Schlierkamp

Československé drama z pedagogického prostředí, v němž se učitel Pelikán, silná osobnost a poctivý člověk, rozhodne řešit problémy v manželství odcestováním do malého pohraničního města, kde hodlá pracovně působit. Brzy zjistí, že tamější školní systém je nastaven nestandartně a zcela proti jeho zásadám, neboť ředitel školy (J. Mixa) a celá společnost pokrytecky preferují pochybné výsledky žáků a prvenství se státních tabulkách na úkor pedagogické činnosti a skutečných znalostí dětí. V hlavní roli se skvělým výkonem představil K. Höger, jenž mě překvapil svojí pedagogickou citlivostí a jenž svou morálně vysokou, sveřepou neústupností vzbudil v celém městě bouři nevole, a přece své principy nezradil. V debutovém dílu režiséra Helgeho, jenž točil snímky s podobnou satirickou tematikou, rozhodně nechybí kritický pohled na tehdejší společnost a nastavení zrcadla jejímu pokrytectví bylo v té době docela odvážné. Absurditu doby ilustruje i scéna, v níž se kantor Pelikán zastane třídního outsidera, ostatními označován za syna reakcionáře, a na otázku co ono slovo znamená nikdo nezná odpověď. Mladou vedoucí pionýrů, jež díky neohroženému boji za své morální principy zahořela láskou pro postaršího kantora, zde ve své první roli předvedla B. Holišová. Zcela nepřehlédnutelný byl R. Hrušínský v roli místního opilce a hrubiána. Nejen díky skvělému důvěryhodnému výkonu K. Högera v hlavní roli hodnotím tuto Helgeho prvotinu jako nadprůměrné dílo, jež by se skutečně vzhledem ke kritickému pohledu na školství dalo označit jako nadčasové.

Americký desetidílný válečný seriál popisující pravdivé hrdinské činy elitní výsadkářské roty E od jejího výcviku po konec války v Evropě. Rota E byla využívána na nejnáročnější úkoly, tvořila předvoj při vylodění v Normandii a účastnila se těžkých bojů ve Francii, Holandsku a Ardenách. Seriál se vyznačuje absolutně realistickými akčními scénami, během nichž má divák dojem, že je vtažen do boje, důraz je kladen také na osobní příběhy a kariérní armádní postup jednotlivých vojáků. Jakýmsi průvodcem seriálem se stal kapitán Winters (D. Lewis), jenž byl díky svým taktickým schopnostem povýšen na majora a kapitán Nixon (R. Livingston). Kromě maximálně dokonalých válečných scén mě nesmírně zaujal devátý díl, jenž se odehrává v březnu 1945 v Německu a během něhož američtí výsadkáři mlčky a šokováni objevují nechutný koncentrační tábor, což působí značně apokalypticky a ukazuje tak druhou tvář války. Závěrečný díl, posunutý až do června 1945, ilustruje náladu vojáků, kteří po měsících těžkých bojů jsou znuděni vítěznými oslavami a nicneděláním a zároveň mají obavu z převelení do stále zuřících bojů v Pacifiku. Bratrstvo neohrožených, dílo z produkce slavných umělců S. Spielberga a T. Hankse je nesmírně poutavý seriál s maximálně realistickými bojovými scénami se zaměřením na skutečné činy a životní osudy amerických parašutistických hrdinů.

Československá televizní kriminálka natočená podle literární předlohy E. McBaina. Kriminalistická skupina pod vedením Steva Carelly v podání docela nevýrazného J. Bartošky se dostane na stopu penězům, jež byly před lety uloupeny z banky a jejichž místo nalezení je zobrazeno na fotografii a ta byla z důvodu utajení rozstříhána a jednotlivé kousky byly rozdány příbuzným tehdejších lupičů. Ve vyšetřování tohoto případu, v jehož průběhu jsou nalezeny mrtvoly svědčící, že na stopě pokladu je nejen policie, se však vyznamenal zejména M. Vladyka, představující nebojácného Cottona Hawse. Ve vedlejších rolích se objevil J. Vlasák v roli tajemného pojišťováka, mající vždy perfektní alibi od své milenky K. Brožové, agresivní recidivista M. Moravec, šéf policie J. Teplý či majitelka galerie H. Maciuchová a její podivný přítel T. Töpfer. Autoři v čele s režisérem J. Dudkem ve snaze být věrní předloze obsadili do role Artie Browna též muže tmavé pleti, avšak dabovaného V. Zavřelem, což mi přišlo dosti komické. Dle mého názoru se jedná o typickou průměrnou televizní kriminálku, jakých bylo na přelomu 80. a 90. mnoho, v tomto případě oceňuji nápad s rozdělenou mapou pokladu, avšak zpracování a zejména závěr působil zoufale nedramaticky.

