vyfuk

[KVIFF 2021] Jehňohlavci, spojte se. Původně film začíná na temnou notu, která se poté přehoupne do typického ticha, kdy není potřeba moc, co říci. Jen rodit ovce a zabíjet ovce. A my dostaneme všeho. Dokonce i matkovražedné činy. Mohlo se mnohem víc dát na zřetel s určitou původní rodinnou ztrátou, která poté eskaluje k onomu twistu. Film je to nakonec i docela vtipný, což ale otázka, zda byl vůbec záměr, ale celé to působí dosti schizofrenním způsobem. Obecně vzato, to byla docela zábava, ale už jenom za ten opravdu na sílu přemyšlený konec bych střílel. Doslova.

[KVIFF 2021] V moment, kdy jsem viděl, že to dělal ten Tvrdej, tak jsem měl tušit průser. Ale dal jsem tomu šanci. Přeci jen, takovéhle téma nejde posrat. Evidentně jde. A jak, ty vole. To, co možná bylo myšleno v dobrém se ukázalo být slátaninou nějak na sebe navazujícně nenavazujících záběrů, ve kterých se nikdo moc neobtěžuje něco vysvětlovat. Což bych ani neočekával, ale tak nějak  bych spíše měl naději, že film se bude pokoušet něco sdělit. Už jenom za počáteční scéna značila průser. Doufal bych už kvůli ní, že Hornbach začne vyrábět vysavače. Tento film hodnotím tak jak ho hodnotím z jednoduchého důvodu. Do kina chodím snad od tří let. Dejme tomu, že od patnácti aktivně jako aktivně. A nikdy v životě za moji "kariéru" jsem neodcházel ani na záchod nebo obecně z filmu. Tento film byl můj první. A jediné,  čeho jsem litoval bylo to, že sem neodešel po první scéně.

[KVIFF 2021] To jsme se zapotili. Švéd točící v Polsku je docela slušný endemit. Škoda, že jeho film už takový moc není. Dlouhou dobu je vlastně otázka o čem film, tak nějak je a ani v samotném konci to není tak jednoznačné. Občas je to problém s rodinou (cením Marigolda), někdy je to zase stalking, odcizení od lidí na internetu... obecně v dnešní době docela aktuální téma, které však v tomhle případě je takové prázdné a film toho moc nakonec neřekne. Myšlenka dobrá, ale provedení se asi ztratí v historii.

Prvotně musím říct, že jsem si z nějakého důvodu myslel, že to bude seriál. Když člověk vidí výsledek, tak možná jen dobře. A nebo hůře. Mohlo se to totiž trochu více rozvést. Film je založený na principu anime, který z nějakého důvodu si libuje v explicitním násilí, které je typické i pro Zaklínače, ale i tak je zde spíše nějaká ta typická japonská forma nereálnosti až to bolí. A to někdy doslova. Poté je takové těžší, zda někdo dodržuje nějaký kanon nebo jiné dělostřelectvo, protože potvory, které člověk  už zná z knih nebo her vypadají občas jako dost prazvláštní paskvil. Příběh je někdy navíc děravý jako ementál, včetně toho, že moc nedává smysl přehoupnutí minulosti a současnosti. Celkově vzato má děj dosti super myšlenku, ale to napojení mezi sebou, snaha to nějak hodit do jiných a vyšších dimenzí z toho někdy dělá buřtguláš, do kterého někdo zapomněl dát ty buřty, ale!

Nejdříve je to v celku zvláštní. Zdá se vám, že to je příběh o tom jak je někdo nejlepší feťák v celém vojvudství. Čas ukáže jinak. I když na začátku mělo být asi větší znázornění na sportování. Zároveň Gierszał nebyl nikdy jeden z mých oblíbených herců, proto přesně mi na začátku seděl do pozice otravného sráče. O to více bylo překvapující, když příběh plynul dál, tak se to  dokázalo zlepšovat  i tím, že hlavní postava změnila svůj život a tím se změnilo vše. Asi jako ve výsledku učebnicový příklad toho jak udělat film až možná na ten trochu nedůrazný začátek, ale nic to nemění na silném příběhu, který perfektně ukázal životní vývin perfektním směrem. Škoda jen, že na konci filmu nebyla tečka za rodinnou motivací. Ta se trochu zbytečně ztratila.

