vyfuk

Jemně decentní příběh o ztrátě něčeho víc než jen zraku, ale nalezení ještě něčeho víc včetně vůle pokračovat. Film, který jednoznačně má, co odvyprávět a navíc to dělá se vší decentností jak k realitě, tak filmu samotnému. Ukázková filmařina.

Další film někoho jako Ritchie byla povinnost. A hlavně v kině. Bylo asi trochu jasné, že film to bude trochu vážnější, což skoro na Ritchieho nesedí, protože skoro vždy v tom byl nádech takového humorného oblaku. Ten se zde vypaří během prvních pár vteřin. Pronikavá hudba a absolutně podmanivé hutné tóny člověka dokáží usadit do sedačky níže a níže. Poté přijde menší strach, zda se ty samé sekvence nebudou opakovat do nekonečna, protože to tak vypadá, ale ono se nestane a geniální a neznámý Christopher Benstead si stále jede tu stínohru zvrácenosti. Ritchie zde ani tolik nepopustí uzdu své skokové fantazii jako dříve. Alespoň v tom chaotickém slova smyslu. Naopak vás nechá vykoupat v tom, že jedeme lineárně a najednou se podíváme do minulosti, do rovnoběžné jiné současnosti a podobně. Až nakonec pochybujete o kom film vlastně je. Herci jsou úplně někde jinde i tím, že Statham je doslova Angličan v Americe, což je i zajímavá změna, poté je hezké opět někde vidět McCallanyho nebo Hartnetta, o kterém jsem si myslel, že je mrtvý. Plus do toho Eastwood, který je konečně ve větší roli, která je sice záporná, ale sedí na něj s jeho umem tak moc, že to až sralo. Původně jsem šel jenom na povinnou kvótu pro mého oblíbeného tvůrce. Ten mi však ukázal, že dokáže udělat i ultra temný thriller, který atmosférou čpí tak, že jsem zjistil, že bych si dokázal rozdrápat prsty od nervů. Nakonec další pecka a nakonec asi jeden z nejlepších filmů letoška. Skoro bezkonkurenčně.

Nečekal bych Shawshank a možná je to tak dobře. Dočkali jsme se nějakého dalšího polského zázraku, který dokonce v českých vodách nečekaně rezonuje v tabulce. A to ani nevyšel v kině. Film je natočený ve vší výsosti ve zcela skvělém stylu, ale asi bych to nebral jako klasický filmový i scénářový zážitek. Především v tom, že se ve filmu v polovině odnikud objeví deus ex machina detektiv, který to chce prostě vyřešit a nikdo moc neřeší kde a jak se vzal. To samé občas drhne v tom, že tři roky ve filmu projedou během dvou vteřin a režie moc ani nedává možnost z toho nějak čerpat. A nebo to vzít trochu hladce. Ale to je občas ten úděl. I tak jsem rád, že lidský a reálný  příběh se dostal i k nám. S tím, že Slováci a Poláci se stále drží toho, že se nebojí nahlédnout do reálných a sociálních témat poslední doby nebo národní doby obecně. Hlavně, že u nás běží další romantická hahamedie.

Kdepak! Za komoušů se žilo nejlépe. Nejlepší je být umělec a nesklonit hřbet kvůli morálce a lidství, tak raději se trochu přiklonit, ale stejně to není dost, tak vás radši vyhladovíme. Pro polskou a uměleckou historii jde o důležitý film, který nám ukazuje komunismus s umělci v praxi. Můžeme věřit úmyslům silně, ale jinak jde o  v celku  slabý film, se kterým se subjektivně nedokážu tolik ztotožnit. Což je škoda, ale na kvalitě filmu to neubírá.

Letos jsme měli top štěstí i smůlu,  že jsme se rozloučili se dvěma skvělými seriály. Jeden s gerontním humorem o přátelství a druhý s rodinnými problémy, který vždy  dokázal nějak zahrát na city. A to byl druhý případ. Když vyšel Atypical, vypadal nenápadně, ale nyní se vrátil v plné polní s tím, že chce ságu zakončit. Je těžké mluvit o tom, zda se to povedlo. Některé díly působí lehce prvoplánově nebo sitcomově, kdy se řeší jenom  nějaký mini  problém, který se nijak  neposouvá  s příběhem dál a působí trochu bizarně na dojmy něčeho tak  propracovaného. Atypical nakonec našlo svůj cíl. Z linky hlavní postavy asi  můžeme mluvit o nějaké spokojenosti, kdy se našel  cíl a výsledek. Menší  nedostatky jsou u vedlejších a přesto důležitých postav jako v případě sestry, která si jede už jen svoji lesbickou flow a ani jednou se nesetká s jejím expřítelem, který stále tak nějak v seriálu je a je tam zcela zbytečný. Více prostoru dostala i její nějaká nemesis, na kterou už si zcela upřímně ani  nepamatuji kdo byl, takže působila spíše otravně a opět  zcela zbytečně.  Takže tento tah moc nevyšel a byl  zcela zbytečný. To je v celku asi ta největší vráska na seriálu. Důstojné zakončení a příjemný dojezd, který na konci i tak trochu dojme.