Americký dobrodružný film natočený podle životního příběhu skutečné postavy mladého Chrise McCandlesse (1968 - 1992) ze Západní Virginie. Nezkrotná touha osvobodit se od vlastní rodiny, jež ho svou nefunkčností srážela na kolena, dovedla tohoto idealistického a čím dál více sebevědomého mladíka na mimořádnou cestu napříč USA s cílem na Aljašce. V hlavní roli odhodlaného cestovatele, jenž se oprostil ode všech materialistických zbytečností a přivlastnil si cestovatelské alter ego Alex Supertramp, se představil E. Hirsch, velmi zajímavý pozitivní typ, jenž musel při natáčení mnohé vytrpět. Kromě už zmíněné, jak se později ukázalo osudné Aljašky, za jeho nejstatečnější kousek považuji cestu přes řeku Colorado do Cortézova moře, neboť jak známo tato hraniční řeka má na svém dolním toku, v oblasti, kam zasahuje Sonorská poušť, rozsáhlá místa s vyschlými koryty. Idealistický Supertramp, jehož ke svému nepříliš promyšlenému činu mimo jiné inspirovala četba J. Londona, potkal na své cestě mnoho pozoruhodných osob (pár hipíků, krásná písničkářka K. Stewart, osamělý stařec H. Holbrook) a vždy bylo jasně vidět, jak na dotyčné zapůsobil nejen svým cestovatelským snem, ale zejména přátelskostí a uvolněností jeho sebejisté povahy. Dramatická složka, již si režisér S. Penn nechal až na samotný závěr, bohužel naplno ukazuje bláhovost a nepřipravenost Alexova činu, vyplývá na povrch moudré poslání snímku, a sice, že štěstí či dokonce jakýkoli lidský cit může být opravdový pouze pokud je sdílen s ostatními. Podařenému snímku o dobrodruhovi s obrovským srdcem jsem zejména v závěru podlehl, mé nadšení podpořila i výborná hudba v podání E. Veddera, a proto volím maximální hodnocení.

Československá televizní pohádka o studentovi, synu mlynáře, jenž se zamiloval do lesní rusalky. Tato půvabná nadpřirozená bytost však nemůže člověka milovat, chybí jí totiž lidská duše a přestože je roztoužený mladík (velmi melancholický O. Pavelka se sklonem k zádumčivosti) od tohoto citu všemi v okolí zrazován, nevzdává se touhy a dále podává rusalce (tanečně výborná, herecky se neprojevila H. Jandová-Mertová) své srdce na dlani, dokud nepocítí, jakou bolest může způsobit pouze láska. Od počátku je tato ne zrovna tradiční pohádka vedena v neveselém a ponurém tónu, což ještě zvýrazňuje opuštěnost starého smutného mlýna a nepovzbudivé rozhovory vodníků žijících poblíž. V roli starého a slepého hastrmana dokonale vyjevil své famózní umění mistr J. Kemr, jenž jednoznačně stvořil nejpůsobivější postavu celého díla a jeho naléhavý projev zcela zapadl do depresivní nálady této pohádky. Ve vedlejší roli starého, smutkem trpícího mlynáře se objevil Z. Martínek, studentovu ctitelku, tragicky zesnulou (v pohádce?) hrála přitažlivá J. Švehlová, její bohaté rodiče B. Čáp a M. Myslíková a druhého vodníka R. Hrušínský ml. Tragika a neštěstí v závěru dosahují vrcholu a když už to vypadá na smrt mladého hrdého milovníka, lidská duše v těle rusalky je probuzena a nastává pohádkový konec, v něhož už jsem ani nedoufal. Vzhledem k netradičnímu, nepříliš dětskému, ale o to poutavějšímu a silnějšímu pojetí pohádky a skvělému J. Kemrovi a O. Pavelkovi, nakonec volím nejvyšší hodnocení, natolik mě dílo paní L. Koutné zasáhlo.

