vyfuk

Já už se z těch Dánů poseru. Pardon, tohle jsou Norové. Na tom asi nesejde. Jako kdyby to byl jen jeden trh. Stejná mentalita. A stejní blázni. Zde je na výběr sledovat takové melodrama a melokomedii, která občas pobaví velice až nezdravím způsobem, někdy spíše mrazí. Nevybavuji si takto depresivní komedie, ze které mnohdy člověk měl spíše strach a úzkost než aby se opravdu zasmál. To byl asi můj největší problém u tohoto filmu. Dosti smutný film, který občas inklinuje k nějakému humoru, který ne vždy pobaví. Ale i tak bylo zajímavé sledovat zvrat postavy, který se dokáže nějak zase vrátit do normálu. Těsná a temná zábava.

Nakonec se tento materiál ukázal jako velice zajímavý film. Dlouho se musíme potýkat s tím, že film si hraje se záběry a nechá nás máchat v neustálé psychice postav skrze záběry. Což se ukáže, že je sice náročné, ale prospěšné. Jsou to takové detaily, které nakonec dělají film zajímavým. A ty samotné záběry ho zase dělají zdlouhavým. Ale jsou to ty momenty, kdy se celou dobu ženeme za nějakou pravdou a nějakým rozhřešením hlavních postav a přitom pokrytecky dělají pravý opak, ale nějak se to přechází. Jsou to i ty momenty pravdy v tomto příběhu. A podobně to, co se na první pohled zdá jako katastrofický film je nakonec film silně psychologický a propracovaný. I když tedy těžce stravitelný.

Legenda se krátce vrací. Kult českého krimi v čele s radou Vacátkem se mi prezentují po mnoha letech. Mé vzpomínky byly dost zabarvené tím, jak je tato věc vlastně kultovní a bezchybná. A popravdě, ano sice tento seriál má své nepopiratelné kvality, ale osobně musím říci, že vzpomínky byly lepší než realita. Oproti třeba nedávným Četnickým humoreskám se zde nedočkáme nějakého většího vztahu na osobní rovině s postavami, na kterých se v Četnických hlavně v posledních dílech stavělo silně primárně. Zde se k tomu nejvíce přiblížíme, když Vinklář zuří kvůli stopám karibu a v pozdějších dílech nečekaně, kdy celá epizoda je v režii Filipovského a podobně. Je v celku i zajímavé, jak od devátého dílu do konce se protáhne zajímavě minutáž a hlavně se dočkáme i více psychologických dílů. To je velmi podstatné, protože se na to hraje právě ve Hře, Kaprově smrti, která se zdá, že není vůbec o našich tradičních hrdinech, ale ukáže se, že jde o absurdní kumšt nebo i pokud jde o finální Svědomí, ve kterém se dost staví na hudebním podkresu nechtěného a strašného osudu jedné ženy. I když trochu otravného, to ano. Mým osobním vrcholem jsou nejdelší Turecké náušnice, které se nakonec ukáží až primitivně jednoduché v závěru a stejně tak tím geniální. Smutným opakem je ale i tak relativně nemalé množství epizod, které jsou dle mého relativně duté a nějak bez pointy a krimi nádechu. Obecně vzato jsou vzpomínky na tento seriál o trochu lepší než realita. V ní vidím seriál trochu více kriticky. Stále velmi rád, ale trochu hůře než dříve.

Že si ten Jensen nedá pokoj. Začne to zase hezky tím, že se nám představí nějaké postavy, které jsou vlastně opět úplně irelevantně retardované nebo nějak mentálně poškozené. Do toho se nám tu line další lehce bláznivý a absurdní příběh, kde se dva řezníci rozhodnou dělat kanibalismus ve velkém. Zvrácené to je ve výsledku dostatečně. A herci opět ukazují, co skvělého umí dokázat. Zvlášť opět Mads, ze kterého jde až hrůza kvůli jeho účesu na Drákulu. Obecně vzato asi největší slabina je, že film není ani nějak dobře propracované drama a nebo velmi záživná komedie. Buď jsem asi vtipy zaspal nebo jednoduše žádné nebyly. A nebo postrádali můj smysl pro humor. Dlouho to pro mě byl průměrný film, ale jestli mám hold pro něco slabost, tak je to bizár a ten zde režisér opět využil zcela nečekaně a později ho dotáhne k absolutní dokonalosti s nedávnými Rytíři spravedlnosti. Konec filmu je tak směšně absurdně bizarní, že si nemohu pomoci od toho pro něj mít slabost. Zvlášť když se člověk zamyslí na trochu zvláštně temným zpracování, které hudbou připomíná nefalšovaného Elfmana.

Velice silný a na jednu stranu těžký film. A to jenom díky délce. Protože ono sledovat dvě hodiny takového psychologického plácání ve válce není žádný med. Bohužel toto je velmi těžká situace během které sledujeme nádhernou ukázku války, která se nestala tak dávno a jde o velmi intimní záležitost. Takovou která nakonec má hezký konec, ale hořký, protože na začátku se vlastně dostaneme na konec. Zajímavý pohled na důležitou kapitolu východní Evropy. Náročnost se ale nezapře.

