emma53

Já bych se asi rozmýšlela kolikaletým dětem pustit myšku s medvědem, protože místy toho akčního bububu bylo docela dost, ale to je pouze můj subjektivní dojem. Já osobně jsem se hned na začátku zamilovala do Celestýnky a tahle láska mě neopustila až do konce. S drsoněm Ernestem už to bylo trochu horší, ale jak jinak, na konci to byl už taky můj brumla. Moc se mně líbila animace, která mně silně připomínala Renčína a hlas, který namlouval mojí Celestýnku, tak ten byl moc roztomilý a vysloveně sednul té její velikosti. Nestačila jsem se ani trochu nudit, bylo to vtipné (klidně bych toho humoru přivítala víc), mělo to myšlenku a uteklo to tak rychle, že chci pokračování i když v trochu mírnějším duchu.

Já mám k těmto soutěžím poměrně dost ambivalentní pocity a poslední dobou se na ně nedívám už vůbec, ale tohle byla jedna z těch výjimek, kdy mě na Paula upozornili známí a tak jsem se doma hned mrkla na You Tube a tenhle kluk mě emotivně během pár minut úplně rozebral. Nepopírám, že můj pozitivní vztah k vážné hudbě to také silně ovlivnil. Nevím do jaké míry je celý film věrohodný a co se tam muselo malinko přikrášlit, aby byl divácky stravitelný, ale to mně tentokrát nechalo poměrně v klidu a vůbec jsem to neřešila. Jedno je jisté, že Paul neměl vždycky na růžích ustláno a velké sebevědomí nebylo také zrovna jeho silnou stránkou. V závěrečném finále, kdy už stál na pódiu před tou notoricky známou porotou, jsem si nemohla pomoct a pustila si to pak okamžitě ještě jednou v originále, ale prostříhané v té filmové podobě to bylo bezvadně. V každém případě je ta čtvrtá hvězda jen pro tebe Paule:-)

Jsem ráda, když narazím na zajímavě zpracovaný film, kterým je bezesporu i Mr. Pip. Andrew Adamson si musel hodně pohrát s knižní předlohou o jiné knize. Ale výsledný dojem stál určitě za to, alespoň co se mě týká. Mr. Pip působí jako poezie s velkou dávkou fantazie, předložená na filmovém plátně, navíc z úžasně krásného přírodního prostředí provincie Bougainville. Jestliže se první polovina příběhu nese v poměrně mírném duchu, tak v druhé části nabývá trochu jiných rozměrů a Mathilda se setkává s tvrdou a krutou realitou občanské války, která v důsledku jednoho malého, nevinného činu zasáhla ten malý kousek ráje a silně se dotkne i jejího nejbližšího okolí. Mr. Pipa se bravurně zhostil nám všem známý, charismatický Hugh Laurie. Vidět ho v jiné roli, než té doktorské, mně bylo přímo potěšením. Ale kdo na mě zapůsobil opravdu mocně, byla Xzannjah, která hrála Mathildu naprosto přesvědčivě, její oči mnohdy mluvili za vše. A to nemluvím o jejích snových scénách s domorodci oblečenými ve viktoriánských kostýmech. Svým způsobem je Mr. Pip uměleckým dílem, které zřejmě zapůsobí na každého jinak, ale za sebe můžu říct, že jsem byla moc spokojená.

Já jsem poměrně velká milovnice severských filmů až se může zdát, že jim trochu nadržuji, možná to tak někdy trošliličku je, ale tentokrát to neudělám. Ačkoliv bych po herecké stránce (Teppo, kterého hrál Peter Franzén byl suprovej) neměla žádných výtek, tak jsem tomu příběhu moc nevěřila. Kdyby šlo o jednu situaci, tak přimhouřím klidně jedno oko, ale bylo jich víc a to už jsem nepřekousla. Ty neonacistický hrátky byly přece jen až moc na hraně, co se reálnosti týká a ten bombastický konec mně taky tentokrát moc nesednul. Možná se mýlím, já nevím nic o tom, jaké mají ve Finsku problémy s neonacisty, ale nedá se nic dělat, nad trojku já dneska nejdu.

Já si užívala už jenom tu báječnou slezinu známých herců ve svých nejlepších filmových letech. Ano, je to ztřeštěná komedie, ale má myšlenku a to se cení. Já tady viděla Dennera zase v trochu jiné, ale taky ne zrovna v záviděníhodné roli ministra i když je to pořád lepší, než v roli masového vraha žen a můžu s jistotou říct, že je to další můj nový objev na francouzském filmovém poli, kterého si musím trochu víc proklepnout. I tady hrál skvostně a byl na zabití :-) A mezi těmi ostatními vyzdvihnu ještě svého vždy roztomilého Michela Galabra, kterého můžu vidět v čemkoliv a kdykoliv, protože pokaždé vyloudí na mé tváři úsměv. Nevšední, netradiční, ale tak pravdivé jsou ty Krysy z temnot.