Ze začátku silná skepse. Film totiž začíná skoro až po takové chaotické lince, která je od konce, ale zase ne od úplného konce. Poté to jsou hodně zvláštní způsoby  vyprávění. Jako třeba to, že do filmu vypravěčsky promluví Preiss, pak teda někdo  jiný, pak Táborský konstantně a podobně. Určité rozzaření rolí člověk pochopí, ale proč se tam nelogicky střídají jako na horské dráze. Obecně šlo dát více síly do vysvětlivek. Mnoho lidí ví, kdo je Pavel Taussig a hlavně Zdeněk Svěrák, ale je to mluva z pozice nějakých pseudo-autorit, kterým musíme věřit, protože tvůrci říkají. Zasvěceným to dává smysl. Ale takhle člověk, tam  může dát jakéhokoliv joudu a doufat, že nikdo neumí googlit. Ale to jsou vlastně i přes svou délku slabá negativa. Film si mě nakonec získal. Nakonec šlo o velmi plynulé vyprávění, během kterého postavy vstupují do příběhu, kdy je jich potřeba a zase odcházejí. Což v případě Voskovce, kterého dlouho nevidíme i asi zbytečně, je docela škoda. Pokud ale máme nahlédnout do geniality Jana Wericha a jeho života, tak jsme dostali  přesně to, co bylo potřeba. Konečně v rámci životů slavných a hlavně nepřekonaných jsme se dostali i k němu, což cením nejen z pozice fanouška.

Jemně decentní příběh o ztrátě něčeho víc než jen zraku, ale nalezení ještě něčeho víc včetně vůle pokračovat. Film, který jednoznačně má, co odvyprávět a navíc to dělá se vší decentností jak k realitě, tak filmu samotnému. Ukázková filmařina.

Další film někoho jako Ritchie byla povinnost. A hlavně v kině. Bylo asi trochu jasné, že film to bude trochu vážnější, což skoro na Ritchieho nesedí, protože skoro vždy v tom byl nádech takového humorného oblaku. Ten se zde vypaří během prvních pár vteřin. Pronikavá hudba a absolutně podmanivé hutné tóny člověka dokáží usadit do sedačky níže a níže. Poté přijde menší strach, zda se ty samé sekvence nebudou opakovat do nekonečna, protože to tak vypadá, ale ono se nestane a geniální a neznámý Christopher Benstead si stále jede tu stínohru zvrácenosti. Ritchie zde ani tolik nepopustí uzdu své skokové fantazii jako dříve. Alespoň v tom chaotickém slova smyslu. Naopak vás nechá vykoupat v tom, že jedeme lineárně a najednou se podíváme do minulosti, do rovnoběžné jiné současnosti a podobně. Až nakonec pochybujete o kom film vlastně je. Herci jsou úplně někde jinde i tím, že Statham je doslova Angličan v Americe, což je i zajímavá změna, poté je hezké opět někde vidět McCallanyho nebo Hartnetta, o kterém jsem si myslel, že je mrtvý. Plus do toho Eastwood, který je konečně ve větší roli, která je sice záporná, ale sedí na něj s jeho umem tak moc, že to až sralo. Původně jsem šel jenom na povinnou kvótu pro mého oblíbeného tvůrce. Ten mi však ukázal, že dokáže udělat i ultra temný thriller, který atmosférou čpí tak, že jsem zjistil, že bych si dokázal rozdrápat prsty od nervů. Nakonec další pecka a nakonec asi jeden z nejlepších filmů letoška. Skoro bezkonkurenčně.

Nečekal bych Shawshank a možná je to tak dobře. Dočkali jsme se nějakého dalšího polského zázraku, který dokonce v českých vodách nečekaně rezonuje v tabulce. A to ani nevyšel v kině. Film je natočený ve vší výsosti ve zcela skvělém stylu, ale asi bych to nebral jako klasický filmový i scénářový zážitek. Především v tom, že se ve filmu v polovině odnikud objeví deus ex machina detektiv, který to chce prostě vyřešit a nikdo moc neřeší kde a jak se vzal. To samé občas drhne v tom, že tři roky ve filmu projedou během dvou vteřin a režie moc ani nedává možnost z toho nějak čerpat. A nebo to vzít trochu hladce. Ale to je občas ten úděl. I tak jsem rád, že lidský a reálný  příběh se dostal i k nám. S tím, že Slováci a Poláci se stále drží toho, že se nebojí nahlédnout do reálných a sociálních témat poslední doby nebo národní doby obecně. Hlavně, že u nás běží další romantická hahamedie.

Kdepak! Za komoušů se žilo nejlépe. Nejlepší je být umělec a nesklonit hřbet kvůli morálce a lidství, tak raději se trochu přiklonit, ale stejně to není dost, tak vás radši vyhladovíme. Pro polskou a uměleckou historii jde o důležitý film, který nám ukazuje komunismus s umělci v praxi. Můžeme věřit úmyslům silně, ale jinak jde o  v celku  slabý film, se kterým se subjektivně nedokážu tolik ztotožnit. Což je škoda, ale na kvalitě filmu to neubírá.