Československé drama odehrávající se v létě 1945 na Slovensku. Hlavní postava, tajemný muž Dušan Vávra, jenž se představí jako profesor přírodopisu, pátrá po vrahovi své ženy, jež byla zastřelena poté, co přežila německou popravu, aby svým voláním nepřivolala zpět okupanty. Vynikající, charismatický mladý J. Kukura v hlavní roli je přesvědčen, že smrt jeho ženy má na svědomí někdo z kočovné rodiny živící se zpracováním dřeva, jež v onom osudném dni tábořila poblíž místa vraždy. Ačkoli všichni z početné rodiny kočovníků tvrdí, že paní Vávrovou zabili Němci, mladý vdovec se nevzdává pátrání, jež ho nakonec zcela pohltí, chorobně rodinu pronásleduje a po čase se stane takřka jedním z nich. Ve vedlejších rolích se mimo jiné objevili J. Vašek, jako hlava rodiny, dále jeho půvabné dcery A. Čunderlíková a H. Gregorová a nebojácný syn J. Mistrík. Ve snímku mě zaujal neustále se měnící, zpočátku vypočítavý vztah mezi J. Kukurou a A. Čunderlíkovou, neboť po určitém sblížení mu dotyčná byla její rodinou dosti cynickým způsobem nabídnuta jako náhrada za jeho mrtvou ženu. Drama též ilustruje výpověď o situaci v nelehké poválečné době, neboť tragické válečné události stále zasahují do přítomného života lidí a také izolaci hrdé kočovné rodiny, jež neustále musí polykat trpké, nesnášenlivé chování od ostatních obyvatel. Název filmu symbolizuje práci se dřevem, jež byla ve snímku několikrát detailně zobrazena. Filanovy Letokruhy hodnotím jako nadprůměrný snímek ze slovenské produkce, s výborným výkonem J. Kukury a zajímavým závěrem, kdy se ukázalo, že ona hledaná totožnost vraha nebyla zase až tak důležitá.

Americký dokument o norském blackmetalu, kontroverzním hudebním subžánru, jež se vyznačuje maximálně rychlým, energickým tempem, výraznými hudebními přechody a vývojem skladeb, nelidským vokály, inspirací ve starých severských mýtech, temnotě, antikřesťanstvím či často satanismu a nespoutanou, nenapodobitelnou energií. Dokument se zabývá zejména vznikem tohoto hnutí na počátku 90. let v Norsku a zaměřuje se v největší míře na výpovědi Fenrize z Darkthrone a Varga Vikernesse, snad nejkontroverznější osobu spojovanou s norským blackmetalem, toho času ve výkonu trestu za vraždu. Jeho názory a činy ponechám bez komentáře, pozorovat však tohoto hudebního génia velmi zajímavým způsobem vyprávějícího o svých pohnutkách ke svým činům, byl opravdu zážitek. Jeho projekt Burzum dle mého názoru přivedl blackmetal k dokonalosti, jeho zvuk a dávka energie a emocí jsou naprosto jedinečné a zejména rané skladby pokládám za kultovní. Kromě těchto dvou blackmetalových osobností jsou v menší míře v dokumentu zastoupeni i další vynikající hudebníci - Hellhammer (Mayhem), Frost (Satyricon) nebo Abbas (Immortal). Snímek se poměrně podrobně věnuje nechvalně proslulé historii kapely Mayhem, jež vznikla už v roce 1984 a vytvořila styl blackmetalu. S podivem lze sledovat, že současně, kdy v Norsku zuřila antikřesťanská revoluce, během níž bylo spáleno mnoho starých dřevěných kostelů, norské bleckmetalové hnutí sílilo a vznikaly ta nejlepší, v mnohých případem dosud nepřekonaná hudební díla. Dokument je doplněn hudebními úryvky kapel, o nichž je řeč a jež dodávají snímku na atmosféře. Jako obdivovatel a milovník nejen norského blackmetalu nemám jinou možnost hodnocení nežli maximální, přesto bych možná ještě více dílo ocenil, kdyby se věnovalo více hudbě, např. více záběrů z živých vystoupení dotazovaných interpretů.

Západoněmecká filmová adaptace světoznámého románu Pražského rodáka F. Kafky, popisující nepřekonatelné překážky zeměměřiče K. dostat se na zámek, pro jehož služby byl povolán. Přesně jako v románu se okamžitě objevuje pocit nekonečné beznaděje, atmosféra plná úzkosti, podezírání a nejistoty. Přesně podle předlohy divák může očekávat pouze marný boj s neproniknutelnými chapadly byrokracie a absurdního administrativního systému. Tato dusivá depresivní psycho atmosféra je zachycena velmi dobře, představitel hlavní postavy, nebohého absolventa geodezie, jenž musel mít pocit, že se ocitl ve zlém snu, Vídeňák M. Schell, jenž se dokonce podílel na scénáři, zvládl svou roli velmi dobře. Fridu, nedůvěryhodnou milenku K. hrála C. Trantow, mistra Klamma ze zámku, postavu, o níž se neustále hovoří a K. se k ní bláhově upíná, pochopitelně nikdo neuvidí. V jedné z vedlejších postav se objevila i česká herečka I. Janžurová. Vzhledem k tomu, že Kafkův román chovám ve velké oblibě, byl jsem zvědav na filmový přepis díla, mohu pouze konstatovat, že dávám Noelteho adaptaci plný počet, neboť si nejsem vědom jediného nedostatku tohoto díla.