Tohle je tak originální až si člověk říká, proč to nevzniklo už před dvaceti lety. A nebo třeba ano, ale v nějaké neznámé formě. Jednoduše, toto je film, který sleduje koncentrační tábor nejtvrdšího a a nejhroznějšího zrna z pohledu jednoho muže, který se jenom snaží pohřbít vlastního syna. Nebo vlastně nevlastního. Film asi hlavně funguje perfektně jako živoucí procházka něčeho tak hrůzného. O tom se asi nedá ani bavit, ale i přesto právě tím film trpí nejvíce na to, že někdy kamera nezabírá to, co by divák chtěl nebo skoro i spíše měl vidět. Domýšlíme si a ze samotného prostředí nemáme nic. Což chápu, že bylo takto myšleno, ale nic to nemění na tom, že film je někdy zbytečně a strašně moc nepřípustný. Doslova. K tomu nepřispívají někdy nic moc říkající pasáže, při kterých lidé jako mluví, neví se moc o čem. Toto je válka z jiného úhlu pohledu živě. Něco jako Dunkirk, ale jinak. Bohužel trošku zbytečně nic neříkajícně.

Přibližně po půl hodině sice cítím, že film může být poetickou záležitosti nebo jednoduše zajímavým filmem, ale těžkým. Za tu dobu mě však neoslovil natolik.

Tento film je až nečekaným oříškem. Přeci jenom ono sledovat srbskou komedii s přispěním skoro celé Jugoslávie není jen tak. Nějak asi pro mě nemá smysl hodnotit styl kamery, která občas vypadá dosti zváštně v rámci obrazu, ale jak říkám, jen málokdy toto beru jako úplnou katastrofu. To co mě na tomto filmu jakožto komedii asi nejvíce dostává je samotný humor. Nevybavuji si, že bych zažil takto houpavou a zblázněnou komedii v rámci humoru. Buď totiž mnohdy koukám na komedii, která mě prostě baví a nebo se dívám na něco úplně zcestného. Zde je od každého trochu, někdy jsem se za břicho popadal a někdy zase jsem si říkal, že asi mělo jít o vtip a měl jsem se smát. Nepamatuji si takto rozporuplnou a schizmatickou komedii. Mnohdy je humor stavěný na tom, že hahaha, ty jsi buzny. Hehe, jo no! Nejednou to jde totálně mimo mě a těžko se na to pohlíží. S tím vším se pracuje dosti těžce. Tahle bilance je sama o sobě zvláštní. Film je alespoň zajímavý v rozpracováním zase nějakého toho jugoslávského spojení, komplexu a stínů. Zde trochu humornou cestou, která občas stojí dost zvláštně bez podstaty. Zvláštní film.

Chorvaté zajímavě kombinují něco jako bláznivou komedii s docela kvalitním zpracování po technické stránce i z prostředí, které ani vyloženě není nijak sociálně nebo společensky kritické jako spíše jenom snaha udělat si z něčeho srandu v celku dobrou formou, která vyloženě neurazí. Plus k tomu se spojením s příjemnými chorvatskými scenériemi. Na konci se vlastně dočkáme nějakého zvratu, což je nečekaně zajímavé, ale po určitém protahování spíše ne tolik šokující, jak by mohlo být. Kupodivu na komedii asi zbytečně moc zdlouhavý a náročný film. Natočit ale takovouto smysluplnou komedii v Česku, tak valím bulvy.

Tady se něco šeredně nepovedlo. Hodně těžce se o tom přemýšlí, jelikož film začne slibně. Asi nějak jako poslední Shorta, která není vůbec stará, ale v ní jde spíše o boj o přežití. Zde spíše se snažíme nějak chápat o co vlastně jde. A samotná ta dramatická sekvence a zápletka je vlastně dost zvláštní. Co vlastně sledujeme? Film o policajtech, kteří žehlí průser absolutního idiota, který ukradne lvíče. Proč? To nikdo neví. Asi aby řeč nestála. Tam se to dalo teoreticky udělat úplně jednoduše tím, že by ho třeba hecovali starší kluci. Je to klišé, ale staré klišé je asi stále lepší než absolutní nelogičnost. Co potom? Když už ho gliny najdou, tak jim zdrhne, protože další banda vypatlanců se ho snaží chránit. Oukej, pak přijde dost zvláštní pasáž během které by policisté mohli dát kluka do auta, kdyby mohli a nějak relativně v pohodě odjet. Jenže to by film brzy skončil a nebyla by zápletka. Místo toho policajt stojí s klukem venku, mává s ním jako na prvního mája a nechá ho střelit svým kolegou, co náhodou natočí jeden dronový nadšenec. To poslední by asi nebyl takový problém jako spíš to, že vlastně celá záplatka stojí na tom, že to nedává smysl. A já irelevantnost silně nesnáším. I když se film poté dokáže nějak lehce obhájit a navázat nějakou lepší atmosféru včetně finální sekvence, tak finále samotné je trpké a spíše ránou mezi oči. Otevřené konce mi nevadí, ale poté, co byla vyvolána taková historie oproti ničemu, tak scénář ve kterém vše nekončí ani tolik otevřeně jako spíše blbě, tak v tom já mám chuť to hodit do koše.