negativně ovlivní rodinné vztahy. Vyšetřováním případu je pověřen nadporučík Beneš v podání B. Rösnera, jenž spolu se svým týmem ve složení zkušený L. Mrkvička a nevýrazný M. Pešek kromě ověřování výpovědí podezřelých osob nevypátrá vůbec nic. Do pátrání na vlastní pěst se však pouští pojišťovací agent v penzi Drábek (elegantní J. Sovák), jemuž případ nevypáčeného trezoru připomíná kauzu několik desetiletí starou a postupnými kroky odhalí překvapivého pachatele. Průměrný snímek Z. Kubečka, režiséra podobných krátkých televizních kriminálek na přelomu 80. a 90. let, zaujme nepříliš známým prostředím filatelistů, avšak na druhé straně je docela znatelný poněkud pomalý spád a nepřesvědčivá práce kriminalistů.

Československá krátká televizní komedie s velmi dobrým hereckým obsazením o příliš starostlivém příbuzenstvu, jež se snaží vymámit z pojišťovny peníze za rozbitý drahocenný lustr v bytě novomanželů. Mladý manželský pár, v jejichž bytě se odehrávají ony události, hrají J. Hartl a D. Veškrnová, avšak přes nepřekonatelný vodopád slov od svých rodičů a příbuzných se pořádně nedostali ke slovu a jejich výkon byl rozpačitý. Hlavní komická postava strýček Bohouš ze Záběhlic, nesmírně výstřední osoba mající na každý problém řešení, byla svěřenu excelentnímu P. Nárožnému, jenž se v té době pomalu začínal přibližovat české komické elitě. Režisér této pětačtyřicetiminutové veselohry H. Bočan mu později svěřil hlavní roli ve své komediální pentalogii o Šéfovi, v níž mohl Nárožný naplno rozvinout svůj mimořádný komický talent, vyznačující se roztomilým pedantickým vystupováním s perfektní dikcí. Přestože se v případě Lustru nejedná o žádný převratný počin, hlavně scénář není zrovna dokonalý, nicméně kvůli jako vždy výbornému P. Nárožnému se s přehledem vejde do průměru, obzvláště když ho doplňují v menších rolích umělci jako oblíbená M. Myslíková, J. Hálek, D. Medřická, S. Zázvorková či O. Lipský.

Československá komedie natočená podle literární předlohy V. Párala. Třiatřicetiletý inženýr Jacek Jošt (J. Bartoška), šťastně ženatý (s K. Macháčkovou), je deprimován totálně stereotypním životním koloběhem, jenž je velmi názorně a vtipně nastíněn, a rozhodne se z této rutiny vymanit tím, že pošle inzerát na seznámení. Do jeho života vstoupí 5 žen zcela odlišných charakterů (dominantní ředitelka Akademie věd J. Jirásková, vdova s vážnou psychickou poruchou J. Tesařová, neovladatelná a nepřehlédnutelná B. Štěpánová, servírka D. Homolová(?) s nekalým jednáním vůči mužům či neznámá vdavekchtivá učitelka). Bartoškovo milostné odcizení od rodiny však nesplnilo očekávání, neboť opět vše sklouzává do nudné tendenčnosti, již má autor předlohy ve značné oblibě, a současně si také černovlasý, rodinným životem znuděný nabíječ uvědomuje, že pravý poklad na něho čeká doma. Velmi zajímavou postavu představuje vlezlý soused rodiny Joštové O. Vlach, jenž prohloubil už tak hrůzně neměnnou atmosféru všedních dní a zároveň působil dostatečně komicky. Závěrečné absurdní uzavření snímku je vskutku povedené, uznávaný režisér J. Jireš dokázal v Katapultu prodat i své snové, magické tvůrčí prvky, ve srovnání s tematicky podobnou Bočanovou Soukromou vichřicí však v humorné rovině mírně zaostává.