emma53

Mně je moc sympatická Jennifer, tak jsem nemohla tohle Děvče nechat bez povšimnutí, ale líbil se mně asi nejvíc ten moment, kdy Phil říká své manželce, že je už 22.30 a já měla na monitoru přesně ten samý čas.

Vážně se mě nikdo neptejte jak jsem to přežila, protože to sama nevím, ale já to fakt dala celý i za cenu, že budu mít například ke gumovým medvídkům asi zvláštní antipatii a nechuť i když mě do dnešního dne docela chutnali. Kdo zná můj postoj ke sci-fi žánru, tak to pochopí, tohle bylo moc silný kafe. Bezpochyby byl Sharlto Copley skvělý, ale uznejte, že když jsem nezvládla ani jeho sekerkovou atrakci s rukou, tak jak jsem měla zvládnout ty ostatní "lahůdkové" momentky? Možná ten způsob předložení dokumentární formou byl dobrý nápad, ale ve mně zanechal stejně zvláštní pachuť hořkosti nad tím, co všechno jsme v reálu schopni spolknout i s navijákem, co se různých zaručeně ověřených zpráv týká. Ale jó, kreveťáci se jim povedli :-)

Kdybych to shrnula do jedné věty, tak napíšu, že Ranhojič je jeden z těch neotřelých filmů se zajímavým námětem, kde jsem přesvědčená o tom, že Noah Gordon musí plesat radostí nad filmovým zpracováním jeho knižní předlohy. A když budu pokračovat, tak velkým plusem byly bezesporu vynikající herecké výkony jak Bena, tak Stellana a absolutní šok jsem měla z Toma Payneho v roli Roba, protože jestliže to byl jeho debut, tak to byl opravdu parádní výkon. Kratší stopáž bych sice uvítala, ale nakonec jsem se s tím vyrovnala, protože o nudě se tady nedá mluvit. I když někdo to bude možná vnímat jinak. Konec už mířil trochu do nebezpečných happy vod, ale tam přimhouřím jedno oko. A ano, Německo opět překvapilo. P.S. A jsem ráda, že mě nebolí v boku a žiji v tomto století :-)

Já ten film viděla snad třikrát a pokaždé mě dostala ta scénka, kdy přišel domů s tím nádherným kožichem s liščíma hlavičkama. Dokonalý herecký koncert.

Suprově nablejskaný auťáky, kloboučky, tanečky v barech, prostě vynikající atmosféra válečných let ve Francii mě okamžitě vtáhla do příběhu pár lidiček, kterým tahle doba obrátila život naruby tak, jak si to asi vůbec nepředstavovali. Lelouch se nebál a s nadhledem, vtipně, s ironií, ale i smutkem nám perfektně poda události, kde tepe nemilosrdně i do své vlastní země a charakterů lidí té doby a konec byl nejen všeříkající, ale v mnoha ohledech silně uvěřitelný. Ale co si budeme namlouvat, takoví lidé nebyli jen ve Francii a metál dostal tenkrát kde kdo. Dlouho jsem neviděla Marlene Jobert, tak jsem si jí měla možnost vychutnat v roli zdánlivě křehké Loly. Bruno Cremer byl pro mě chvílemi docela matoucí osobou, ale jako ostatně nikdy, ani tady nezklamal, pouze Jacques Dutronc mně do té role moc nepasoval, ale to byla jen malá vada na kráse. Výborný film, který je chudák tak málo známý a přitom si to vůbec nezaslouží.

Něco na způsob Srdcové sedmy, ale ta byla pro mě přece jen stravitelnější. Jednou tento film otřepu a zkusím mu dát ještě jednu šanci. Myslím, že An za to stojí, to jsem možná jen já zrovna nestála za nic.

Dnes jsem měla den, že jsem tuhle mírně střihnutou romantickou komedii potřebovala vidět jako sůl. Ale přiznám se, že všechny ty hvězdičky navíc jsou za senzační muziku, která mě dostala, za krásné modré oči Gada Elmaleha (jen tak mimochodem, ten se snad s krví komika musel už narodit) a nádherný úsměv Sophie Marceau.

Enemy považuji od Davida za bonbonek, který smlsnete během pěti minut a ani vám nepřijde, že šlo o trochu delší stopáž. Na konci na vás David vyplázne jazyk tak šibalsky šokujícím závěrem, že budete chvíli přemýšlet o tom, jestli je ta pointa tak dokonalá a nebo šílená. Jinak se servisem jsem byla nesmírně spokojená, jak co se soundtracku týká, tak i hereckými výkony v čele s Jakem. Teď už potřebuji jen ten louskáček na filmové ořechy tohoto typu. P.S. Já nevím jak vy, ale já se tomu konci musela smát :-) Ještě trochu popřemýšlím a možná to ještě zvednu.

Dokonalý herecký duel se světově známými hereckými esy. Troufám si napsat, že to byl jeden z nejsilnějších zážitků s Gerardem v hlavní roli a největší ironií na tom je fakt, že jsem Pouhou formalitu slyšela v dabingu. Je to zřejmě poprvé, kdy píši, že dabing byl přímo skvostný a já byla dokonce ráda, protože tam bylo mnoho pasáží, kde jsem si sedla do křesla a bez toho, aniž bych hleděla na obraz, jsem si tiše vychutnávala rozhovory, které spolu Onoff s komisařem vedli. A pokud budete mít zkraje pocit, že je tam v té jedné místnosti velmi skromné osvětlení, tak věřte, že to má svůj význam, který jsem postupně ocenila. Díky za takové filmové perly, kterých je dnes už tak málo. A myslím, že pro objasnění některých situací stojí rozhodně za to, dát si jednou repete. A k tomu žánru nahoře bych klidně přihodila, že se jedná i o psychologické drama.

Tak tohle je už třetí počin Daviada Gordona Greena, který jsem od něj viděla a myslím, že už začínám malinko znát ten jeho rukopis, který je sice pomalejší, ale přesto si diváka dotáhne i v tomhle tempu až do konce. Doporučuji nedívat se na Joeho v depresivní náladě, jinak odejdete s trojnásobnou depresí, ne-li větší a budete mít chuť někam utéct. Šílený zapadákov a ještě šílenější figury, věřte mně, že tam potkáte málo koho, kdo na vás zapůsobí pozitivně. Vůbec nechápu jak mohl vyrůstat tak sympatickej kluk Gary v takové rodině, kde jsem měla chuť dopustit se vraždy jeho otce hned v prvních minutách filmu. Nevím v jakých lokalitách natáčeli ty "úhledně" upravené domečky, ale já se Garymu docela divila, že to tam vydržel tak dlouho a nevzal kramle daleko dřív, ale omlouvá ho pouze jeho zřejmá touha pomoct alespoň matce a sourozenci. Rozhodně nemohu upřít dokonalý výběr pro tyhle postavy (myslím hlavně otce), protože jsem jim ten jejich "bezchybný a dokonalý" charakter věřila do posledního puntíku. Měla bych asi pouze jednu výhradu a tou je dokonalejší ponor do Joeovi postavy. Ta jedna událost z minulosti nebyla pro mě dostačující pro pochopení některých jeho zkratů, či jednání. A Tye byl senzační úplně stejně jako v Mudovi. Trochu netradiční, hodně drsné, pochmurné drama, kde by možná stálo zato přečíst si i knižní předlohu. 75%