Já jsem původně uvažovala o vyšším hodnocení, protože J.Phoenix byl suprovej, ale ten scénář zadupal i tu poslední jiskřičku, kdy jsem doufala alespoň v trochu jiný konec, ale ne, klasika USA a to už jsem neunesla. Mohla jsem do světa přímo řvát to záchranné slůvko "pírko", ale žádná záchranná scénáristická akce se nekonala a to je velká škoda. V patnácti bych to snad unesla, ale dneska už ne.

Velmi citlivé a emocemi nabité psychologické drama, kde jsem sice nevěděla jaká tragédie se odehrála až do samého závěru i když jsem to podvědomě tušila, ale já jsem měla od prvního momentu pocit, že jsem jakousi její součástí. Je to umění zapůsobit na emoce diváka takovým způsobem, že jsem skutečně cítila ke všem hlavním protagonistům silnou dávku empatie, aniž by mě do toho někdo nějak násilně tlačil. Každou postavu jsem vnímala jednotlivě a nebylo mi zatěžko uvěřit jejich duševnímu rozpoložení, mnohdy skrývanou pod rouškou úsměvu a nebo zdánlivě sebejistého, či laxního chování. Sešla se tady vynikající herecká sestava, která v tom hraje zcela jistě velkou roli, protože byli uvěřitelní po všech stránkách. A i když závěr mě mírně zaskočil, tak to nic nemění na mém silně intenzivním zážitku z filmu, který ve mně rezonuje ještě den po zhlédnutí.....

Dead Ringers na mě zapůsobil spíš jako velmi silný psychologický thriller. Těch hororových prvků tam (podle mých představ) bylo poměrně málo. Podstatou celého příběhu, který ve mně evokoval trochu Dr. Jekkyla a pana Hyda, je už samotný název. Přes počáteční problémy rozeznat od sebe Elliota a Beverlyho jsem se poměrně brzy zorientovala a pak už jsem jen vnímala heroický výkon Jeremyho Ironse v této dvojroli. Skvěle vystavěný příběh, kde atmosféra houstne s příbývajícími minutami tak, že mně chvílemi mrazilo v zádech. Když jsem sledovala tu obrovskou tragédii dvou osobností, kteří si byli tak podobní a přece tak odlišní, jak zoufale a marně bojují ve finále o svůj život, byl pro mě hodně frustrující zážitek. Tento zajímavý námět s mnoha nevyřčenými myšlenkami stojí rozhodně za zhlédnutí i když připouštím, že pro každého to asi nebude moc stravitelné drama.

Zase jeden z těch filmů, kde mám velmi smíšené dojmy a kdy nevím jak hodnotit něco tak těžko uvěřitelného. Knihu jsem nečetla, žádný filmový odborník nejsem, ale jestliže jsem po skončení posledních záběrů měla svíravý pocit na hrudi, tak už z toho je patrné, že mě úplně lhostejným nenechal. Bylo tam opravdu až přílišné množství vyhrocených scén, ale kdo ví, jestli ta doba a okolnosti v klucích tyhle vlastnosti nevyvolala. Například jejich tréninky krutosti, kde si oba kluci mysleli, že jim pomůžou zvítězit nad bolestí, hladem a nad zimou. A takových momentů bylo rozhodně víc. Výběr kluků pro tuhle roli byl velmi vhodný, protože jen ten jejich výraz v očích na mě působil chvílemi mrtvolným a studeným dojmem. Velký sešit je jeden z těch zvláštně zpracovaných snímků, kde dám vyšší hodnocení ne jen pro jejich originalitu, ale hlavě proto, že v něm bylo něco silně znepokojivého, temného a mrazivého, co mě děsí i na některých dnešních teenagerech.

Tak tenhle bezvadný seriál z prostředí ženské věznice jsem viděla poprvé a nečekala jsem takové příjemné překvápko. Víc než krimi mně Wentworth připomínal spíš drama, ale to je celkem jedno. Jela jsem jeden díl za druhým a postupně poznávala každou ženskou představitelku (díky tvůrcům za poměrně podrobné vykreslení charakterů hlavních postav), jaký přestupek je přivedl za mříže, ale stejně se do popředí mého zájmu dostala Franky, která se měnila jak chameleon a s přibývajícími díly mně zalezla pod kůži, ani jsem nevěděla jak. Souhlasím s některými uživateli, že výběr Beau v podání Danielle nebyla zrovna trefou do černého, ale to byla jen malá vada na kráse, protože tam šlo ve finále o všechny ty holky jednotlivě, takže vysloveně nějakým velkým rušivým elementem nebyla. Je to seriál, který má páteř, kde vám na konci spadne brada a budete stejně jako já čekat na další sérii, protože má na ní rozhodně našlápnuto. A na skvělý soundtrack bych málem zapomněla.