Československý film tvořící náhled do prostředí dospívajících žen, v tomto případě učnic na kadeřnici, v postsocialistické společnosti. Příběh se soustřeďuje na učnici Evu (N. Boudová) zamilovanou do nadšeného kameramana Ivana, uchazeče o studium na FAMU, jenž kvůli přijímačkám natáčí dokument právě o kadeřnicích. Mladíka plně ponořeného do filmování a natáčení rozhovorů nízké úrovně zahrál J. Pomeje a opět mě svým výkonem nezklamal, dle mého názoru patřil na přelomu 80. a 90. let k nejnadanějším začínajícím hercům. Amatérské záběry mladého režiséra Pomejeho jsou začleněny do filmu, jenž se převážně věnuje Eviným běžným životním situacím, jejímu hledání vhodného modela do kadeřnické soutěže a zejména jejím touhám po milostném sblížení, přičemž v seznamování s opačným pohlavím jí pomáhá její kolegyně, tradičně drzá a roztoužená P. Mourková. Ve snímku se objevuje mnoho postav bez řádného hereckého vzdělání, což v jistém smyslu napodobuje filmové tendence v 60. letech, bohužel zanechaný dojem se v porovnání s nimi nedostavil. Ze známějších herců ve vedlejších rolích se objeví žoviální zákazník R. Vrchota, Eviny rozvedení rodiče V. Křesadlová a P. Hapka či mladé krasavice V. Hybnerová a S. Laurinová. Mezi jednu z Ivanových respondentek patřila kudrnatá dívka ne zrovna přitažlivého zevnějšku, jejíž odpovědi na kladené otázky byly dokonce ještě bizarnější než její zjev. Dotyky režiséra V. Drhy, jenž mě už podruhé příliš nepřesvědčil, patří mezi spíše podprůměrné snímky z konce 80. let, což je dáno zejména chabým scénářem s poměrně nudným průběhem a očekávaným vyvrcholením.

Český animovaný film podle stejnojmenné komiksové předlohy výtvarníků Jaroslava Rudiše a Jaromíra (99) Švejdíka. Sledujeme apolitický příběh z podzimu 1989, kdy je málomluvný samotářský výpravčí Alois Nebel (M. Krobot) z Bílého Potoka v Jeseníkách, trpící halucinačními představami zahalenými mlžným oparem, hospitalizován v léčebně pro duševně choré. Poznamenán touto zkušeností je sesazen z pozice výpravčího a odjíždí do Prahy zjednat nápravu. Nápad nevyšel, touha se rozplynula a v momentě, kdy je osamocen a ztracen ve velkoměstě potkává životní lásku a odráží se ode dna. Vedle příběhu zádumčivého výpravčího existuje i druhá dějová linie vyprávějící o pomstě, jejíž příčiny sahají do neurovnaného června roku 1945, kdy docházelo k mnoha nespravedlivým odsunům jedinců, a která na sebe nechala čekat přes čtyřicet let. Tato dějová linie, v níž hlavní roli hraje Němý (K. Roden), jenž zasvětil svůj život odplatě za smrt svého otce v oněch divokých dnech (jak spíše tuším), se mi však zdála nepříliš promyšlená, nepřehledná a nejasná. Ve vedlejších rolích se představili vypočítavý hulvát L. Noha a jeho otec nesoucí si břemeno na svědomí z minulosti A. Švehlík (resp. představily se jejich karikatury). Co se týká výtvarné stránky, zaujala mě mnohem více než samotný příběh, jenž je maximálně průměrný. Nevím, jakým způsobem snímek vznikal. ale celek působil, jako by film někdo natočil se skutečnými herci a poté ve studiu zgeneralizoval jejich obličeje, zjednodušil okolní prostředí při zachování všech důležitých složek a zvýraznil obrysy a hrany, zatímco na rovných plochách zanechal homogenní odstín. Význam výtvarné složky a animace, na níž se podílel zejména Jaromír 99, skutečně převyšuje poměrně nevýrazný příběh, a proto se mé nadprůměrné hodnocení vztahuje zejména k ní.