Začalo to perfektně. Skvělým námětem. Jenže to asi bylo bohužel vše. Finální výsledek má sice světlé momenty, ale poté o jsou někdy dost nikam nevedoucí dialogy, plot holes nebo obecné nelogičnosti. Natočit a hlavně napsat takovéto psychologické drama je prostě těžký řehole. Něco se povede, něco stojí za nic. Někdy až překvapivě nevyužitý a nevěrohodný výkon běžně skvělého Bielenia. Finální pasáže člověka ani moc nepotěší v tom, co film mohl říct. A finále jako takové už vůbec. Nevím jestli mělo jít o velkou bizarní třešinku na závěr a nebo jsem to nepochopil. To první mi moc nesedí, i když bych normálně řval smíchy. A to druhé dle hodnocení v průměru asi sedí.

Zajímavé. Natočit si film k písničce. A pak z toho udělat klip se stejným poselstvím. To je v celku hezká moderna.  Kupodivu Lindemann není ve hraní  nijak extra strohý a příběh v detailech umí překvapit. Finální rozuzlení trochu vázne. Nejsem si jistý, jak mělo být pochopeno, což zbytečně bere na v celku nečekaně dobrém filmečku.

Loki ukázal zajímavou  věc. Že Marvel je back. Ale tak trochu. První díl to ukázal dost. Poté to bylo opět trochu na vodě, kdy člověk nevěděl, jestli se to potopí do nikam a do vágní prázdnoty, která se zdá být doménou Marvelu od ukončení filmů a i celých posledních let obecně. Občas to tak prostě bylo. Nějaké díly byly  obecně zpět v zajímavém drivu, který kupodivu strašně fungoval díky kombinaci Hiddleston a Wilson, který se ukázal v jiném absolutně perfektním světle. Trochu smutná je ta automatická egocentričnost, že Loki dostane další série. Pak se ta první zdá být trochu zbytečná. Nástup k něčemu většímu. Co třeba bude k ničemu.

Loki ukázal zajímavou  věc. Že Marvel je back. Ale tak trochu. První díl to ukázal dost. Poté to bylo opět trochu na vodě, kdy člověk nevěděl, jestli se to potopí do nikam a do vágní prázdnoty, která se zdá být doménou Marvelu od ukončení filmů a i celých posledních let obecně. Občas to tak prostě bylo. Nějaké díly byly  obecně zpět v zajímavém drivu, který kupodivu strašně fungoval díky kombinaci Hiddleston a Wilson, který se ukázal v jiném absolutně perfektním světle. Trochu smutná je ta automatická egocentričnost, že Loki dostane další série. Pak se ta první zdá být trochu zbytečná. Nástup k něčemu většímu. Co třeba bude k ničemu.

Asi není potřeba si mazat med ani Dr. Peppera kolem huby. Něco tu chybí. Jako kdyby ta show  postrádala něco nebo někoho, kdo by byl nedílnou součástí a částí onoho kouzla. Ano, dojde vám to hned v první minutě. A tak trochu to bolí. Hned se nabídne otázka, zda je tedy toto vůbec nutné. Ale tak trochu by nebylo od věci to zakončit. Ale jak. Je až smutné jak moc to připomínalo smrt Charlieho Sheena v Dva a půl chlapa, kdy postavy, které dříve byli spíše neutrální nebo i kladné se pro potřeby dramatu stávají zbytečně záporné. Obecně mnoho situací v seriálu se zdá být vágních a skoro až nevtipných. Nikdy nemůže popřít, že duo, které vládlo prvními dvěma sériemi bylo bezkonkurenční. Zde se našla menší záplata v exmanželce, což potěší fanoušky, ale i tak je to trochu cena útěchy. Znouzectnost. I když to občas funguje, je to trochu dojezd. Celou třetí sérii bych tak trochu jako dojíždění ke křižovatce na neutrál. Nějak to funguje, ale není to úplně obvyklé. Smutný příběh dokonalého seriálu.